Kdysi před časem se mi do rukou dostala pátá řadovka Judas Iscariot (dále jen „JI“), která vyšla v roce 1999 a nese název Heaven in Flames. Všechny nástroje nahrál Akhenaten, jehož tvorba je značně ovlivněna severskou black metalovou scénou počátku 90.let 20 stol., neboť to z tohoto díla vskutku vyzařuje. Celková délka alba je 39:06, což není zrovna mnoho, ale kvantita přeci neznamená kvalitu, a Heaven in Flames je toho důkazem. Album neoplývá přílišnou originalitou, ale přesto v sobě má určité kouzlo nihilistického, atmosférického black metalu, a pro mě je to vůbec nejlepší kousek, který JI kdy vydali. Jako bych z něj slyšel odkaz kultovních Darkthrone, Burzum či Mayhem! Již při poslechu první a zároveň nejdelší skoro osmiminutové skladby tohoto alba nesoucí název An Eternal Kingdom of Fire jako by na mně dýchla atmosféra Darkthrone z období jejich starší tvorby. Začíná údernou black metalovou smrští, ale postupně přechází do klidnějšího a pomalejšího tempa, které se ke konci skladby opět rozjede, a napumpuje Vám do žil pořádnou porci adrenalinu.
Další skladbou je našlápnutá a povedená Gaze Upon Heavens in Flames po které přijde na řadu melodická Eternal Bliss…Eternal Death, která neujíždí do příliš velkých rychlostí, ale staví na pomalé hutné kytaře, chytlavé melodii, a skvělé ponuré atmosféře. Další čtvrtou skladbou je Before A Circle Of Eternal Darkness, která mne nejvíce zaujala společně s pátou pomalejší skladbou From Hateful Visions ve kterých se mi asi nejvíce líbí Akhenatenův vokál. Pak následuje opět našlápnutá Spill The blood Of The Lambs, která se nese ve stejném duchu jako druhá a čtvrtá skladba, v podobě rychlých a ničivých „sypaček“. Nakonec přijde poslední, na poslech velice příjemná, pomalá a melancholická, ale především smutná až ponurá skladba An Ancienit Starry Skye, která Vás vtáhne do sebe, a nepustí až do konce. Je z ní cítit beznaděj a utrpení. Jen škoda, že neobsahuje žádný vokál, který by možná ještě vylepšil atmosféru, která je i tak dost silná a emotivní. Bezpochyby je velmi zdařilým, a vystižným zakončením této bezmála 40 minutové vichřice. Na závěr bych dodal, že ačkoliv Heaven In Flames není nikterak významné, co se originality týče, ale to je snad jediné co by se dalo tomuto počinu JI vytknout, pokud nepočítám až příliš jednotvárné bicí. Přesto má posluchači co nabídnout, a to v podobě poctivého kvalitního nihilistického black metalu.
