Když jsem přebíral od Fastreda k recenzi novinku ruských DRAMA, těšil jsem se na pořádný nátěr v oldschoolovém duchu; kombinaci řezavého thrashe s ortodoxním blackem. On mi to šéf vybírá schválně…a protože jsem „recenzentem klasických věcí“, očekávám obvykle něco takového. Nemůžu říct, že by se mi poctivého thrashingu nedostávalo, ale...

…“ As in Empty Grave“ nabízí mnohem víc a po četných posleších se oldschoolovost nadobro vytrácí. Jak začít? Zpočátku jsem dostával to své a tetelil se spokojeností. Někdy mi stačí málo. Ovšem nedalo mi to a desku nechal tak nějak plynout skrze brány svého sluchu mnohokráte. A mohu s klidným svědomím prohlásit už dopředu, že jsem udělal dobře. S postupem času se totiž na povrch prodraly prvky naprosto neočekávané. Některé skladby zacházejí až za hranice avantgardy. Mám-li jmenovat některou z nich, tak určitě „ Irae Nominem Tui“, kde se o zastoupení určité avantgardy starají především kytary. A je zřejmě jedno, zda jde o práci Vindsarga, který má na starosti i dobře srozumitelný a v čase se proměňující vokál, či do strun hrábne druhý kytarista Serg. Zásadní je totiž ladění, jež nedokážu přesněji popsat, ale v jistých momentech kytara hryže do uší tak naléhavě, že si skoro říkám: „nepřehnali to s tím zvukem“, jenomže v zápětí přijde to, proč jsem novinku původně bral na recenzi - řízná thrashová pasáž skvěle pečetěná výkonem Dyma za bicí soupravou. S tímto pánem jsem se už setkal při recenzování jiné ruské kapely – Ulvdalir. Zdá se, že jeho schopnosti ještě vzrostly a umění, které předvádí ve třetí skladbě, nepotřebuje dalších komentářů. Je radostí sledovat změny tempa v tomto rozsáhlém monumentu. Ale určitě bych neměl stavět recenzi na jediné skladbě, byť mi přijde nejlepší, jsou tu i ostatní a každá má rozhodně co nabídnout. Některé jsou třetí podobné co do hravosti, třeba hned následující „Possessed by Darkness“. Vyjma hravosti je zde potřeba přihlédnout ještě k jedné věci. Nevím, jestli je to zvukem, názvem skladby, případně Vindsargovým frázováním a stylem projevu, ale mám pocit, jako bych slyšel záblesk Satyricon. Asi bude záležet na úhlu pohledu, případně poslechu. Z toho mého každopádně hlavní úlohu hraje zvuk. Obecně mi přijde na celé desce takový severský a můj názor je takový, že chyba to není vůbec žádná, natož potom zásadní. Jediné, co k tomu dodám, je, že kdybych nevěděl, že jde o kapelu z Ruska, vyvstala by mi na mysli odlišná část Evropy. Jiné skladby jsou přímočařejší a nadupanější, především titulní „As in Empty Grave“, která se nese na vlnách urtrarychlého thrashe a přesto se v ní objevují velice zajímavé nápady v podobě kytarových vyhrávek. Ty ostatně tvoří jakési koření prostupující celou deskou. Najdete je v pomalejší „In Hands of My Empire“, stejně jako v následující „Assault by Chaos Hysteria“, kde v bičující smršti řádně překvapí právě velmi vkusně zakomponované kytary. Ačkoliv se jedná o pasáž diametrálně odlišnou od koncepce skladby, nelze říci, že by se tam nehodila, případně tam nepatřila. Skladatelsky natolik dobře zvládnuté, že se jedná o labužnický posluchačský zážitek. A vůbec nevadí, že to chvílemi působí i tak, že se sešli čtyři muzikanti, kteří se neznají a přišli si jen tak „zajamovat“. A zde hovořím v souvislosti s ruskou kapelou DRAMA o DRAMAturgii. Právě proběhl popis dramaturgie jedné písně a podobné úvahy lze aplikovat na celou „As in Empty Grave“. Je to mistrně poskládané a přestože jsem naznačil, že se jednotlivé kusy i značně liší, a to jsem nezmínil závěrečnou „Cold has Burst to Me“, která se nalézá úplně jinde, jako celek se album poslouchá výborně. Důležitá věc, určitě, tady pánové obstáli na výbornou, stejně jako v oboru muzikantství. Drobné výhrady mám jen ke zvuku a několika pasážím na hraně avantgardy, kde jsem měl pocit, že to hudebníci tlačí až zbytečně přes limit.


Co dodat? Pro mě se jedná do jisté míry o překvapení, v pozitivním slova smyslu. Album „As in Empty Grave“ má výbornou dramaturgii a evidentně se jedná o vyzrálé dílo vyzrálých muzikantů. Deska má spád a nenudí. Důležitým aspektem je skutečnost, že ať se pustí pánové do vyhrávek, ať jedou ve zběsilém tempu nebo si jen tak „jamují“, výsledek je vždy velmi dobrý. A když k tomu ještě připočtu i určitou schopnost materiálu uchovat si „cosi skrytého“ pro další poslechy, takže stále baví a překvapuje, známka nízká nebude. Tahle deska je všechno možné, jenom ne špatná.

K recenzi poskytl: Black Devastation Records