Očekávání „Deeper the Fall“ bylo pro mnohé obrovské, neboť Kozeljnik sliboval veliké změny a absolutní zlo.
Novinka je vskutku o pár kroků jinde a o hudební zlo není nouze, což znamená, že svá proroctví tedy splnil do puntíku.
Na první poslech jistě zaujme hned několik věcí. Jednou z nejdůležitějších a nejznatelnějších je délka jednotlivých skladeb, jež se skoro vždy dostane k úctyhodným sedmi minutám. Tento hrací čas však není náhodný. Kozeljnik totiž vytvořil solidní labyrint black metalového šílenství. Posluchač znalý nejznámějšího představitele srbského podzemí, smečky The Stone, prakticky ihned pozná muzikantův znatelný rukopis, ale znaleckým okem také postřehne jistý odklon od klasické Kozeljnikovy kytary. Stále častěji jakoby utíkal za hranice reality a ubíral se někam do hlubin zamyšlení…
„Deeper the Fall“ tak není jen čistě blackovým představitelem. Ve svých útrobách skrývá mnoho odkazů k dalším spřízněným stylům.
Kozeljnik se pro tentokrát při tvorbě materiálu neohlížel příliš dozadu. Můžeme dokonce hovořit o tom, že částečně upustil od zběsilých sypanic, kterých bylo na předchozí „Sigil Rust“ požehnaně. Výměnou za brutální tempa dnes poslouží hudební bludiště. Pařanským dialektem bych řekl, že jsem o několik levelů nahoře. Srbský kytarista se tedy záměrně pouští do tvorby melodických skvostů, které se ale často tváří jako absolutně neuchopitelný paskvil. Větší shluky apokalyptických rytmů tak můžou při prvním poslechu způsobit lehkou dezorientaci. I přes počáteční nezdary se však nesmí házet flinta do žita. Nahrávka v sobě ukrývá mnoho maximálně vydařených chvil a ještě více míst, která si velmi rychle zapamatujete díky jejich specifičnosti.
„Deeper the Fall“ se také zvýrazňuje díky své zádumčivosti. Ať už se tváří jakkoliv, je velmi vážná a napjatá.
Kozeljnik mnohokrát zvolnil tempo, čímž však absolutně zhutnil atmosféru. Je to něco, jako kdybyste tli sekerou do živého. Nebál se zajít tak daleko, že spojil housle s kytarou…právě toto bude jedna z chvil, na kterou zcela jistě nezapomenete velmi dlouho, tak dokonalá je. Nemohu se ubránit pocitu, kdy mi „Deeper the Fall“ svou podstatou a zatemnělou atmosférou, z níž sálá vysoce kontaminovaná nálada, připomíná „Ordo Ad Chao“ norských kolegů Mayhem.
V několika málo momentech jsou i některé vokály Kozeljnika velmi podobné těm, které používá Attila Csihár. Nechci tím však spojovat KOZELJNIK s plagiátorstvím, spíš jen lehce nastínit možný výklad „Deeper the Fall“.
Ať už jste tedy fanoušky srbské scény nebo ne, myslím si, že tato nahrávka má obrovský potenciál a neměli byste si ji nechat proplout mezi prsty.
Myslím si, že se časem ukáže skutečná síla a bude vyslyšeno úsilí všech těchhle chlapů, kteří tvoří hudbu v nepříliš jednoduchých podmínkách a s minimálním zázemím…
Tiše!
Nic již nebrání tomu, abychom mohli společně rozjímat u tohoto hudebního labyrintu, jež otvírá další zkažené srdce…
