Velmi dobré album švédských hlukmistrů SUMA "Let the Churches Burn" bylo dozajista výzvou k překonání. Kapela zde ukázala, proč je právem uznávána coby talentovaná skvadra a album bylo přijato s hřejivými díky a zároveň se stalo očekáváním dnů příštích. Ty nadešly právě v letošní jarní čas a něco málo prostoru jim vyčleníme i tady. Nakonec - byl by hřích to neudělat. Po necelých čtyřech letech se tahle těžkotonážní úderka, potácející se po chmurné pěšině sludge a stoner doomu s vyklidněnými drone experimenty, znovu rozhoupala. A to znamená jedno - mít se setsakramentsky na pozoru, protože kvalita tu byla, je a snad i bude. SUMA už si dávno zjednali respekt a potvrdili, že jejich příspěvky do truhly negativních emocí trpí slušným nadstandardem. Je pravda, že jakkoliv jsem si oblíbil zmíněné minulé album, časem se na něm objevily mírné trhliny a popravdě - zase tak často se k němu nevracím. On samotný poslech toho nelidského SUMA rozostřeného metalu není jen tak nějaká procházka doomovým sadem, ale je potřeba to vždy zlomit a prokousat se všemi těmi pevnými hradbami zadržovaného přetlaku.

Novinka "Ashes" je věc, na kterou se vyplatilo si počkat. Teď jde jen o to, aby nezklamala, čemuž sám nevěřím. Už pohled na tracklist předznamenává jisté změny - písní je méně, jsou roztahány do větších ploch a na první pohled to vypadá, že vše bude semknutější a jednoznačnější. A je tomu tak nejen na první pohled, ale i na první poslech. Ten je ale v souvislosti s někým takovým, jako jsou SUMA, jen směšným prohřeškem. Takových poslechů musí přijít desítky, jinak hrozí akutní podcenění! Faktem je, že album není tolik divoké a urvané z řetězu, není ani tolik "stoner" jako spíš vyváženější a nepokojně plynoucí. Ale přes to všechno je to daleko větší nářez! Je-li (opravdu velmi dobré) "Let the Churches Burn" poněkud rozhárané a může budit dojem necelistvosti, tak "Ashes" drží jako přibité. Lepidlo, které tmelí všech pět destrukčních vzkazů, je skutečně oním trumfem a hlavním posunem vstříc zjevnému sebezdokonalení. To, co se zde odehrává, je připomínkou temných záporných vibrací, které rozdmýchávají mohutné vlny vzteku a vybití si podpokličkové energie. Nebezpečná rezonující lázeň, (znovu) mimořádně hlasitá a vyžadující maximální soustředění, kde jen jedno ochabnutí smyslů může znamenat průser a těžký návrat zpět.

Čím více se člověk do "Ashes" dostává, tím níže se noří a podléhá neúprosnému tlaku. Pokud se tento pocit začne dostavovat s eponymním "Ashes" songem, tak věřte tomu, že pravé peklo na zemi nastává až v těžkém deliriu jménem "Orissa". Tahle nekončící instrumentální drone skladba je mým osobním favoritem. Urputná hymna, ze které nečiší víc než jen možná zástava srdce a těžké dopadnutí na držku. Nepostrádám v ní naprosto nic, podmanila si mě a zbavit se jí bude asi práce na přesčas. Vyhulená mise do spodních pater mysli, šíleně ostré bicí, hlasy z dálky a výlety do nikam, odkud není cesty zpět. "Orissa" drží střed alba v neklidu a láme ho ve větší otáčky, jichž se dočkáme v závěrečném dvojzápřahu - "Justice" a "War on Drugs" - tady už se SUMA naplno rozbouří. "Justice" je nejtvrdším kouskem kolekce a vesele z něj člověku není. Vrací se zuřivý Jovanův křik, chvíli se vyčkává, ale hlavně je to ten pravý záchvat, který může se slabšími povahami pěkně zalomcovat. "War of Drugs" začíná jak Godflesh, po pár sekundách však už mizí přesně tam, kde se odehrává celý děj této novinky. V jedinečné bouři negativní atmosféry, která je svou hlasitostí a chladnou samozřejmostí na samé hranici chápání. V industriálním hluku pak končí celé album a tím jakoby končil celý tento svět. V letošním sběru sludge trýznitelů se SUMA směle řadí do společnosti obskurních veteránů Ramesses nebo zavedených Ufomammut do samotné špičky. Těžko si představit, co mě může více zatlouct do země, snad jen nové album našich Gospel of the Future, na které již netrpělivě čekám. Nezbývá než se nechat překvapit...


Tohle čekání se ovšem vyplatilo. "Ashes" je mimořádné album. Vrchol tvorby těchto švédských drtikolů, odzbrojující utahaná devastace, ze které se jen těžko vzpamatovává. Hluboké ponory ve společnosti tohoto alba jsou jedním z mých nejsilnějších zážitků tohoto roku. Válcovny plechů SUMA úřadují na výbornou, a proto se nebojím hodnotit tak, jak nakonec činím.