Pod tímto poněkud krkolomným názvem se skrývá projekt maďarského hudebníka, který si říká Thanatos (nebo v tomto případě Szabó Void) a figuroval v několika dalších maďarských „pure“ black metalových kapelách a projektech. Na svém MySpace uvádí v krátkém životopise ambici projektu být žánrově „ALIEN MISANTHROPIC BLACKENED FUNERAL DOOM METAL“, což je nepochybně zajímavá škatule, a při každé takové nálepce mé zvukovody zbystří.„Beyond the Event Horizon“ je už na svém povrchu hyzděno moc pěkným obalem a já mám pocit, že pěkné a vyvážené obálky začínají být konečně v módě oproti přeplácanostem let minulých (obzvláště první polovina tohoto desetiletí byla dost hrozná). No, grafický koncept je sice veliké plus, ale pojďme na muziku samotnou.
Již na počátku budou zklamáni všichni ti, kdo čekali nějakou avatgardní zběsilou jízdu temným vakuem mezihvězdného prostoru. Tato prvotina se totiž pohybuje ve vlnách klasického funeral doomu s hradbou kláves. Čtyři stopáží vydatné skladby plynou všechny více méně v jednom tempu, bez nějakých zvratů či překvapení. Vše se vytváří prakticky v linii klávesy, zbytek nástrojů a na závěr skladby opět klávesy. Szabó Void má příjemný záhrobní growl a taktéž celková kompozice alba nepůsobí špatně. Do jisté míry tu ona repetitivnost funguje, ovšem nejhorší je, že pokud by si člověk k této hudbě pustil metronom, tak ho může nastavit na jedno tempo, a to vydrží prakticky po celé album.
Nebylo by špatné, kdyby došlo za celou tu dobu alespoň k nabourání tempa či taktu, aby nebyl posluchač úplně ukolíbán, kteréžto umění parádně ovládají třeba mistři žánru Esoteric. Velikým příslibem je v tomto směru poslední skladba „Arcane Annihilation“, která se veze na vlně temné elektroniky a hluboké mručivé deklamace podbarvené syntetizátory ne nepodobná experimentálním skladbám finských Beherit. Tato mi přišla z celého alba nejlepší, pro svou téměř hororovou atmosféru a chladné melodie.
Zvukově je deska poměrně dobře dotažena. A na to, že se jedná o prvotinu tohoto projektu, má už svůj „ksicht“, což se kolikrát hudebníkům nepovede ani napodruhé či napotřetí, takže v tomto směru jednoznačná pochvala. Black metalovým zvukem jemně nasáklé kytary, vyvážený poměr kláves a živě znějící bicí mašina rozehrávají zajímavý koncert temné atmosféry a prázdných prostorů širé galaxie.
Black metalová složka je kupodivu poměrně dost potlačena, když uvážím, že se jedná o hudebníka, který se zatím pohyboval téměř výhradně v black metalu, což by sice, vzhledem k nálepce stylu zmíněné výše, být neměla, ale na druhou stranu při poslechu alba nemá člověk pocit, že by cokoliv chybělo, vyjma tedy změn tempa.
Atmosféra alba je strhující a deprese z hloubkové prázdnoty, ve které podle Newtonových zákonů pluje naše planeta, vyznívá skutečně živě a osobně. Klávesový doprovod je také natočen poměrně střídmě a nenechává se strhnout do přehnaného megalomanství, které by mohlo nabourat křehkou rovnováhu celého alba.
„Beyond the Event Horizon“ je deska poměrně dost melodická a zvukově vyčištěná, což ji posouvá spíše na opačnou stranu funeral doomového pole, než jsou „vzory“ pana Voida (Sunn O))), Bathory, Darkspace), které uvádí na svém profilu. Ve finále to ale vůbec není ke škodě, protože deska působí kompaktně a celá hodinová stopáž uplyne poměrně příjemně.
Album jednoznačně hodnotím jako povedené a pokud k tomu přičtu i skutečnost, že se jedná o prvotinu, tak musím smeknout, protože se v sousedství vytváří další prvek kvalitní scény a vedle Forest Silence a Attily Csihara je v Maďarsku opět co sledovat. Pokud se SPÜOLUS nebudou v budoucnosti obávat nabourávat koncepty a modely žánru, může z nich být jednoznačně velká kapela.
