Aby toho letos nebylo málo, máme tu opět zástupce přímořských států - tentokrát soluňské věrozvěsty AGNES VEIN. Tahle řecká trojice vydala svou první desku až po celých devíti letech od založení. Ovšem z toho, co jsem tak porůznu posbíral na internetu, se zdá, že už jejich první demo „Of Chaos and Law“ řádně zvedlo vody metalového undergroundu a oné příslovečné „tape“ kultury. Poté následovalo v kariéře AGNES VEIN ještě demo „Duality“. A podobnost, nebo dokonce totožnost s názvem desky, není čistě náhodná, protože ono demo je vlastně identické s jejich řádným studiovým počinem. Liší se pouze stopáží jednotlivých skladeb, zvukem, aranžemi... No, je to prostě demo. Můžeme proto směle tvrdit, že AGNES VEIN sice vydávají první desku, ale rozhodně nejsou žádnými nováčky nebo rozjařenými hochy, kteří se poprvé ocitli v pořádném studiu.
A na celé desce je to setsakra znát. „Duality“ již disponuje všemi znaky vyzrálého materiálu – vytříbeným a poměrně zvláštním zvukem, masivními aranžemi a hlavně oním příslovečným „ksichtem“. „Duality“ je deska určitě velmi originální a zajímavá, protože dost dobře kombinuje prvky doom metalu, black metalu, ale i takového stoner thrashe (pěkně čpícího psychedelickým odérem). Všechny žánry ovšem do sebe navzájem skvěle zapadají a výslednou kombinaci je radost poslouchat.
Zmínil jsem už hodně specifický zvuk a rád bych se u něj teď chvilku zastavil, protože posluchače upoutá prakticky hned. Všechny nástroje totiž krásně „basují“ a tak je reprodukce tohoto CD v lepších sluchátkách či aparatuře parádní. Silný, hutný, metalový zvuk s příměsí sludge/stoner patiny dává trojici jejich jasný trademark, podle kterého je za dvě či tři desky každý pozná. Vzdáleně jsem si vzpomněl na Electric Wizard, někdy jejich bokovku Ramesses, Neurosis či podobné libůstky. Ovšem je potřeba zdůraznit všudypřítomný black metalový nádech v pozadí celého alba, který dodává patřičně zlověstnou atmosféru.
AGNES VEIN jsou - jakožto správná řecká kapela - poněkud obtížněji zařaditelní co se týče podobnosti s někým známějším, jak to ostatně u většiny řeckých skupin bývá. Kdo máte rádi Varathron či Rotting Christ, které já teda moc nemusím, tak víte, o čem mluvím. Hudebně je to však i přes svou nezařaditelnost skutečná lahůdka. Pomalejší pasáže střídají svižné black/doom/thrashové vypalováky, hluboké litanie black metalový jekot, a to celé se smrtící naléhavostí. Když tito pánové hrají pomalu a valivě, můžete dát ruku do ohně, že přijde nějaká sopečná erupce drtící vše, co jí přijde do cesty. Všech sedm skladeb uplyne jako voda, a to právě díky oněm perfektně načasovaným změnám nálad a rytmů.
Například ve skladbě „The Fall“ navozuje houpavý basový riff dojem nerovnováhy a dlouhých osm minut přešlapuje na místě, než se převalí do skladby „Duality“ - nekompromisního blackového vypalováku s thrashovou patinou, aby v závěrečné skladbě mohlo dojít k uvolnění v podobě neklidného outra - opět ukončeného hřmotnější psychedelicko - blackovou pasáží, kde vytváří zajímavý efekt jeden kytarový tón, hraný současně ve dvou oktávách. Kdo znáte trochu desky A Perfect Circe nebo Ashes Divide, tak víte, o čem je řeč. Takový ten zvonivý, uplakaný souzvuk.
Konečně se letos někdo nebál a hrábl do stojatých doomových vod pořádným pádlem originality a já za sebe musím říci, že mě to baví. Je pravda, že on to není úplně čistokrevný doom, black nebo stoner. Je to od každého něco říznuté pěkně po řeckém způsobu tak, jak to nikdo nečeká. Celá metalová scéna oné krizí pronásledované země vypouští do světa během posledních několika let čím dál zásadnější záseky. Vzpomeňme třeba na vynikající projekt Fullmoon Bongzai, který vydal svou prvotinu také relativně nedávno.
AGNES VEIN jsou živým důkazem toho, že je stále co objevovat, míchat i kombinovat a hlavně, že díky současným technologiím a jejím cenám se zásadní věci mohou vyloupnout prakticky odkudkoliv, o čemž nás přesvědčuje třeba postupně sílící hudební podsvětí na blízkém východě.
Výbornou zprávou taktéž je, že kapela vystupuje živě a já bych byl velmi rád divákem na jejich koncertě, protože pokud AGNES VEIN vydají naživo jen zlomek energie, s jakou vystupují na albu, pak to musí být zážitek. Na svém MySpace profilu uvádějí jako vzory Darkthrone, Neurosis, Jarboe, Attilu Csihara, Candlemass, Earth a mnoho dalších. Ke každému z vyjmenovaných interpretů by se jejich hudba určitě hodila a mohli by se tak stát dobrým koncertním souputníkem některého z těchto umělců.
Hodnotím tentokráte devítkou, protože tohle album je opravdu dobré a kvalit vysokého bodového ohodnocení určitě dosahuje. Moje gratulace!
