Německá společnost Rock The Nation zřejmě ví, jakým způsobem jde dohromady metalová hudba a „černěčíselná“ ekonomika. Ve svém portfoliu má výhradně putovní festivaly, které s totožnou sestavou objíždějí evropskou klubovou scénu. Jedním z nich je už tradiční Heidenfest, menší bráška Paganfestu, který jsme navštívili na jaře v sousedním Mnichově. Už na první pohled je rozdíl mezi oběma zřetelný. Zatímco Paganfest láká na naprostou špičku pagan metalové hudby, druhý zmiňovaný se zaměřil až na takříkajíc druhou kategorii.
Pragokoncert – firma, která je u nás přímým pořadatelem této putovní veselice, po tzv. Moravských letech konečně zapustila kořeny i v Praze. Klub Abaton se zdál být nevyzpytatelnému pražskému publiku ušitý na míru, což potvrdil i vývoj večera. Již dobrou půlhodinku před avizovaným startem se před klubem tísnila dobrá stovka lidí, tudíž hladkému průběhu Heidenfestu naprosto nic nebránilo.
Přesně dle plánu započali HEIDEVOLK o sedmé večerní svoje vystoupení. Nizozemci se ukázali být výborným koncertním společníkem, když jich bylo po celou dobu plné pódium. Dvojici střídajících a doplňujících se vokálů bylo zajímavé sledovat i poslouchat, zbytek kapely kluky výborně doplňoval. HEIDEVOLK potvrdili obecnou tezi o velice rychlém naposlouchání jejich tvorby i při živém vystoupení. Člověk tak neměl problém ani v případě neznalosti některých titulů z playlistu tohoto večera. Zamrzela snad jen hrací doba, která tento velice vydařený otvírák utnula již po slabé půlhodince.
Je naprosto nemyslitelné, aby byl pirát pirátem, nemít na rameni drzého papoucha. A dobře to ví i zpěvák SWASHBUCKLE - co na tom, že ten jeho je pouze plyšový. Ano, kostýmy a vůbec prezentaci měla tato americká kapela vymyšlené na jedničku. Pódiovou show a komunikaci s publikem lze označit za netradiční a výbornou. A to především zásluhou kytaristy, který snad musel k veškerým grimasám a pohybům přijít desítkami hodin strávených u Pirátů z Karibiku. Z hudebního hlediska už to bylo na vážkách. Je fakt, že SWASHBUCKLE byli jedinou sebrankou, jíž se podařilo v kotli vykouzlit regulérní mosh-pit, nicméně mnohem více zásluhou pouhého hudebního stylu nežli kvalitou samotnou. Kombinaci podivného thrash metalu a grindcoreu jsem na Heidenfestu skutečně nečekal a popravdě jsem se jí i bavil, ale originalita, kvalita a osobitost klukům scházela. Stejně jako alespoň trochu soudná zvuková kulisa.
To, že německá metalová scéna je ve své většině zřejmě nejklišovitější na světě, je veřejně známé. Na Heidenfest to přijeli odklepnout a podepsat chlapci a dívka z EQUILIBRIUM. Nepříliš komplikovaný speed metal s klávesami a pohanskými motivy klade důraz především na svižnost, tah na branku a pořádný kotel pod pódiem. Všechny tyto tři aspekty byly v Abatonu naplněny až po okraj, nicméně mně osobně tam ona hloubka a emoce prostě chyběly. Nehledě na to, že skoro všechny skladby EQUILIBRIUM zní téměř totožně, což je velkým záporem především ve chvíli, kdy dokonale neznáte diskografii dotyčného spolku. Němci to jednoduše velice slušně rozjeli a zároveň nedokázali díky sterilitě svého materiálu příliš zaujmout.
Pro většinu přítomných byli headlinerem ENSIFERUM, kteří se poslední dobou přibližují již zmiňovanému sterilnímu pseudo-viking speed metalu á la Equilibrium tak zdařile, až to vede k závažně nezdařilým hodnocením kritiky. Lákadlem tak byla především dávka obstarožnějších skladeb, která kapelu před lety proslavila. Ve výsledku jsme se ale spíše trápili nezáživností dneška, protože ENSIFERUM přijeli reprezentovat především loňský zářez „From Afair“. Škoda, že z eponymního debutu a výborného „Iron“ zazněla pouze trojice skladeb, která ale všem pozorným ukázala degradaci a kvalitativní propast v rouše Evině. ENSIFERUM bavili u starších skladeb stejně geniálně, jako u těch nových nudili.
Vrcholem celého večera byli jednoznačně TWILIGHT OF THE GODS - hvězdná partička, která se rozhodla přivést genialitu a nadčasovost legendárních Bathory na pódia jednadvacátého století. Nad vystoupením samotným není příliš co namítat, jelikož Alan, Blasphemer a spol. jsou profesionály. Z technického hlediska se jednalo o naprostou špičku, z toho vizuálního už to tak slavné nebylo. TOTG byli totiž zbytečně statičtí. Hlavním problémem však bylo publikum, rok 2010 a především to, proč TOTG vůbec existují – Bathory. Kluci se do line-upu letošního Heidenfestu příliš nehodí, jelikož procítěná, melancholická a často pomalá Quorthonova hudba se mezi lidmi preferujícími rychlost, údernost a prvoplánovitou líbivost prostě nechytá. Otázkou pak také zůstává, jestli už nejsou Bathory dvacet let po svém největším boomu prostě mrtví. Výsledkem těchto otázek do pranice byl značný úbytek fanoušků pod pódiem a nudné obličeje těch vytrvajících. My – evokovaní starými časy s Quorthonem, emocionální genialitou a výpravností jeho děl - jsme byli v mizivé menšině a navíc společně s Alanem, Blasphemerem, Frode-em, Nicolasem a Peterem drtivě nepochopeni. Ale co, TWILIGHT OF THE GODS byli ódou na každou poctivou pagan metalovou duši a já jim prostě palce držet budu!
Necelá pětistovka platících (soukromý odhad) ukázala, že Heidenfest se bez problémů uživí i v Praze. Line-up zase ukázal, že ten samý Heidenfest by se s takovou v budoucnu možná uživit nemusel. Ensiferum a Equilibrium sice stále baví mladé a neprotřelé metalové fanoušky, avšak na jak dlouho? Swashbuckle pak umí pobavit téměř divadelně, nikoli však hudebně. Zůstávají nám tu pak velice slušní a sympatičtí Heidevolk a geniální (avšak nepochopení) Twilight of the Gods. A podobná práce může být napříště málo.
