„Já už je tady mám k prodeji.“
„A nemáš jedno CD na recenzi?“
Nedopadl jsem tak zle jako Fastred minule, své jsem si však odblil. Žaludek se srovnal, rychle jsem zavrhnul vodu a vrátil se k pivu. A než INFER začali své vystoupení na Hell Fast Attacku, byl jsem opět na šrot a odporoučel se umřít do stanu, kde jsem napůl v bezvědomí přemítal, zda se na ten šílený sypec půjdu podívat nebo ne. První kontakt se skladbami ze „Sede Vacante Aeternum“ se tak konal až doma, haha.
Pokud se těšíte na nemilosrdnou black-death střelbu ve stylu „Anti-Human“, tak pozor. Jen hlupák by čekal stagnaci, avšak proměna, kterou INFER prošli, je velká a možná až překvapivá. „Sede Vacante Aeternum“ mi osobně přijde jako brutální, avšak atmosférická death metalová nahrávka, kde black metal slouží jako vhodně použité koření. Skok však není razantní natolik, abyste ve většině skladeb nenašli jisté pojítko s předešlou deskou, to však záleží na vašem osobním přístupu.
„Sede Vacante Aeternum“ se zdá být klidnější a pomalejší nahrávkou než „Anti Human“. Na první pohled/poslech by se souhlasit dalo. Kompozice jsou mnohem promyšlenější a až na výjimky není žádná skladba rychlá nebo celá pomalá. Skladby výtečně stupňují svou intenzitu a překvapující momenty předhazují v nejlepších vhodných chvílích. Příkladem budiž úvodní „The Day After the Fall“. Skladba rychle uhání vstříc refrénu, graduje a ve chvíli kdy se zdá, že to více již nejde, předhodí INFER nehorázně brutální zlom, který zavání dislokací krční páteře. Ani pomalejší skladby nepokulhávají za zbytkem, mají atmosféru a z riffů vycucávají maximum, osobně si troufám říct, že za titulní „Sede Vacante Aeternum“ a zvláště její mrazivou melodickou linku, by se nestyděli ani mistři smrtícího řemesla ve svých nejlepších letech.
Znatelný odklon od death metalu představují dvě závěrečné skladby „Destroying Your Deisires“ a „Der Tod Wuotans“. První jmenovaná je ve srovnání se zbytkem o něco jednodušší, přímočařejší, avšak o fous údernější. Peterův „Deicideovský“ murmur nahradil o něco méně chraplavější vokál bubeníka Roberta. „Der Tod Wuotans“ je předělávkou Burzum z klávesového „Hlidskjalf“. INFER samozřejmě s klávesami nešaškovali a pojali svůj cover jaksepatří black metalově, s kytarami, basou a sypačkami. Nebudu vynášet soudy, výsledek posuďte sami.
Ale i u tak povedené desky jakou „Sede Vacante Aeternum“ je, se nemohu vyhnout kritice. Jednoduše řečeno, přijde mi neukončená. „Disease Man“ rozhodně za zbytkem alba nepokulhává, nepřijde mi však sama o sobě natolik výrazná, aby album jasně ukončila. Výtečné outro by možná tuto roli splnilo, nesměla by však poté následovat agresivní „Destroying Your Desires“. Nechápejte mě špatně, obě poslední skladby se mi velmi líbí, avšak kvůli jejich citelnému odklonu je považuji za jakýsi bonus. K produkci jako takové se příliš vytknout nedá, nástroje jsou dokonalé čitelné, avšak vzhledem k hudebnímu směřování bych ocenil nabasovanější zvuk a zvláště bicí by nemusely být tak „nahoře“. Byl bych prostě rád, kdyby se mi i bez extrémního vykroucení hlasitosti chvěly bedny a nábytek. :)
Nedá mi to se nevyjádřit také k bookletu. Fotografie různých církevních propriet jsou nádherně znetvořené a totálně smrdí rouháním. Nejen z vokálu, ale i z textů jde cítit láska k „Deicide“, jen je škoda hůře čitelného fontu, kde si takové „k“ musím domýšlet, i pár nedostatků v angličtině. Jinak ovšem skvost, parádně dokreslující nesvatou auru hudby.
Není co dodat, „Sede Vacante Aeternum“ u mě stojí velmi vysoko a pokud vám není death metal zcela proti srsti, jsem si jistý že desku oceníte podobně jako já. To, že zde spočívá prvotřídní kvalita, je však bez debat.
K recenzi poskytl: Metal Swamp
