Když už rouhání, tak pěkně špinavé, rolující vše před sebou a přitom hustě utahané. Přesně tímto směrem se američtí WOLVHAMMER vydali. Tentokrát se tedy nebude jednat o pravé doom metalové posvícení, byť nás nečeká bůhvíjaká veselice. Kapela, kterou se pokusím poprvé uvést na startovací lajnu Mortemu, je výpravnému stylu na hony vzdálená. Sice v sobě vedle rychlopalných zlých pasáží kloubí i ty rozjímavější, ale pouze ty špinavě bahenní, nikoli klasicky doomové. WOLVHAMMER bývají nejčastěji označováni jako black/sludge metal, což je ne moc časté spojení, ale v tomto případě velmi funkční a odpovídající realitě.

Tihle věčně (na)zakalení zlo-metalisti z druhé strany oceánu patří mezi naprosté nováčky a "Black Marketeers of World War III" je jejich první regulérní album. Evidentně negativně smýšlející čtyřka nabídla před časem světu jen EP "Dawn of the 4th", na které jsem se také chvilku pověsil, ale abych byl upřímný, moc dlouho mi to nevydrželo a poněkud neuspokojen jsem ucuknul. Dojmy rozpačité, pocity smíšené. Plnohodnotné album ale naopak hned od začátku docela přesně plní to, co bych chtěl slyšet. Špína, krev a špetka ostré blasfémie, to je to, co z novinky WOLVHAMMER sálá na kilometry daleko. Ze všeho toho nečistého klácení nebeských panen je nejvíce cítit skutečné zapálení pro věc a poctivé nasazení. Nedočkáme se jakýchkoliv epicky nastavovaných tracků, natož pak hymnického vokálu. Vše je vytřeno pěkně od podlahy, ještě před chvilkou chlapsky zablité. Houpavý materiál, chvíli pomalý, chvíli zběsile chvátavý, pak zemitě rollový, hlasitě sípavý, tak takové je album "Black Marketeers of World War III".

Úvod v něj neslibuje nic jiného, než jsem zmínil a první dvě skladby jsou přímo ukázkovým zbožím, kterak trestat (a přitom s rozmyslem). Tedy kloubení pravého ultra nasazení s trhaným sludge promlouváním skrze umatlané sklo. Vyloženě pomalé šlágry, kdy je dravá zvěřina ještě v podřepu a kachním krokem zatím pouze mrzačí zakrslé keříky, tak těmi jsou například třetí v pořadí "World War Winter", nebo skvělý opus na závěr "A Cancer of Purity". To je zřejmě nejlepší věc na albu vůbec, lehce vybočující svou studenou epičností, jejímž jediným kalkulem je postavit nás před hlubokou propast a pak jen lehce popostrčit. Plusem a lákadlem zároveň je, že "Black Marketeers of World War III" platí za vzácně vyrovnanou desku, mající svůj čas na rozvážné kroky i na pěnu u tlamy. Není jen zbytečně zbrklým vychrlením všech urychlovačů; vždyť netřeba se za kořistí hnedle hnát, jen povalit ji na zem a ohavně si hrát. Možná až na výjimky typu "Das Kult", což je dämonisch attacke typu tělo-hlava-sekera. Oddělit a rychle. A za valícím se black n´rollem "Call to Assimilate", který v pravé chvíli nespoutaně bouchne v černočerné saze, by se se zájmem otočili i kolem kráčející Darkthrone.


Co je na tom všem nejpodstatnější, je fakt, že "Black Marketeers of World War III" je dokonalá zábava. Deska, která ani po x-tém protočení neomrzí, a to je v souvislosti s nijak složitým materiálem na ní připíchnutým až možná vzácná zkušenost. Sympatická blacková agrese-ta správná průzračně blasfemická prvotnost ve společnosti s těkajícím znepokojením sludge metalu. Díky tomuto fungujícímu propojení jsou WOLVHAMMER synonymem pro přímý zásah mezi oči, kdy i nevidomý zatuší blikotání v zorném poli a bílá hůl letí na chvíli do kouta. Na první pokus výborné, jednoznačný příslib do budoucna. Blackened sludge metal!