Dnes máme čest s další kapelou, možná méně známou než by bylo hodno, ze sousedního Německa. Exorial je projekt multiinstrumentalisty Rubena Schmitta alias Asmodeuse, který rok po vydání dnes recenzovaného alba Reflektionen auf Leben und Tod, uložil svůj projekt k ledu, aby ho mohl nyní opět oživit a zahltit fanoušky další várkou svého, možná umu, možná neumu...Na úvod bych přednesl, že se nejedná o hudbu nějak závratně originální nebo chytlavou, ale má své kouzlo a právě na muziku se klade větší důraz než na vokál, někdy možná škoda. Nehledal bych zde ovlivnění od určitých kapel, ale určitě bych nadnesl spojitost s Bilskirnir. Ačkoliv se Exorial nesoustřední vyloženě na pomalejší pasáže, jako je to často v případě Bliskirnir, tak pokud dojde ke zpomalení ve spojením s vokálem, nabízí se mi právě takovéto srovnání. Snad i díky zvuku a zastřenému vokálu.
Věc, na kterou bych se zaměřil je zmiňovaný vokál. Texty jsou v němčině, což jsem jenom rád. Za prvé, je to jeho rodný jazyk, za druhé, němčina oplývá jistou dávkou tvrdosti ve výslovnosti a za třetí, je příjemné si odpočinout od věčné angličtiny :). Jak jsem nadnesl výše, tak vokál není ani náhodou průzračně čistý, navíc ani převratně přednesený. Asmodeus svého hrdla využívá sporadicky, většina písní není ani přehnaně dlouhá. Ty nejzajímavější se pyšní délkou okolo 2-3 minut. Ptáte se proč? Koho by bavilo věčné opakování dvou, tří riffů ve stále stejném tempu za téměř žádné podpory vokálu? Snad tehdy, kdyby byly melodicky zajímavé a to většinou nebývají. Naopak v kratších písních se nabízí záblesk spokojenosti. Za vše bych vyzdvihl dvojku, Blutfontänen. V délce 02:11 se skrývají jak pomalejší tempa, tak sypačky i nějaké to zaskřehotání a v momentě kdy se na vás Reflektionen auf Leben und Tod bez průtahů vyhrne, působí píseň velmi kvalitně a snad i lehce nadprůměrně, dobré je i frázování. První půlku bych označil rozhodně za nečekaně dobrou, bohužel toho samého se nedočkáme v druhém poločase.
V druhé půlce se zvýší hrací doba a docházejí samozřejmě nápady. Pokud měla první polovina údernost, druhá umí uspávat více než počítání oveček. Asmodeus se propůjčí i šeptanému slovu a navzdory tomu, že poprvé je mu něco rozumět, je absolutně vedle. Přeci jen něco vyzdvihnu – bicí. Tuším, že se jedná o automat. V pomalejších pasážích vše působí v pořádku, ale s přechodem do rychlejších temp to není nijak valné, rychlá tempa působí tupě, bez agresivity a naléhavosti. Na konci alba tedy bicí působí lépe než na začátku, logicky je to způsobeno tím, že konec je pro mě absolutní rezignace na nápad.
Hm, co říci na závěr... Poznání Exorial je pro mě pozitivní věcí a poslech Reflektionen auf Leben und Tod mi přinesl pár zajímavých chvil. Zvuk je v pořádku, i přes svou zastřenost působí komplexně a dává momentům vyniknout, vokál je lehce podprůměrný, melodický výkon na albu je průměrný a bicí jsou lehce nad očekáváním. Kdybych měl vše zhodnotit, vyjde mi lehký průměr nebo podprůměr.
K recenzi poskytl Ravenheart productions.
