Mnozí z vás si jistě vzpomenou, že se Roman Saenko po přechodu ke skutečně významnému labelu s deskou „Microcosmos“ příliš nepochlapil. Namísto melancholických vyhrávek umocnil ortodoxnost své produkce a vytvořil album více přející black metalovým základům. S odstupem času lze říci, že loňská deska byla black metalová až příliš. Nechme ale minulost minulostí a pojďme se podívat do přítomnosti, ve které se DRUDKH ukazují opět v jiném světle. I když po podrobnějším zkoumání zjistíte, že to u novinky „Handful of Stars“ neplatí tak úplně. Co vás cvrnkne přes nos jako první, pomineme-li skutečně vyvedený, atmosférou nabitý přebal desky, bude dozajista obecné vyznění „Handful of Stars“. Ano, Roman se otočil k předchůdci zády a rázem máme co dočinění s materiálem, který je až po strop načichlý rockovým feelingem. Neznamená to nic jiného než to, že se celá tři-čtvrtě hodinka hrací doby, na rozdíl od let minulých, jaksi povznesla, zdá se vláčná a celkově lehčí. Kytarové linky opět kouzlí dobře známé, melancholií prosáklé melodie středních temp, skrz kterými se nenuceně linou romantické kudrlinky východoevropského venkova. V případě „Handful of Stars“ už ale album posluchače nevodí za ručičku lidově folkovými mezihrami. DRUDKH dává v roce 2010 pouze tušit, čímž se otevírá více možností pro fantazii na straně druhé.
Nemyslím si, že by pro zběhlého posluchače tohoto one-man projektu byl obsah novinky nějakým překvapením. Hlavní náplň evidentně odkazuje na starší nahrávky, ve kterých hrály prim výše zmiňované atributy. Nic z toho se nemění ani tentokráte, lze však sledovat Saenkův skladatelský posun. Jednotlivá témata do sebe zapadají mnohem logičtěji a samozřejměji, každá vyhrávka se do celku hodí více a dost možná umí nyní DRUDKH udržet lépe posluchačovu pozornost. Změnily se pouze dílčí věci. Tím, že si na novinkové desce pohráváme s rockovým štětcem, dostává výsledný obraz nejen jeho celkové vyznění (především kytarový zvuk), ale také některé specifické atributy se nám tím pádem posouvají dále. Nesmíte se tak divit, když z „Handful od Stars“ občas uslyšíte tématiku evokující novodobé Enslaved, kteří si, jak je všeobecně známo, s rockem rádi hrají taktéž. Dále mě velice potěšila některá kytarová sóla, která jakoby Roman Saenko vystřihl z učebnice art-rockové hudby. Škoda jen, že se zde vyskytují velice sporadicky a jejich délka a hlavně technická náročnost by přílišnou kritiku neunesla. Ale i tak máme co dočinění s velice atmosférickým oživením.
Otočím-li minci jménem DRUDKH na rub a pustím-li tím světlo na negativa aktuální nahrávky, musím se jistojistě zmínit o takřka minimálním hudebním posunu kapely. Pokud bych se označil jako nenáročný, možná by mě Saenkova „blamáž“ se starou klasikou oblečenou v nový kabát stačila. V druhém případě nemám problém tento nedostatek prohlédnout a přijít celé věci na kloub. Osobně bych se však klonil k jakési střední variantě. „Handful of Stars“ si při vší té klasice pomalu ale jistě osahává věci nové, neokoukané. A přesně ty by mohl použít v budoucnu – v kombinaci s charakteristickou atmosférou DRUDKH by se rozhodně jednalo o zajímavý výsledek.
Beru proto novinku jako jakýsi spojník mezi minulostí a budoucností kapely, který by sice mohl umět prolnout zasněnost s vícerem agresivity, avšak i tak se poslouchá velice příjemně. „Handful of Stars“ vesměs v žádné svojí části neskřípe, ani se nedá častovat termínem „spíchnuto horkou jehlou“ - a to vidím jako hlavní pozitivum.
Nakonec bych si snad ještě rýpl do zbytečné monotónnosti celku, a to už je ode mě pro dnešek definitivně vše.
