Když jsem nedávno poslal mail na velitelství vězeňské správy black/noiseových Stalagghů a Gulagghů s žádostí o vyjádření k tomu, jak je zacházeno s vězni a chovanci táborových zařízení, nečekal jsem žádnou odpověď. O to větší bylo mé překvapení, když mne jednou ve schránce čekal nenápadný mail se souhlasným stanoviskem k mé žádosti. Bylo mi dovoleno poslat oficiální formu dotazů, která byla posléze přednesena až na velitelství hlukových táborů. Bez dalších zbytečných komentářů předkládám plné znění mých otázek a oněch odpovědí. Doufám, že ono čtení seznáte stejně fascinujícím jako já, neb Stalaggh/Gulaggh prozradilo mnoho znepokojujících tajemství své kuchyně a nadobro tak vyvrací nepodložené fakta a mýty, které kolují po internetu a různých fanzinech. Zároveň bych rád vyjádřil své poděkování drahé Sephiře_6 za pomoc při formulování dotazů.

1. Mé pozdravy ďábelským generálům STALAGGH a GULAGGH! Váš prapor vyprodukoval snad ty nejvíce šokující a znepokojivá CD posledních let. Jak jste spokojeni s odezvou na undergroundové scéně?

Nyní, když jsme dokončili trilogii STALAGGH, tak jsme čím dál více buď nenáviděni nebo oceňováni. Pořád dostáváme fotografie od různých lidí, jak se při poslechu STALAGGH pořezávají.
Jsou tu ovšem i opravdoví fanatici, kteří sbírají všechny naše vydané materiály a neváhají zaplatit i stovky dolarů za vzácné nahrávky na eBayi. Před několika měsíci se prodal testovací výlisek LP „Projekt Nihil“ za 500 EUR.
Byli jsme překvapeni, že tolik lidí má opravdu rádo naše nahrávky a někteří je poslouchají dokonce denně.
Za další existuje početná skupina fanatiků, kteří mají tetování STALAGGH. Naše jednotlivé projekty ovšem původně neměly přinášet posluchačům radost z poslechu, cíl byl vyvolat psychickou bolest a strach. Alespoň to ale ukazuje, v jakém stavu je dnes lidství jako takové.

Když se to tedy vezme kolem a kolem, tak jsme docela spokojeni, ubíráme se evidentně správným směrem.

A o undergroundové scéně jsme se naučili pár věcí: zaprvé, nedosáhneme svých cílů (tedy, jak nejvíce je to možné), když se omezíme na undergroundovou hudební scénu. Musíme vnutit náš misantropický nihilistický audio terror a ideologii širokým masám, získat co největší publicitu a využít ještě provokativnější a přímější formy propagandy.
Zadruhé, naučili jsme se, že všechno potřebuje čas. Naše anti-umění potřebuje zrání, aby mohlo zahnízdit v lidském podvědomí a v hudebním průmyslu.

2. Vyskytla se nějaká reakce, která vás přiměla si říct: „Wow, tak to je přesně důvod, proč to děláme!“?

Slyšeli jsme o nějakém švédském fanatikovi, který si vyřezal slovo STALAGGH do hrudi, když poslouchal náš projekt. Málem vykrvácel. Nakonec musel zůstat více než týden v nemocnici.

3. Jaké byly podle vás ty nejšílenější zvěsti o STALAGGH, co kolovaly v médiích?

Doputovala k nám pověst, že jeden z našich vokalistů zabil producenta, když jsme nahrávali „Projekt Nihil“. Jediné, co se stalo. bylo, že před ním rozbil okno židlí. Onen producent s námi pak už nikdy nechtěl pracovat.

4. Pojďme na samotnou trilogii STALAGGH. Pamatuji si, že když vyšel „Projekt Nihil“, téměř každý, koho jsem znal, z toho byl v šoku. Myslím, že tam byl velmi přesně definován koncept Globálního Holokaustu. Přesto byl Global Holocaust jediným konceptem vaší tvorby, nebo tu bylo ještě něco více?

Globální Holokaust určitě nebyl jediný koncept. Nejdůležitější cíl našeho projektu je přeměnit bolest a strach ve zvuk. Každý projekt má svůj vlastní koncept a atmosféru. Náš první projekt se jmenuje „Projekt Nihil“ a je obrazem nihilismu. Ukazuje posluchači, že jeho existence je nicotná.
Náš druhý projekt se jmenuje „Projekt Terrror“ (špatné hláskování je záměrné) a jeho hlavní účel je terorizovat posluchače, tím pádem je mnohem agresivnější a více znepokojující, než náš první projekt.
„Projekt Misanthropia“ je celý o emocionální a psychologické NENÁVISTI k životu a lidství. Použité zvuky by měly odrážet a zprostředkovat misantropii posluchači, následně probudit a zesílit tyto pocity.
Zároveň jsme chtěli znovuvytvořit a napodobit realitu, jaká vládla ve Stalagu (německý zajatecký tábor za druhé světové války, německy Stammlager, zkráceně Stalag, pozn. překladatele).


5. Když poslouchám „Projekt Nihil“, tak první věc, kterou člověk slyší, jsou křičící hlasy několika lidských bytostí. Téměř ihned po vydání tohoto alba se objevily zvěsti o tom, že tyto hlasy patřili klientům či spíše pacientům nějaké psychiatrické léčebny, a že jste je zneužívali. Jak to bylo doopravdy?

Použili jsme pacienty psychiatrie na všech našich nahrávkách. Chtěli jsme, aby bolest a utrpení v hlasech byly skutečné a nepředstírané. Jeden z našich členů pracuje v psychiatrickém zařízení v Holandsku, takže tímto způsobem jsme získali potřebná povolení k nahrávání. Všichni pacienti, se kterými jsme pracovali, nám dali plný písemný souhlas. Jeden z chovanců, který trpí schizofrenií, nakreslil obal na album „Pure Misanthropia“.
Některým pacientům bylo kvůli nahrávání dovoleno opustit na pár dní ústav, ostatní žijí normálně venku a dozorují na sebe sami.
Nejsou retardovaní, pouze trpí chorobami jako je schizofrenie, psychóza, emočně nestabilní porucha osobnosti či syndrom mnohonásobného rozpolcení atd. Někteří z nich jsou mnohem inteligentnější než normální lidé.

Abychom vám přiblížili, jak naše projekty vznikají, tady je popis, jak vznikl „Projekt Misanthropia“:
„Projekt Misanthropia“ byl nahrán ve třech etapách. Tehdy jsme použili hlasy sedmi pacientů, což bylo do té doby nejvíc.
První část byla základní stopa, a ta se nahrávala ve staré opuštěné továrně. Tato tovární budova se už 30 let nepoužívala a v současné době ji čeká demolice. My všichni (tj. všichni členové STALAGGH včetně pacientů psychiatrie) jsme měli dovoleno zničit vše, co bylo uvnitř budovy.
Ten prostor byl skutečně perfektní. Všude byly korodující a rozpadající se stroje, mnohonásobné vrstvy prachu a sutin, a také mumifikované zdechliny ptáků a krys. Byla tam téměř úplná tma, vzduch byl značně znečištěný a skoro jedovatý. Po budově jsme následně rozmístili několik mikrofonů a začali s nahráváním. Když jsme si navozovali a následně uvolňovali všechny naše pocity strachu a nenávisti, propadali jsme záchvatům zuřivosti, kdy jsme všechno uvnitř rozmlátili na kusy.
Tohle nahrávání nám zabralo přibližně tři hodiny.
Dále jsme nahrávali vokální party v kapli starého nepoužívaného kláštera. Akustika a atmosféra oné kaple byla pro nahrávání vytí a křiků pacientů dokonalá. Bylo dost složité získat povolení, ale řekli jsme majiteli, že pořádáme křikovou terapii mentálně nemocných, a tak nám byl vstup nakonec umožněn. Sedm pacientů pak několik hodin křičelo ven svou bolest, šílenství a strach, zatímco jsme pouštěli nahrávky z oné továrny jako podkres.
Třetí část byla přidávání black metalových prvků, dalších struktur a nějakých efektů, ovšem žádné riffy nebyly dopředu připraveny; všechno byla improvizace při poslechu nahraného materiálu.

6. Myslíte, že založení STALAGGH bylo také nějakým druhem terapie přímo pro vás?

Nikoliv pro naše členy, ale pomohlo to pacientům, co nám dělali hlasy. Několik z nich nám řeklo, že nahrávání s námi byla ta nejlepší terapie, jakou kdy měli.

7. Spousta lidí, kteří byli vaší muzikou fascinováni, přichází z black metalové scény. Jste také nějak propojeni s black metalovou scénou? Hlavně, co se týče konceptu, vyjadřovacích prostředků, atmosférou? Byli jste inspirování také black/doom/noisovými kapelami (např. Abruptum, The Black Legions), protože mně se zdá, že máte cosi společného.

Někteří naši členové hrají v black metalových kapelách a některé naše koncepty či výrazové prostředky jsou blízko těm black metalovým. Nebyli jsme těmito spolky přímo inspirováni. Všechny naše projekty byly kompletně improvizované a žádný styl nebyl dopředu naplánován.

8. Nevím, jak vám, ale mně se zdá, že v Belgii a Holandsku roste velmi zvláštní obscure/noise/black/industrialní scéna. Když přemýšlím o projektech, jako jsou STALAGGH, Gnaw Their Tongues, Camisole, Aderlating, starší tvorba Aluk Todolo atd. Je to jenom náhoda, nebo se v těchto zemích děje něco zvláštního?

Ano, určitě jsou v Holandsku a Belgii některé obskurní bandy, ale je to pouze hrstka individuí, kteří tyto skupiny tvoří. Možná je to proto, že naše státy jsou tak slabé a tolerantní, že se ony skupiny snaží zvukem vyjádřit své celkové zhnusení ze společnosti.

9. „Projekt Terror“ byl vydán ve skvělém americkém labelu Autopsy Kitchen, který se však nedávno dostal do problémů. Co byl důvod nevydat tentokrát toto album na New Era Productions? Bylo to, já nevím, z důvodů lepší promotion? Protože tohle album bylo dost široce dostupné po celém světě. Dokonce bych řekl, že bylo dostupné mnohem lépe, než vydání u NEP.

„Projekt Terror“ vyšel u švédského labelu Total Holocaust Records, :“Projekt Misanthropia“ byl vydán u Autopsy Kitchen Records. Ti také vydali CD „Nihilistik Terror“. Chtěli jsme s posledním projektem STALLAGH oslovit širší publikum, a tak jsme si vybrali ARK. Udělali jsme také pár rozhovorů do velkých amerických hudebních časopisů a mohli tak šířit naše myšlenky ve větším měřítku.

NEP je ovšem vůči nám nejvíce loajální label; byli taky jediní, kdo si troufl vydat náš první projekt v roce 2001.


10. Ok, tak pokud nám věnujete ještě chvilku času, pojďme se pobavit o vaší nejnovější inkarnaci – GULAGGH!

Když jsem poprvé vložil vaše CD „Vorkuta“ do přehrávače, očekával jsem brutálně zkreslený audio terorismus, ovšem hudba byla úplně jiná. První věc, která mě napadla, bylo, že to zní jako nějaká chorobná ruská pohřební kapela z pekelného blázince. Co byl důvod onoho odlišného přístupu?

Chtěli jsme, aby měl GULAGGH úplně jiný zvuk. Není moc smysluplné opakovat to, co jsme dělali se STALAGGH. Záměr byl napodobit bolest a utrpení vězňů v Gulazích pomocí zvuků klasických nástrojů (housle, žestě, cella, piano a saxofony). Samotné CD začíná Stalinovým projevem, kdy nařizuje deportaci nepřátel režimu do táborů.
Klasické nástroje vytvořily perfektní atmosféru chladu a ponurosti těchto táborů. Na všechny nástroje hráli profesionálové, kteří pochopili náš záměr. Pro hudebníky bylo velmi obtížné nehrát tak, jak jsou zvyklí, museli totiž zapomenout všechno to, co se naučili a nechat volný průchod svému strachu a bolesti, které vyjádřili prostřednictvím zvuků.

11. Kolují pověsti, že GULAGGH je také plánován jako troj-albový projekt. Má ona trojnost u STALAGGH a GULAGGH nějaký zvláštní či symbolický význam?

Ano, i projekt GULAGGH se bude skládat ze tří nahrávek. První „Vokuta“ byla vydána minulý rok a nyní pracujeme na albu „Kolyma“, po kterém bude následovat „Norilsk“. Názvy alb jsou zároveň jména těch nejhorších Gulagů v bývalém Sovětském Svazu, které se nacházely za polárním kruhem. Není ale žádný zvláštní důvod, proč jsou vždy tři projekty.

12. Byli na tomto albu také přítomni nějací „hosté“ (jako pacienti či duchové sovětských vězňů)?

Na prvním albu GULAGGH jsme použili nejenom hlasy pěti pacientů psychiatrie, ale také zneužitých žen (ženy, které prožily znásilnění či bývalé prostitutky) a přibližně třiceti dětí z dětské psychiatrické kliniky, které trpí různými psychickými poruchami. Trvalo nám celé měsíce, než jsme opět vyřídili potřebná povolení k nahrávání křiků těchto dětí. Nakonec nám bylo dovoleno natáčet pouze jednu hodinu, ale s výsledkem jsme byli velmi spokojeni.

13. Věděli jste, že „Vorkuta“ je dnes město, které bylo postaveno na zbytcích bývalého tábora? Byli jste se tam podívat, případně chtěli byste tak učinit v budoucnu?

Ano, to víme. Jeden z našich členů se jel do Vorkuty podívat, aby získal inspiraci, než jsme začali natáčet.

14. Kdy můžeme očekávat nástupce „Vorkuty“? Můžete nám prozradit pár detailů, jako název nebo nějaké další informace o příštím albu?

Pro náš další projekt „Kolyma“ použijeme celý orchestr a zkusíme nahrát řev lidí, kteří se narodili hluší. Jejich výkřiky mají totiž zvířecí surovost, která k našemu zvuku skvěle pasuje.


15. Plánujete také nějaké změny, co se týče skládání materiálu na dalších nahrávkách, nebo byl koncept GULAGGH pevně definován „Vorkutou“?

Pro „Kolymu“ použijeme opět klasické nástroje, ale celek bude mít úplně odlišný zvuk i přístup, pokud to srovnáme s „Vorkutou“. „Kolyma“ bude zvukově mnohem bombastičtější.

16. Dojde také na nějaký video projekt GULAGGH, stejně jako tomu bylo s vizualizací „Projekt Terror“?

To doufáme. S výsledkem vizualizace „Projekt Terror“ jsme byli velmi spokojeni. Umělci, který si říká Rigor Mortis, trvalo více než čtyři měsíce, než toto video vytvořil.

17. Je nějak změněna sestava GULAGGH, nebo ji tvoří titíž členové STALAGGH?

Neuvažuj o STALAGGH/GULAGGH jako o skupině přátel nebo něčem takovém. Existuje tu stabilní jádro osobností, které sdílejí tutéž ideologii i cíle a právě tyto osobnosti tvoří esenci STALAGGH/GULAGGH, ale každý projekt má odlišnou sestavu. Pro každý projekt využíváme různé pacienty z psychiatrie, aby nám nahráli vokály.
Na první album GULAGGH jsme přizvali více jak 10 hudebníků a přes 40 vokalistů.

18. Jak to vypadá s živými vystoupeními nebo instalacemi v blízké budoucnosti? Plánujete cokoliv veřejného s GULAGGH, STALAGGH nebo nějakým Global Holocaust sound systémem?

Nikdy nebudeme hrát naživo. Koncerty lidi sdružují, což není nic, co by bylo třeba podporovat.

19. Myslíte, že existují i jiné projekty, které byste mohli doporučit svým fanouškům, kteří hledají podobné poselství či atmosféru? Jsou nějaké kapely či umělci, ke kterým cítíte ať už osobní či uměleckou náklonnost?

Ne.

20. Mnohokrát děkuji za tento rozhovor a to, že jste nám věnovali něco ze svého drahocenného času. Srdečné pozdravy od celého Mortem Zinu a undergroundu v Čechách!

Pro ty, které by to zajímalo: většinu našich alb je možné objednat zde: [email protected].
Existence je nicotná!