Není nad pocit si po pár letech zase sáhnout na něco osvědčeného, u čeho víte, že vás nemůže nikdy zklamat. Takto beru i má setkání s RAMESSES, která provází jen čiré natěšení na tu jejich okultní špínu. Je dobré nazývat věci pravými jmény, a proto je také vhodné nazývat RAMESSES okultní špínou. "Take the Curse" je sice teprve druhým oficiálním albem, ale jejich diskografii lemuje množství splitek a minialb a zejména bohatá minulost všech zainteresovaných. Dvojitý zásah Greening - Bagshaw, aneb odštěpek Electric Wizard a Adam Richardson na vokálu, taková sestava nemůže zklamat nikdy. Slyšet jen skvostně zaflusané Markovi bicí a blažený pocit se rázem dostaví. Nehodlám zde ale jen plýtvat místem zbytečnými komplimenty, RAMESSES je kapela jako každá jiná, jen ji tvoří zkušení matadoři, kteří ví, co a jak. Kdo netuší, napovím, že oproti zkouřenému stoner metalu Electric Wizard dělají RAMESSES přece jen hlubší a doomovější hudbu. Spojení záhrobního sludge, misantropie a temných rituálů na mě působí mnohem zajímavěji než původní domov zmiňované dvojice. Richardson pak za svého mládí působící v Lord of Putrefaction také moc dobře ví, jak smrděl hluk před Electric Wizard. Období této kapely, stejně jako jeho tehdejších spoluhráčů z Eternal, je už skutečně hudbou pro pamětníky. Když se pak z toho všeho vymotáme, výsledek je jasný. Vypadá to, že všichni znají všechny, takže dát se nějak dohromady byla asi jen pouhá formalita. Tolik okénko do minulosti.
Novinka "Take the Curse" je první deskou zmiňovanou v souvislosti s Mortem zinem, ale nečeká nás na ní v podstatě nic revolučního, čím by si s námi RAMESSES zahrávali. Kostel vyzvání, hroby se otvírají a všechny ty serepetičky kolem. RAMESSES si mimo jiné libují také v hororech, ani tohle ale není žádnou novinkou. Řekl bych, že letošní sbírka špíny disponuje oproti takovému "Misanthropic Alchemy" možná rozvláčnější strukturou, ale o to důmyslnější atmosférou. Ta je v případě nové desky skutečně brilantní. Tradičně vyspravené škopky práskají mocně a ze škaredě veliké dálky. Všude je cítit mrtvolná hřbitovní nálada a každý tón vás bolí. RAMESSES ale nejsou těmi, kteří by vás politovali, nastalou situaci si náležitě užívají, poflakují se kolem a jen tak mimoděk levou rukou zahrají, co si zrovna usmyslí.
Začátek "Take the Curse" je vážně pomalý. Valivou "Iron Crow" střídají dvě těžké doomové naplaveniny, "Terrasaw", a hlavně "Black Hash Mass", u které prostě nevíte, jestli se vážně zastaví na místě nebo ne. Až potom se armáda kostlivců vyzbrojená štíty a zbraněmi, přesně jak vypovídá cover, odhodlá k jakémusi náznaku pohybu a vymění doomové zaříkávání za to poněkud hlasitější. Nadále se ale vše (až na výjimky) odehrává v pomalejším balení, což ale vůbec není na škodu, má to hloubku a syrovou pachuť. Albu vévodí skutečně povedená věcička jménem "Baptism of the Walking Dead", která se objevila už loni na stejnojmenném EP. Vedle ní doplnili tehdejší upoutávku ještě "Another Skeleton" a skvělá prašivá doomařina "Khali Mist". Obě dvě se objevují i na letošním velkém albu a zejména posledně jmenovaná vytvořila jeho opravdu stylově zoufalý závěr. Black metalem s klepačkami ala Norsko smrdí úvod "Hand of Glory", což je určitě ta nejzběsilejší pasáž alba, ale pak se stejně vše vrací do zarezlých kolébavých kolejí. "Take the Curse" je od začátku do konce prostě tam, kde jsme ho chtěli mít, ještě o chlup lepší než minule, temnější a obludnější. Atmosféra hřbitovního tažení povstalých skeletů je upřímná, jak jen to jde. Já osobně jsem velmi spokojen. A vy? Jestli se ještě rozmýšlíte se tímto směrem vydat a pár dní vyspávat ve hřbitovním altánku, své rozhodování urychlete. Určitě neprohloupíte.
RAMESSES nepatří mezi kapely, o které bych měl vážné obavy. Nebe se zatahuje a stíny za krchovem se formují jako obvykle. Nová deska možná tolik nekope, ale je zakalená a prohnaná halucinogeny jako vždy, dnes ještě o něco důkladněji. Psychedelie, doom, špína, tradice, to jsou RAMESSES.
