Ticho je vším. Tak praví FRAILTY, tedy doomová kapela z Lotyšska. Ze země, u které si vždy jako první vybavím metalové bratry s píšťalou a měchem plným medoviny – Skyforger, a také bohužel již zaniklé Neglected Fields. Do větších akcí bych se v souvislosti s touto krásnou zemí nepouštěl. Riga, tedy hlavní město Lotyšska, je zároveň i domovem dnes recenzovaných FRAILTY. Šestice (i když v bookletu EP je uvedeno pět jmen), jež má za sebou debutovou desku "Lost Lifeless Lights", nějaké ty upoutávací materiály a nově, tento rok, také epko "Silence is Everything...". Vše funguje za doprovodu nejen ticha, ale zejména vydavatelství Solitude productions. V těchto končinách a u podobně chmurně laděné kapely bych ani jiného kandidáta nehledal. Čtyřskladbové EP je mým prvním setkáním s FRAILTY, takže se vyhněme veškerým srovnávacím praktikám a pusťme se rovnou do díla. Kapela by ráda co nevidět nahrála své druhé album, které by mělo být ve všech směrech intenzivnější, a jako jeho předzvěst bylo vydáno právě "Silence is Everything...". Jeho stopáž dosahuje bezmála úctyhodných čtyřiceti minut, tedy času, který mnohým stačí na album celé, ale popravdě, u doomových kapel a jejich nekonečných kompozic není tahle doba skoro nic. FRAILTY se na minialbu představují ve světle melancholického death/doomu, a to v různých provedeních. EP lze jednoduše rozdělit na dvě poloviny, aneb dvě skladby krátké a dvě dlouhé. Dvě kratší věci byly zařazeny na začátek, aby zajistily jistou údernost, pak teprve následují FRAILTY jako vypravěči a průvodci svým doomovým hájem. Hájem, který je hojně navštěvován i jinými kapelami a není jich málo, ale nedá se říct, že by hoši a žena z Pobaltí zněli vyloženě hloupě. Máme zde co dočinění s poměrně slýchanou verzí death/doomu, která nikoho neurazí, ale nikoho také neomráčí, i s funeral atmosférou, které se FRAILTY dvěma delšími tracky bezprostředně dotýkají.
Úvod v podobě "Wendigo" ukazuje na agresivnější podobu kapely a epko je tak otevřeno vskutku razantně. Samotný song mně i přes svou kopavou náladu však do celkového výčtu ostatních docela zapadá. Myslím si, že uspávací poloha FRAILTY sluší více, kapela je schopná si více vyhrát se svou melancholickou stránkou a vyvinout tak více náladovosti. Ve "Wendigo" se jí dočkáme jen pomálu. O mnoho lépe na mě působí následující "Underwater", která se právě do podobných zákoutí pouští s větším zanícením. Kytarová hradba je protínána melodickým sólem a celá věc působí mohutněji a valivěji. Pravé umírání ale nastane až společně s "Desolated Moors", téměř čtvrthodinovou koláží pohnutých tónů, koketujících s pravým pohřebním doom metalem. Na vše je více času a více místa a FRAILTY se dokážou vyšvihnout ke skutečně zajímavému výkonu. Delší stopáž = výhra. A takový je i vlastně můj hlavní pocit z tohoto EP. Uzavírá ho podobně dlouhá skladba "Doomed Halls of Damnation", která je zde zastoupena v live verzi. Vystoupení proběhlo vloni v listopadu v klubu Mulen Ružas ve Vilniusu v sousední Litvě. Lidí sem asi mnoho nedorazilo, neboť nejsou vůbec slyšet, pokud se tedy nakonec nejedná o záměr a nejde o regulérní koncert, jako spíš o nahrávání pro různé promo účely. Těžko říct... Nic to ale nemění na tom, že se bude jednat také o novou věc, protože na žádném starším albu jsem její jméno nezachytil a hlavně o to nejlepší, čeho jsou FRAILTY na "Silence is Everything..." schopni. Dotažená věc se spoustou emocí, proměn a gradací, která ostatní songy o třídu převyšuje.
EP, jež má ukázat jakým směrem povedou příští cesty FRAILTY na chystaném albu, zní zajímavě. Když už nic jiného, tak rozhodně stojí za pozornost. Minimálně pro to, společně si s kapelou nalajnovat blízkou budoucnost dalšího směřování. Jak death/doom devadesátých let, tak trocha toho funeralu nikdy nikomu neuškodila.
