Sobota 23.10.2010 by se dala klidně vyhlásit jako celostátní svátek za boj proti klávesám. V pražském klubu Matrix se sjely velmi zajímavé kapely zastávající tu nejryzejší podobu black metalu, v čele s kultovní švédskou formací WATAIN. Pro nás to bylo samozřejmě velmi příjemné hodobóžo labůžo, a tak vám dnešní report naservírujeme z pohledu hned tří redaktorů.
Večer otevřela o půl sedmé večerní kapela ZLO. S motorkářskou image předvedli severočeši minimalistický old school black metal, který však postrádal výraznější skladatelskou invenci. Největším kámenem úrazu byl pak především vokál, který byl často mimo rytmus a také velice nezajímavě nafrázovaný. Půl hodinový set kapela zakončila cover verzí „Věčný návrat“ od Master‘s Hammer, kde se veškeré neduhy projevily ještě mnohem více. Chybu v textu by člověk ještě bez problémů přešel, avšak Chainsaw s vokálem hudbě vůbec nestíhal. ZLO se tak jevilo jako zbytečná kapela, kterou bych si příště s radostí odpustil.
Brněnští ROOT, to byla jiná káva. S jasně nejlepším zvukem celého večera vystoupila kapela, která si svůj čas nadmíru užívala. Zřejmě to bylo také alkoholickým opojením frontmana Big Bosse, který mezi skladbami nešetřil prupovídkami o homosexuálech, pohlavních orgánech atp. Nicméně je vidno, že ROOT jsou za dlouhá léta kapelou vyhranou. Jejich set měl náboj i spád a publikum si toho náležitě užívalo. Brňáci tradičně prozkoumali téměř celou svoji diskografii, kromě skladeb z aktuální studiovky jsme tak mohli slyšet například „Talking Bones“ z „Madness of the Graves“, případně starou klasiku „Hřbitov“. Čas plynul jako voda a klukům už pomalu nezbývalo než končit. Dvojice „Píseň pro Satana“ a „666“ byla to poslední, co ROOT večer prezentovali.
Aj keď nikdy neviem či ich korektne označovať za kapelu nemeckú alebo skôr austrálsku, boli pre mňa DESTRÖYER 666 nepochybne hlavným koncertným lákadlom za relatívne dlhé časové obdobie, v ten konkrétny večer zatieňujúc samotných WATAIN. Bol zvedavý na výber skladieb a asi vo všeobecnosti na živé prevedenie ich svižnej a technickej muziky. Na hrací čas si sťažovať nemôžem, pretože kapela mala priestoru dostatok. Koniec koncov, vzhľadom na zrušených Otargos, sa celá akcia s týmto aspektom vysporiadala viac než dobre. So zvukom to už však taká sláva nebola, a to napriek vlastnému zvukmajstrovi WATAIN. Podobne ako dopadlo vystúpenie Nachtmystium minulý rok v Exite, aj tu v Matrixe to bolo jednoducho prepálené s hlasitosťou. Skladby sa síce dali rozoznávať ale väčšina skvelých melódií kapely sa topila v hluku, thrashové riffy strácali potrebnú ostrosť a napríklad takej „Trialed By Fire“ vybledol aj jej epický nádych. Jediné, čo ako tak vynikalo na povrchu bol vokál, ale ten echo efekt k hudbe opäť nepasoval, nehovoriac o tom, že z rovnakého dôvodu nebolo Keithovi v pauzách rozumieť ani slovo (ako keby to niekoho zaujímalo, však?). Pod nánosom tejto špiny však kapela podávala odovzdaný výkon a pri niektorých skladbách (ako napríklad hitová „I Am The Wargod“) ma naozaj donútili nevnímať ten bordel ale užívať si skutočnú show. Ťažiskom koncertu boli všetky tri výborné dosky „Cold Steel…“, „Phoenix Rising“ a „Unchain The Wolves“, z ktorej na moje sklamanie síce nezaznela rovnomenná titulná skladba, ale inak si ich setlist ťažko predstavím lepší a vyváženejší. EP „Terror Abraxas“ potom kruh uzatváralo dvoma skladbami. Čo dodať? Nechcem zhadzovať kapelu samotnú, ale nemôžem skrývať určité malé sklamanie z toho ako ich pražská zastávka dopadla, aj keď ako pozitívum nutne uviesť, že sa na nich prišlo pozrieť aspoň dosť ľudí. Mať títo páni zvuk aspoň ako predkapely, tak je to masaker, že ešte týždeň by som sa nad tým rozplýval. Škoda.
Poté, co DESTRÖYER 666 opustili s velkými ovacemi stage, započala improvizovaná přestavba aneb z jeviště nejhlubší pekelná jáma snadno a rychle. Přibližně po dvaceti minutách se na pódiu tyčily velmi pěkně graficky zpracované prapory, svíčky zasazené do stylových svícnů a nechyběly ani hlavy již těžko rozeznatelných tvorů. Celou atmosféru dokresloval vcelku solidní a těžko popsatelný puch. Aaron Turner z ISIS to v jednom rozhovoru přirovnal ke zkaženému masu, já bych spíš zvolil týden nemyté genitálie, ale pojďme dál. Za hrajícího intra se na pódiu objevuje pětice špindírů z WATAINa jako otvírák setu posluhuje skladba "Malfeitor" z nového alba. Hned při prvních tónech se začínají ozývat neduhy klubu. O špatném zvuku se tu asi ani nemá cenu moc rozepisovat, nicméně mnohem hůře působí fakt, že kapela se pomalu nevejde mezi sloupy lemující okraje pódia. Druhá skladba byla pro mnohé v první řadě (včetně fotografů) klíčová, protože jak již napovídá název "Devil's blood", hlavní roli bude mít krev. Netrvalo dlouho a bez jediné špetky zaváhání vylévá Erik kalich krve přímo na diváky. Některé to odkázalo k odchodu na záchody, nicméně většina pařila nesvatě dál. Set utíkal docela rychle a já stále hledal místo, kde bude nejlepší zvuk. Nakonec jsem zakotvil za samotným zvukařem, kde se dala příjemně vychutnávat jak show, tak hudba. Postupně tak zazněly skladby jako "Satan's Hunger", "Legions of the Black Light", "Sworn to the Dark", "On Horns Impaled", "Wolves Curse", "Total Funeral", "The Serpent's Chalice" a dokonce i skvěle zahraný cover "Sacrifice" od Bathory, který otřásl klubem v základech. Skvělé vystoupení a povedená scenérie. Po dlouhé době jsem opět viděl kapelu, u které je poslech alba jen jakási příprava na opravdový, čtyři z pěti smysly vnímaný zážitek, a to mě velmi potěšilo.
Celkové pocity z akce jsou tedy velmi pozitivní, jen bych pro příště zvolil jiný klub.
Text kurzívou sepsal Borco
Text k českému supportu sepsal Aedd.Gynvael
