Nádoby všech atmosfér a emocí, jichž jsou schopní pouze chilští mohykáni MAR DE GRISES, se opět spojily. Je zde třetí připomenutí v podobě alba "Streams Inwards", po dvou vydařených předchůdcích, jež předznamenali vypoklonkování kapely z kategorie pralesních zjevení. Definitivně a nadobro. Kdo si nadále všímá více místa původu a nedbá samotných kvalit, je ignorant a šulin. Bezpochyby to tak je, protože očekávat od MAR DE GRISES jen další dobré album a slibovat si od něj naději spojenou s talentem a očekáváním, už nikam nevede. I z daleké jižní Ameriky je možné určovat, kudy se hýbou momentální trendy doom metalu, kam se lze pomocí nich podívat a do jaké míry experimentovat. Hrana doom metalu byla v případě chilské jednotky nejednou překročena, čehož je zejména druhé album "Draining the Waterheart" důkazem. Nové album pak přirozeně a nenásilně pokračuje přesně tam, kam se minule ráčilo dojít, a nadchází tak čas dalšího pozvolného rozvoje. Taková je podstata "Streams Inwards" a vůbec kapely jako takové. Je radost sledovat, kterak nestojí na místě, ale logicky se sune krok za krok všem výzvám, které se naskýtají.

Skládanka nových motivů je tou možnou nejpestřejší a zároveň i albem pevnějších struktur; to je dokazováno u všech skladeb. Pokud pomineme postupné stahování stopáže, do uší praští jemnější materiál, který už nelze brát jako doom metalový, i když se o tento styl stále a přirozeně nejvíc opírá, ale o schůdnou cestu, jak z něj bez přetvářky ven. "Streams Inwards" je přehlídkou moderního post doomu, nadále definujícího MAR DE GRISES v rovině důkladné kapely, přísně se zabývající sama sebou. Přesně takový průběh se dal očekávat, osobně jsem v jiný ani nedoufal. Rozpletení se ze složitějších kompozic, mírné povolení ze zřejmé stísněnosti, podvědomé přímé kroky ke zdokonalení, to jsou dnešní MAR DE GRISES. Atmosféra nového alba je v jisté míře až euforická, ale nebylo by vhodné ji naplno podlehnout, byť snadnější je tak učinit. Album jakkoliv stojící na hraně doom metalu a krásných atmosfér zní mnohdy tak líbivě a podmanivě, že sklouzává možná až tam, kam by nemělo. Naštěstí je vše s pečlivostí kapele vlastní ohlídáno a nic nepřekračuje únosnou mez.

Hodně se mi líbí, jakým stylem je album vedeno až do konce, kde svým způsobem graduje, což by měla každá deska věnující se podobné melancholii. Jak často se tak doopravdy děje si pohodlně dosaďte sami dle vkusu. Já se s podobným pravidlem nesetkávám kdovíjak často. "Streams Inwards" spatřuji jako bezbolestné uvedení posluchače do nitra specificky vedené desky, která šermuje příjemným sladkobolem v záchvěvech minulosti a hledí přitom jen vpřed. Vrcholem je ale jednoznačně závěr. Tímto nemyslím jen bonusovou věc "Aphelion Aura", která se svou éterickou náladou desce vymyká a působí jen jako bonbonkový konec. Na mysli mám zejména trojici "Catatonic North", "Knotted Delirium" a "A Sea of Dead Comets", ve kterých vidím pravou tvář nových MAR DE GRISES. Elektrizující, napínavou studnici zajímavých nápadů, zvratů a kombinací. "Catatonic North" je na první pohled akustickou baladou, ale nutno si uvědomit také tou nejvíc doomovou písní na albu. Vygradovaný závěr "A Sea of Dead Comets" je pak tím nejzářivějším okamžikem alba, jinak to prostě ani nemohlo skončit.


Vůbec si tak nějak dělím album na dvě části, a to na „před“ a „po“ "Spectral Ocean", jediné to instrumentálce na albu. Nejen, že mi svou elektronikou evokuje seriálovou znělku Akta X, ale právě to, co se odehrává po ní, mi připadá nejvíce plodným za celou éru MAR DE GRISES a beru to za jakýsi momentální vrchol kapely. Když už jsem se zmínil o elektronickém příslibu alba, nejde od této myšlenky jen tak odejít. Klávesová využití těchto chilských doomers jsem vždy uznával a bral za to možná nejlepší v tomto ranku. Nová deska nabízí další množství neotřelých rejstříků, samo sebou nevyčnívajících a nedegradujících kytarovou stránku alba. Radost se zaposlouchat.

MAR DE GRISES se na novinkovém albu podařilo nakročit přesně tam, kam bylo ze všeho nejvhodnější se vydat. Pomalu a bez přemetů se dovtípit dalšího rozměru vlastní tvorby, lehce zvolnit, ubrat na nepřehlednosti a zesílit v celku. Pro někoho bude tohle album příliš lehké a atmo, pro někoho zase možným zážitkem roku. Já se spokojím s hodnocením velmi dobré nahrávky, ukazujícím možný směr, čerpajícím z vlastních odkazů a hledícím na lopatky jen hrstce lepších kapel. MAR DE GRISES - vzácný příklad přemýšlivého souboru.

K recenzi poskytl: Season of Mist