Extravagantní kanadské duo Genevičve - S. de La Moth umí jak teskně odvyprávět své životní balady, tak drtit pohlavní orgány surovým noise výplachem. Lze od nich čekat v podstatě ledacos. Temné, rituální, dronující, experimentální, metalové i písničkové, takové mohou být popisky nalepené na prašivou krabici s názvem MENACE RUINE, letos se ozývající se svým nejdelším a také poslechově nejtěžším materiálem "Union of Irreconciables". Kapela, jež se nebojí rozpárat black metal na sračky, naředit ho pofiderním drogovým opojením, přemlít přes síto ráže 0,2 cm a běžně servírovat. Přesně takové pocity mám z jejich debutu "Cult of Ruins". Ten vyšel před dvěma lety a je zajímavé, že tentýž rok vyšlo i druhé album dvojice, tedy "The Die is Cast", jenž je zcela někde jinde. Dronování v podobě pomalých až hospodských balad aneb Dead Can Dance na speedu, taková je pro změnu tahle deska.

Předně, MENACE RUINE nejsou zjevem choré neposlouchatelnosti, ničím neobvyklým, nebo tajným rituálním spolkem, jehož vize nelze pochopit. MENACE RUINE jsou post metalovou avantgardou vycházející zejména z okultní drone zahrádky, kde květiny zkrátka nerozkvetou do hezkých barev, a ani není nutné ztrácet čas jejím zaléváním. Přítomnost těchto kanadských zčaděnců je plná zablácených cest, tlejících stromů a nešikovných životních rozhodnutí. Po dvou letech zkrátka přichází čas na novou dávku hlučícího barového vyprávění. Nebo opět dojde na surové vyklepání všech black metalových mozků, jako v případě debutu? Panuje tu jistá nejistota, řekl bych. Navíc, když vezmu v potaz zcela odlišně znějící předcházející nahrávky.

V prvních dojmech mám blíže k názoru, že "Union of Irreconciables" spíš pokračuje ve stopách "The Die is Cast", rozmazává ji po stěnách, vláčí po okolí, šlape na ni a skuhrá mnohem hlasitěji o slitování. Je fakt, že novinka je druhé desce blíže, ale celkově na ni nenavazuje, je to jen další rozměr hledání MENACE RUINE. O co je album rozmáchlejší a hlukově nestabilnější, o to je samozřejmě těžší se v jeho parametry vejít. Kraj MENACE RUINE se rozšiřuje, roste a pojímá další a další neklidné vlivy. Odchýlení od "The Die is Cast" tak vidím zejména v obskurnějším rušení harmonických hudebních chvil, ale i ve větší vzteklosti a počínajícím maniakálním roztřesení.

Album začíná právě erupcí vzteku, jež vede hned zpočátku ke kolapsu ("Collapse"). Návaly agrese v rušícím kotli ponuré okultní oslavy nicoty. Hrdelní bezbožnost, dávení v dronujících výbojích, likvidace sebe sama. Právě tento utýraný začátek mluví jasně. Nic nebude jako dřív, jakkoliv by to k tradičním srovnáváním svádělo. Maximální neklid a napětí je rázem rozťato odhodlanou temnou baladou "The Upper Hand", kde chybí snad už jen harmonika a krutá životní pravda opilé kabaretiérky je rázem na světě. Svou baladičností pod závojem věčné špíny se připomínají také kusy "There Will be Blood" a "Nothing Above or Below". Různé polohy novinky oproti minulosti už tolik nepřekvapí. Vlastně to má docela jasnou linii. Až na výjimky má album experimentálně vyprávěcí náladu, a to, že to tentokrát více bolí, není až tak záslužné, jak bych si přál. Hlavní trest přichází na scénu v podobě trojky "Not Only a Break...", která působí problémy nejen vyslovením svého názvu. Ohlušující noise (bráno pohledem MENACE RUINE, existují zvěrstva mnohem tvrdšího kalibru) je doprovázen skřípajícím drone-přeludem kulhajícím na obě nohy. Ale i v tomto zdánlivém šílenství se najde prostor na osudy barové kurvy. Album pak zhasíná podobně jako u "The Die is Cast", tedy apokalypticky rozmáchlou kompozicí ("Primal Waters Bed"). Jen se mi zdá, že v případě minulého alba byl ten závěr o třídu mohutnější, teď je jen více roztěkaný a zdánlivě nejasnější.


Obraz nových MENACE RUINE je oproti přijatelné desce "The Die is Cast" mnohem děsivějším rituálem. Kapela nasála více zla, temných záchvatů, ale zároveň působí méně překvapivě než v minulosti. Na jednu stranu chápu ono prohloubení v duchu vzteklejšího a niternějšího nabourání vlastního já, ale přesto se raději obracím do minulosti, kdy si MENACE RUINE více vychutnám. Přesto stále velmi dobré a pro majitele chorobnějších sluchových orgánů nutnost.