ABIGAIL WILLIAMS v roce 2006 strhli lavinu zájmu EPčkem "Legend", aby pak po personální proměně vydali mnohem vlažněji přijaté album "In the Shadow of a Thousand Suns", odklánějící se od opěvovaného spojení blacku a "coreových" postupů. Těžko říct, jestli se posluchači začali ofrňovat, protože AW přestali hrát něco, co by teoreticky mohlo vyjít v další verzi Guitar Hero, nicméně aktuální "In the Absence of Light" zcela určitě nezpůsobí další úbytek koupěchtivých, jen zaloví v trochu jiných vodách. Pro což mluví přes 4 666 000 zhlédnutí MySpace profilu v čase vzniku této recenze a obrovské turné s Rotting Christ a Melechesh. A to stále pod křídly Candlelight Records.
Od minule se výrazněji zapracovalo na zvuku. Vše zní perfektně, krystalicky čistě a dostatečně mocně. Víc penízků do studia, ale bohužel neznamená automaticky lepší muziku. AW totiž začínají působit sterilně. Sice ne tolik ve srovnání s jinými kapelami, které právě kvůli tomuto bývají na pranýři, ale posun od "In the Shadow" jasně naznačuje směr vývoje. Méně atmosféry, více řemeslné exhibice.
Jednoduše se začínají měnit v chytlavou symfonickou metalovou kapelu, podobné mnoha dalším, hrajícím co nejvíce univerzálně, bez patrnějšího směřování k jakémukoli žánru, se slušným množstvím "ty vole momentů" a atraktivních samplů zabalených do lákavého bookletu.
Sice do nás nehustí žádný kolovrátkový cukrkandl, jenže změn temp, přechodů a propracovanějších rifů věcí není na albu tolik, aby působilo originálně, natožpak trvanlivě. Počáteční dojem trochu jinak zahrané klasiky vezme rychle za své, když se deska začne protahovat do sypaček nefungujících kvůli zmíněnému nedostatku atmosféry a potápějících jinak technicky zajímavé pasáže.
Ony momenty ale opravdu stojí za namožený krk - například fantastický rozjezd "Final Destiny of the Gods", stejně jako "The Mysteries That Bind the Flesh", bohužel později rozmělněné natolik, že příliš brzo vypadnou z paměti.
Jako vždy je něčeho škoda. Potenciálně skvělé kapely schopné nás zničit, ne se jen snažit oslňovat. Lze se na to dívat dvěma způsoby (pokud si tedy rovnou z celé diskografie nevytvořit playlist a z vybraných skladeb neuplácat dosud nejlepší album kapely) - užít si zdi bourající zvuk, precizní řemeslné výkony a několik skutečně výborných pasáží, kdy člověku, pokud se rád nechává unést, může spadnout čelist, nebo desku zahodit rovnou s tím, že kapela ztratila jakoukoli osobitost. I v prvním případě ale "In the Absence of Light" není společníkem na dlouhé zimní večery.
K recenzi poskytl: Candlelight Records
