Kataxu, polská banda politicky nekorektních hudebníků, se postupně stává stále větším a větším monstrem. Od prvního dema North k poslednímu albu Hunger of Elements (dále „HoE“) ušli notný kus cesty. Během výpravy si ovšem neodpustili „menší“ zastávku v podobě alba Roots Thunder, kterého se tato recenze týká.Počátek nám zvěstuje sentimentální melodie v popředí lehce vanoucího větru, který nás připraví na skutečnou vichřici. Do očí ihned bijící je fakt, že „stará metalová tvář“ této bandy neusilovala o takovou majestátnost, jaká je na HoE. Klávesy se drží o kus jednoduších a dovolím si říci „popovějších“ melodií, než je tomu dnes a album se tedy stává věcí na poslech dosti prostou, nevyžadující nějaké větší pozornosti, kterou trochu ruší nepříjemně „zahuhlaný“ zvuk. Black metalové skladby jsou zde dvě, první (2.) se může chlubit pompézním rozjezdem, jehož motiv nás během skladby ještě nejednou potěší. Druhý song (4.), sic mě k židli ničím nepřipoutal a kvalit skladby předešlé (2.) také dosahuje jen stěží, neurazí i přes svou stopáž (11:32).
Ambient zde má také své zastoupení, jsou mu věnovány tři skladby z celkového počtu pěti. Každá ze tří skladeb má svoji charakteristickou tvář. První překvapí svou melodii až ke konci a nastolí vhodnou náladu k poslechu alba. Další (3.) udržuje posluchače v neklidu a v očekávání, co přijde. Evokuje mi, tak jako „outro“, různá asijská RPG a tím má u mě nezměrné plus. Poslední „Nawia“ je mi ovšem vrcholem alba – melancholické dílo s překrásnou klávesovou melodii, která vhodně zakončuje album a utvrzuje posluchače v tom, že půl hodinka s Kataxu nebyl zbytečně strávený čas.
Roots Thunder je skutečně dobrým a velmi „flexibilním“ albem. Když déšť tloukl do mých oken, bylo mi Kataxu lékem (HoE obzvlášť). V perných vedrech mě přechází chuť a je jim dopřáno jen „svátečního“ poslechu. Je tedy jen na Vás, zda-li je risknete v těchto perných dnech ;-).
