Po Moravské zimě, která se na nás vřítila pod záštitou „společenství“ Moravian Hordes, se nyní můžeme setkat s druhým zástupcem, jímž je Žrec. Těm, kteří se setkali s tvorbou Moravské zimy, vyvstane na mysli agresivní black metal, který byl posluchači přijat rozporuplně a možná tak již odvracejí oči od textu, já však říkám: NE! Žrec je zástupcem úplně něčeho jiného, něčeho pro lidské nitro krásnějšího.

Zkusme si to vzít vše pěkně po pořádku. K mému údivu se kapela prezentuje xeroxovým obalem, který naštěstí nezhoršuje čitelnost obsahu ve kterém najdeme typické poděkování, fotky členů, seznam písní a citát navrch. Myslím, že o textech není třeba vela říkat, po prohlédnutí bookletu CD vám musí být vše zcela jasné. .

Na Žrec jsem čekal poměrně dlouho, ačkoliv mi bylo kolikrát říkáno jak dobrým směrem se tvorba ubírá, nikdy jsem neměl možnost konfrontace s hudebním obsahem. O to jsem byl překvapenější po vsunutí CD do nosiče. Bez jakékoliv nadsázky můžu poznamenat, že máme čest s něčím co se v ČR ještě neobjevilo a to je vždy krásný pocit. Setkáme se zde jak s flétnou, klávesami, čistým zpěvem, black metalovým vokálem, tak i třeba akustickou kytarou. .

Skála opět vyprodukovala kvalitní zvuk, který dává Žrecu záruku poznání. Lehce zhutněný zvuk v kontrastu s hlubším vokálem působí skutku čarovně. Ano, vokál je na Novém věku pohanském nutným plusem, přiznám se však, že jsem se o vokál trošičku obával. Frázování je v každém momentu srozumitelné a Ingvarrovi čisté popěvky nezůstávají pozadu, zní vskutku lidově:). Dalším stěžejním bodem dema je flétna a klávesy, odečíst se tedy dá, že Ingvarr je nepostradatelným členem. Flétnou zajišťuje krásou předehru písní, vyplňuje refrény a i když se motivy dlouho táhnou a opakují, nenudí. Klávesami naopak dokresluje méně zajímavé kytarové momenty a dodává celému albu na flexibilitě. Snad to nevypadá, že Torhama strkám do pozadí, ani to tak nemůže být. Mile mě svými nápady překvapil a zejména ve třetí písni „Nový věk pohanský“ ukazuje, že umí i pohladit duši posluchače na úkor ničení v Moravské zimě. Nechtěl bych ani opomenout Sarapisovu práci za bicími a jejich zvuk jako takový.

Základem tvoření hudby s vlivy jaké představuje Žrec je kompaktnost a celistvost. Snad mi ani nepřijde, že by hudba působila nějak rozháraně, vše je vskutku promyšleno, není nouze o vyhrávky, akustickou kytaru, prostě o cokoliv. Jen to věčné opěvování hrdosti mi začíná lézt krkem:)). .

Měl bych tu ještě pár slov na závěr... Žrec pro mě znamená český Temnozor, je pro mě zárukou kvality a já doufám, že kluci do budoucna dokáží odstranit nudnější momenty, které na albu zejména ke koncům písní vyvstávají. Avšak, nabízí se mi poslech dema, které působí radostně... Flétna pohladí duši, texty nutí k zamyšlení a přesně tohle by pro mě hudba měla obsahovat. Není to dokonalost, ale je to pro mě nečekaná kvalita, která byla jen logickým vyústěním tvrdé práce...