Důvod, proč jsem se rozhodl kontaktovat AGALLOCH s žádostí o rozhovor, je myslím docela jasný. Na nové album čekali posluchači po celém světě s maximálním napětím. Byl jsem však skeptický; AGALLOCH jsem již kontaktoval před dvěma lety a nedostal žádnou odpověď. Nyní však bylo vše zcela jinak - odpověď dorazila hned druhý den a John nám v záplavě komplimentů potvrdil, že rozhovor pro něj bude potěšením.

1. Velké pozdravy AGALLOCH! Velice si vážím této příležitosti, vyměnit s tebou několik slov. Jak se daří a jak se cítíš v mezidobí mezi nahráním a vydáním nového alba?

PLNO práce s tiskovými záležitostmi a přípravami na turné.

2. Po čtyřech letech vyjde AGALLOCH nová deska, což je pro mnoho fanoušků zásadní informace a fakt. Věřím, že jich je spousta natěšených, proto bych tě rád poprosil, jestli bys mohl podstatu nového alba nějak rozepsat. Jednoduše, abys nás uvedl do děje a navnadil, co očekávat…

Album je cestou, která začíná v lesích podél řeky a končí u oceánu v rozsahu dne, noci a rána dalšího dne. Každá skladba je zastávkou na cestě. Tato pouť je velice zaměřená na Severo-západní tichomoří, jelikož tam je taková cesta jednoduše možná. Snažili jsme se v hudbě, umění a produkci alba zachytit pocit, vizuální estetiku a esenci našeho domovského regionu.

3. Mezi „Ashes Against the Grain“ a „Marrow of the Spirit“ vám mimo jiné vyšlo i EP „The White“, které ukázalo nemetalovou tvář kapely. Bude na novince některý z těchto vlivů cítit? Bude nové album více metalové, či naopak variabilní a nepředvídatelné?

Každé album je „středem“ naší palety zvuku. Tím mám na mysli, že dáváme dohromady veškerou estetiku a hudební textury v jeden masivní kus. To je to, co naše alba zahrnují. EPčka, jenž vydáváme, většinou zkoumají jediný pohled, přístup nebo hudební styl, který by byl normálně jeden z mnoha na dlouhohrajícím albu. To je vše, co jsou. Naše malé požitky.

4. Tím jsem samozřejmě nechtěl říci, že by předešlá alba byla předvídatelná a snadno poslouchatelná. :) Pouze se mi honí hlavou, jak asi takový skladatelský proces v AGALLOCH probíhá? Kdo určuje struktury skladeb, kdo přichází s hlavními myšlenkami atd.?

Já tvořím hlavní riffy, aranže a základ skladeb. Zbytek chlapů doplňuje své nápady a pak navrstvíme příspěvky všech do konstrukce základu jako kapela.


5. Když bys porovnal náladu v kapele, která panovala při nahrávání a komponování nového alba a toho předešlého, kde bys hledal rozdílnosti? Kde jste „čerpali“ inspiraci, když jste nové album dávali dohromady? Věřím, že si na sebe malé nároky nekladete!

Snažím se vzdálit od rušivých vlivů. Ať už vyrazím do lesů s akustickou kytarou, pronajmu si na pár dnů chatu na Mt. Hood pouze s několika kytarami a laptopem, nebo se zavřu ve svém domácím studiu za přítmí se všemi zesilovači, pedály, kytarami a prostě něco stvořím tak, že si pohrávám s různým vybavením. To jsou metody, jak nabírám inspiraci.

6. Ještě jednou k „The White“. Co Vás k nahrání takovéhoto nádherného počinu vedlo?

Příroda, film, pohanská estetika a neo-folk.

7. Zpět k „Marrow of the Spirit“. Na materiálu se podílel nový bubeník, pro kterého se jedná o první dlouhohrající počin s AGALLOCH, je tomu tak? Jak si ty osobně myslíš, že do kapely zapadl? Na nahrávání novinky se podíleli i nějací hosté, mám pravdu?

Aesop má správnou osobnost, aby do kapely zapadl. Jeho bubnování je volnější a divočejší, což je zajímavý přínos do naší hudby. Má „živější“ feel. Další hosté jsou zkrátka lidé, které jsme pozvali, aby k albu přitáhli své talenty, ať už to je hra na cello, piáno, abstraktní perkuse, Moog synťáky atd.

8. Pojďme si chvilku povídat o lyrické stránce „Marrow of the Spirit“. Jak bys posluchačům texty na novince popsal a na co se můžou těšit? Jedná se o koncepční práci, nebo obsahuje mnoho nijak neprovázaných myšlenek?

Dávám přednost o svých textech dlouze nediskutovat. Mají hromady skrytých významů, spoustu osobních vyjádření a závěrů, které plně pochopím jen já. Texty jsou konceptuální, ale album není lineární „koncepční album“ či něco podobného. Nejlepší je, když si někdo přečte texty a najde si svůj vlastní výklad.

9. Velmi mě učaroval artwork. Kdo je jeho autorem a jaké pocity by měl v posluchači vzbuzovat a jaké dojmy navozovat?

Přední a zadní obal stvořil příjemný umělecký malíř Mark Thompson. Jeho práce sedí k náladě, kterou jsem si pro toto album vytvořil v hlavě. Ve skutečnosti jsem se s ním setkal minulý týden na jeho výstavě v Seattlu. Opravdu fajn chlapík.


10. V e-mailu jsi mi psal, že máš Českou republiku velmi rád. V čem tkví toho zalíbení? Jaká místa jsi v naší zemi již navštívil? A zároveň, jak je Česká Republika v USA vnímána?

Na České kultuře něco je; kultura, jazyk, architektura, filmy, jídlo, pivo, umění, historie… To vše mě velice, velice oslovuje. Navštívil jsem Prahu několikrát a také jsem prozkoumal spoustu menších měst dále na východ. Krajina severních Čech je nádherná. Miluji Teplické Adršpašské skály, Ďáblovu zeď, Sedleckou kostnici a mnoho dalších míst. Řekl bych, že to jsou zrovna turistická místa, ale jsem vždy pro to vidět další méně známá a zajímavá místa. Poblíž kostnice je malá restaurace, která je jedna z mých nejoblíbenějších na světě. Rád bych našel a navštívil hrob Františka Vláčila, až příště přijedu. Co se týče amerického vnímání České republiky, tak se zdá, že spousta lidí o ní nic neví. Potkal jsem lidi, kteří si mysleli, že Sedlecká kostnice nebo „kostěná kaple“ je mýtus. Lidé mi říkali, „že tohle místo neexistuje“, na což jsem jim odpověděl: „Jdi do hajzlu, já tam byl!“ Ti kulturně uvědomělejší jistě shledají Prahu „romantickým“ a levným místem k návštěvě. Spousta kapel, které znám, vypadala, že se jim tam líbilo.

11. Díky moc za tvůj čas, chlape! Velmi si ceníme tvojí ochoty. Ať se s novým albem daří a opatruj se!

Díky za rozhovor. Bylo mi potěšením.