„Status hominum naturalis antequam in societatem coiretur Bellum fuerit; neque hoc simpliciter, sed bellum omnium in omnes.“
DIOCLETIAN jsou war metalová kapela z Nového Zélandu; věrně, ale svojsky následující kult Rossova zálivu. Samotná kapela je velice respektována i samotnými Blasphemy, neboť člen V.K. byl povolán, aby plnil úlohu basisty a doplňujícího vokalisty při koncertních rituálech, nemluvě o tom, že za hudbu k výtečné skladbě „Antichrist Hammerfist“ z debutového alba „Doom Cult“ je odpovědný Ryan „Deathlörd Of Abomination And War Apocalypse“ Förster. Členové kapely jsou aktivní i v dalších výtečných kapelách, např. Vassafor (temný, atmosférický a lehce originální black metal) a Witchcrist (ohavný a zlý death metalový masakr). Dobrá, kapela je představena, pojďme se podívat, jak taková válka všech proti všem zní.
Při prvním poslechu desky mě zamrzel určitý úbytek násilí oproti „Doom Cult“. Prvotina byla totiž poskládána značně jednodušeji a snad bych mohl říci i úderněji. Většina materiálu pocházela z dřívější doby, která někdy předcházela i samotnému vzniku DIOCLETIAN. Materiál „War of All Against All“ je však exkluzivní a je na něm znát jistá dávka „progrese“. Není to evidentní na první poslech, ale deska je více než kvalitně a nápaditě poskládaná! Na poměry „war metalu“ snad až neobyčejně. Vlivy jsou u této desky o něco nápadnější, je jednodušší rozeznat, že některé riffy jsou Blasphemy jako prase, jiné zase téměř čistý grindcore a navrch jsou přihozeny vlivy čerstvé. Příkladem budiž třeba závěrečná doomovka „Fortress of Unconquerable“, dále kupříkladu „Might is Right“ která mi zní jako ultra-zpomalení Sarcofago, hrátky s vazbením u „Kingdom of Rats“ nebo militantní feel počátku „Death Tyrant“. Samozřejmě, že nesmí chybět ani mega-brutální vyhlazovačky; těch je stále dost, i když podstatně méně než na debutu.
Produkce je výtečně špinavá a při vysoké hlasitosti opravdu ničící! I když na první poslech můžou znít nástroje lehce naházeny přes sebe, DIOCLETIAN vědí velice dobře, co dělají, zvlášť, když mají ve svých řadách zvukaře, hehe. Desce bych snad vytknul jen jediné a navážu tím na předchozí odstavec. Určitou složitost nahrávky s radostí vítám, avšak přijde mi, že brutalita tím trochu utrpěla, neboť již nepracuje na tak podvědomé úrovni. Člověk se musí do nahrávky pevně zahryznout, aby se mu dostalo všech plodů. Za určitý mínus by se dalo považovat i umístění závěrečné skladby, volba to je sice svěží, ale nevím, jak moc účinná, sám jsem se již přistihl, že poslech ukončuji před „Fortress of the Unconquerable“.
Závěrem: „War of All Against All“ je bezpochyby kvalitnější a propracovanější než „Doom Cult“ a snad také než většina stylově spřízněných nahrávek. Avšak pokud bych zrovna zatoužil po audio devastaci, sáhnu asi po deskách jiných. To však nemění nic na tom, že toužím DIOCLETIAN vidět naživo.
„Původním stavem lidí, dříve než byli spojeni ve společnost, byla válka, ale nikoliv obyčejná, nýbrž válka všech proti všem.“
Thomas Hobbes
K recenzi zaslali: Invictus Productions
