Petra je zvláštní tvor. Ne, nejde o žádnou hanu, jen o vyjádření se k osobě skladatelky s uměleckým pseudonymem Artep. Mladá dáma reaguje na příspěvky zásadně v angličtině a těžko byste na první pohled poznali, že má kořeny v zemích Koruny České a nyní žije za oceánem. Ale proč o tom píši. Zajímavá skutečnost, slečna Petra pocházející z Česka tedy žije a tvoří Kanadě, kde její dílo vydá tamní vydavatel a pošle je do domoviny autorky na recenzi. Takto se vlastně uzavírá jakýsi kruh a příběh o tom, kterak „Thy Will Be Done on Earth as Is Done in Hell“ došla, i když nepřímo, z Čech kupodivu až do Čech. Ale dost té legrace, abych se v tom nějak nezaplétal… pojďme na hudbu.
Ani tady to ovšem nebude vůbec nic jednoduchého. Psát recenzi po prvním poslechu, nejspíš bych hýřil optimismem a album vychvaloval a všem vřele doporučoval, jenomže to by bylo poměrně krátkozraké a já nemám ve zvyku dělat ukvapené závěry a jsem skálopevně přesvědčen o tom, že psát článek po méně než osmi posleších dobré není. Co si z toho vzít? Především tedy nejspíš prvotní pocit, ten se totiž zdál být uspokojivý. Na pochmurné a vnadící intro navazuje první skladba „Antikrist“ a já si podupávám s vědomím, že půjde o slušný black metal. Jediné, co mě překvapuje, je zkreslený vokál, ale co už, zvyknout se dá na cokoliv, tak proč ne na tenhle netradiční prvek. Utopené bicí bych snad taky skousl, navíc poměrně příjemně působí klávesově-industriální prvky. Toť první skladba a první poslech. Skutečně to nevypadá na žádnou hrůzu. A s vokály se pracuje i do poněkud jiných rovin, než je ta zběsilá a přehnaně zkreslená. Následuje „Eruption“, psychárna nejhrubšího zrna, soudě už podle úvodního výkřiku, jenomže (ono si toho při prvním, druhém poslechu nevšimnete) to, co přichází po tom, je velmi jednoduché, což zjistíte poslechem třetím. „Eruption“ se prostě jen převalí a nezanechá ve vás nic, lautr nic… dost možná slabé slovo. Neskutečně plytká věc, jejímž jediným prvkem, který lze považovat za nápaditý, jsou právě ty výkřiky, jinak je to bez života i bez smrti, holé nic. Tento názor nedokáže změnit ani rádoby akustická pasáž dvě minuty před koncem. Je těžko uvěřitelné, že mě omrzí tuhle skladbu poslouchat už při třetím otočení stříbrného kotoučku. Schyluje se k průšvihu a klidně mu mohou napomáhat i vokály, po čase přijdou člověku až otravné. Dani Filth v křeči a pod distortion efektem. Ne!
Následující „Desolate Land“ je na tom k mému zděšení podobně, k tomu ještě o dost méně čitelná a bez nápadu. Vůbec mi celé „Thy Will Be Done on Earth as Is Done in Hell“ začíná připadat tak trochu jako mrtvola, kterou s každým poslechem jakoby ohlodávám, maso opadává a čím častěji to poslouchám, dostávám se až na kostru, a ta je již slušně napadená kostižerem, tudíž nepříliš pevná. Když si odmyslím kudrlinky v podobě klávesových ploch, zbude jen prach. Řekněme, že od druhé do čtvrté skladby to platí na 100%. Jásám, když poslouchám pátou „Crossing the Archeron“. Tahle skladba mi kupodivu vyhovuje a oproti předchozím v ní cítím alespoň nějaké náznaky nápadů, poměrně solidní kytary i klávesy a poněkud odlišnou kombinaci hlasů, proti níž neřeknu ani popel. Pětka je jednou ze skladeb, do které se zaposlouchám vždy i s přibývajícími otočeními disku. Tou druhou je závěrečná „Eye of the Serpent / Oko Hada“. Na jednu stranu je určitě potěšitelné, že se mi tady alespoň něco líbí. Při pohledu odjinud však tyhle dva kusy jen podtrhují tragický zbytek alba. Běžně se totiž přistihnu při tom, že se během každého poslechu zastavuji na stejných místech desky a jen v těchto dvou skladbách, zbytek mi vlétne jedním uchem dovnitř a druhým ven, „Armageddon“ a „Black War“ nevyjímaje. Asi by se dalo přimhouřit oko, pokud by šlo o debutovou desku začínající formace. Případ ARTEP tohle ale není a obávám se, že jak širším posluchačstvem, tak i odbornou kritikou moc chváleni nebudou. Někdo to může třeba vidět jinak, ale pro mě jsou dvě relativně zajímavé skladby ze sedmi po čertech málo, zbytek mi přijde kompozičně jako stokrát vysušený a znovu zaplavený bažír.
Artep je k našemu webu velmi vstřícná a my si toho vážíme, ovšem jako objektivní měřítko k posouzení hudby to brát nelze. Nezlobte se na mě, ale „Thy Will Be Done on Earth as Is Done in Hell“ není i přes vynikající produkci deskou ani průměrnou a jako celek je hodna tak dvou poslechů.
K recenzi poskytl: Bleak Art Records
