Předlouhých 7 let uběhlo od posledního díla předního norského černěkovového dravce, Kampfar. Snad to i vypadalo, že čekání na novinku je pomalu ale jistě zbytečností, avšak po této dlouhé přestávce se všichni nadšenci do tvorby Kampfar, dočkali.

Novinka se zve „Kvass“ a stylově navazuje na vše čeho jsme se kdy od Kampfar dočkali, již to je doufejme pozitivním impulsem. 6 písní s typicky průrazným vokálem dává tušit, že pánové nepozapomněli nic ze svého umu, avšak pár změn si lze již po prvním poslechu všimnout.

Kampfar se nikdy nepohybovali v nijak závratných tempech, ale dočkali jsme se sem tam i nějaké té sypačky, tato rychlá tempa na Kvass téměř zcela vymizela a povětšinu času se pohybujeme buď v pomalejších nebo středně rychlých pasážích. Melodika nezůstává nic dlužna svým předchůdcům a za podpory již klasicky výborného (ale jemně přeřvaného) vokálu, sepisuje balady, které se poznají na sto honů. Boh*žel si pro sebe s lítostí musím říci, že Kvass nedosahuje kvalit mého nejoblíbenějšího Mellom Skogkledde Aaser či Fra Underverdenen. Stavba jednotlivých písní není špatně položena, díky delším časům ale nudí (což nebývalo). Jediné skladby, kterým bych nic nevyčítal jsou Ravenheart (pyšnící se chytlavou refrénovou melodikou i refrénem samotným) a Lyktemenn (ve které jsou jemně využity chorály ve spolupráci s klasickým vokálem a celá píseň tak působí až epickým dojmem, na který můžeme být zvyklí). Mrzí mě, že ve mě album nevzbuzuje dojem naléhavosti... Samozřejmě, vše je odvedeno kvalitně, ať již zvuková stránka nebo technika, bohužel jsem asi měl přemrštěné očekávání:(.

Starší alba měla momenty hodné zapamatovatelnosti, takové, které vám při spojitosti s jménem Kampfar vyvstanou na mysli, Kvass z mého hlediska tyto momenty nemá. Využití nějakých netradičních, třeba i akustických vlivů by neuškodilo, snad i stejně kvalitní klávesy jak v Lyktemenn, nebo chorály jak na Mellom Skogkledde Aaser, opravdu mám v sobě rozporuplné pocity.

Triumfální návrat se vskutku nekonal a dopisuji tuhle recenzi spíše zklamán. Naživo nemusí skladby znít špatně, ale na desce mě nenutí k opětovnému pouštění... Možná jednou, dvakrát... Škoda, čekal jsem o dost více. Kampfar pro mě bude ale vždy znamenat z norské scény téměř nejvíce...