Opravdu nemile jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že za pět let existence Mortemu si nikdo nevzal za paškál debutovou desku „Sorrow Infinite and Darkness“ od norského all-star projektu, který si říká NIDINGR. Vracet se však pět let do minulosti nebudeme. Kdo však tuto partičku nezná, ať nastraží oči, uši a vše, čím dokáže vnímat. Nejde totiž jen o další z mnoha hvězdných projektů, které těží jen ze jmen svých členů. A i NIDINGR samozřejmě oplývá zajímavými osobnostmi. Teloch, Blargh či dokonce Hellhammer jsou jména poměrně lákavá. I v historii kapely se objevilo pár zajímavých osobností. A co je na tom všem nejzajímavější? Že tato smečka funguje už čtrnáct let a věřím, že pro většinu posluchačů v ČR bez povšimnutí. Napravme to tedy dnes recenzí na aktuální počin „Wolf Father“. Co vás tedy při setkání s NIDINGR a vlčím otcem čeká? Kapela se sama prezentuje jako black/death uskupení, ale to může být pro mnohé dost zavádějící, pro mě osobně určitě. Pod touhle škatulkou si většinou představuji kapely bez špetky citu pro melodiku či dokonce náladotvornosti. Black/death je pro mne totiž povětšinou sprostá a zlá odrhovačka (nic ve zlém), tak, jak to má rád kolega Dalihrob. NIDINGR však oplývá přímo obrovským citem pro melodiku. Je to prakticky jejich hlavní devíza, nejpodstatnější artikl. Neoposlouchané melodie, které nejsou tím jediným na jejich hudbě, co si drží punc originality. Na kytarách a base se navíc střídá Teloch s Blarghem, kteří se s tím rozhodně nepářou. Kdo co vymyslí, to nahraje. K tomu přičtěme práci velmistra Hellhammera, který dřímá ve svých rukou paličky od bicí artilerie, a máme dost slušný základ pro velmi kladnou kritiku. Posledním článkem kapely je Cpt. Estrella Grasa, neboli vokalista NIDINGR, prozatím nepůsobící v žádné jiné kapele. Jeho vokál je, a zase se budu opakovat, velice unikátní; s podobným se tak často nesetkáte. Pro někoho (jako i mě) může z počátku působit trošku rušivě, chce si na něj ale jen zvyknout. Není to žádný typický BM ječák, ani DM growl. Je to cosi mezi, naštvaný, plný agrese a bědování. Jeho vokální doprovod vám posléze připadne jako neodpáratelná součást tohoto projektu. Stejně jako působivé kompozice a zvuk kytar, tak i vokál má své jedinečné aspekty. A aby toho nebylo málo, na pomoc se zpěvy si NIDINGR taktéž přizvali jednoho speciálního hosta. Tím není nikdo menší než Garm z Ulver. Ano, čtete dobře. Není třeba asi popisovat, jakou odvedl práci ve skladbě „Baldrs Draumar“. Jeho andělský hlas rozpozná každý hned při prvním poslechu a vlastně vůbec nemusí ani tušit o jeho participaci na této desce.
Mezi redaktory se říká, že psát recenzi na desku, která vás baví a líbí se vám, je to nejjednodušší, co může být. Já s tím moc nesouhlasím, protože čím více se mi deska líbí, tím větší obavy mám, zda dokážu všechny své pocity přenést na papír. Když dřímám ve svých rukách natolik zásadní počiny, jako kupříkladu naposledy nové Aborym, jsem plný nejistoty, zda se s tím dokážu vypořádat, jak materiál zaslouží. Podobně je tomu i dnes u desky „Wolf Father“. Nebudu ututlávat fakt, že z počátku jsem byl z nahrávky hodně rozpačitý. Ale to mi nijak nekazilo poslech, protože podobné pocity jsem měl už i u debutu „Sorrow Infinite and Darkness“, který jsem si časem zamiloval. Nejinak tomu je samozřejmě i nyní. Jen s tím rozdílem, že „Wolf Father“ v mých očích svého staršího bratříčka převálcoval na plné čáře. Jakmile se do desky dostanete, stanete se připochcaným návštěvníkem horské dráhy, který bez bezpečnostních pásů létá nahoru a dolů po obřím kovovém masivu. Podobně splašeně by se dala tato nahrávka asociovat. Časté změny tempa a motivů vás nenechají ani chvíli v klidu. Masivní a propracovaný zvuk usvědčuje o kvalitě a času stráveném u této nahrávky. Nic není odbyto či přehlédnuto. Vše je takové, jaké má být. Jediné negativum nahrávky je její velmi krátká stopáž. Šestice skladeb totiž nedosahuje ani půl hodiny. Desku tak není problém za hodinu otočit téměř třikrát. To jí ale na kvalitě samozřejmě neubírá - a jak se říká; „méně je někdy více“, alespoň nemůže deska začít nudit.
Nejdůležitější je však celkový dojem. Ten na mě NIDINGR udělali opravdu silný. „Wolf Father“ je svěžím větrem na zaprášené plachty black metalové kocábky, která uvízla kdesi v mělkých vodách fádnosti a nudy. NIDINGR tento rok propluli až mezi pomyslnou špičku nejkvalitnějších nahrávek v mém osobním hodnocení. A proto ji doporučuji každému, kdo si tuto recenzi přečte, věřím, že nebudete litovat těch 23 minut, které u „Wolf Father“ strávíte.
K recenzi poskytl: Jester Records
