Do rukou se mi dostalo CD pro mně neznámé kapely ze slovenských luhů a hájů (s mírně zavádějícím názvem) BROTHERHOOD. Na toto album jsem byl opravdu velmi zvědavý, protože z kusých informací, které jsem se o kapele na internetu dozvěděl, by mělo jít o „pagan/folk metal“ – tedy styl mně velmi blízký. Jak se tedy s touhle fošnou slovenští bratři vytáhli? Na úvod musím říci, že jsem velmi příjemně překvapený a tento pocit přetrvává i po desítkách poslechů.
Kapela BROTHERHOOD vydala svoji prvotinu pod křídly Murderous Production a poměrně rychle se stala nejprodávanější deskou internetového obchodu tohoto labelu, s množstvím velmi kladných ohlasů - nezbylo mi tedy, než se na desku vrhnout a zakusit zase jednou něco slovanské hrdosti a zloby.
Album „Bratrstvo Hromu“ má na zdejší poměry, podle mého názoru, velmi povedený ručně kreslený obal a kresby ve stejném stylu se vyskytují i v poměrně obsáhlém bookletu. Podle vyjádření kapely se o celou grafiku alba postaralo FOLKINGRIM ART, což kvituji s povděkem.
A teď konečně k tomu hlavnímu; hudební náplni. Při poslechu první písně „Srdce Bojovníka“ se mi na mysl hnaly myšlenky jako– „další hopsa hejsa“, „rádoby drsná kapela“ a další podobné... Ale první dojmy (zvláště z první písně) často klamou a díky bohům je i „Bratrstvo Hromu“ tento případ. Jako tenká pavučina, která drží těžkého křižáka na výsostném území, se deskou kromě elektricko-kytarových motivů vinou také tóny (pro tento styl pomalu nezbytné) flétny, ale také například tahací harmoniky, píšťaly, akustické kytary a mandolíny. Rebornův vokál, který je po většinu desky spíše čistších poloh, je na poslech docela příjemný, větší výtky bych neměl ani k frázování, navíc charisma jeho hlasu je desce jedině přínosem. Zvuk alba je naštěstí oproštěn od zbytečných „špinavostí“ a undergroundových rádoby atmosférických zastření, kterých jsme mohli dříve slyšet už dost, a to nejen u tuzemských kapel. Jednotlivé nástroje jsou poměrně dobře čitelné i rozeznatelné a kytarová stěna ani bicí zbytečně nepřehlušují folkové motivy nebo zpěv. Na druhou stranu zde kytary nejsou jen jakýmsi metalovým doplňkem a podkreslením, ale prostor dostávají i vydařená sóla a vyhrávky, kterých na této desce také není málo. Texty kapely se dají zařadit do folk… metalových kolejí a nějak výrazně nevybočují ze snesitelného směru nacionalismu. Nahrávce však trochu podráží nohy občasné nepřesné vyznění flétny a snaha o co možná „nejdrsnější“ výraz některých skladeb. Reborn se zde snaží využít co největší hloubky svého hlasu, ve kterém mi zatím nepřijde úplně nejjistější. Také na folkových motivech by kapela mohla do budoucna trochu zapracovat, více je rozvinout, a možná i rozšířit jejich samotnou skladbu.
Ale poslední psaná kritická slova jsou opravdu jen drobnou šmouhou na celkovém dojmu z jinak velmi slušné desky. Já osobně jsem rád, že podobná hudba stále vzniká a že tento východní styl pomalu nevymírá po meči i v (téměř) našich končinách.
Jak se tedy celkově k této desce postavit? Já říkám: kladně!
Ať už graficky velmi povedený obal, celkový zvuk nahrávky i texty nás alespoň chvíli pomyslně zvednou na nohy, oblečou do kožených zbrojí a postaví do řad našich bratrů hájit slovanskou slávu a čest…
Jsem rád, že pagan/folk metal v těchto končinách neusnul na vavřínech a těším se na další počin této hordy!
