Bylo by ode mě velmi nezodpovědné, kdybych po vychvalování alba "Horizons Low" nekontaktoval DRAUGNIM s žádostí o odpovědi na pár otázek. Vše proběhlo nad očekávání velmi hladce a relativně rychle. Pevně tedy věřím, že se díky tomuto rozhovoru o kapele něco nového dozvíte, a ti, kteří ještě neměli tu čest, budou chtít tento nedostatek napravit. DRAUGNIM je totiž bez debat svěžím větrem na severské metalové scéně.

1. Zdravím do Finska, jak se daří s přicházející zimou? Kamarádka, co momentálně ve Finsku bydlí, mi posílala nějaké fotky a koukal jsem, že už se snad ani nedá mluvit o přicházející zimě, jako spíš o plnohodnotné…

Morior: Jsme v pohodě, i když se nás zima snaží předčasně dostat do hrobu. Rozhodně, zima ve Finsku nepřichází, sestřeluje vás jak desetitunový náklaďák ze slepého úhlu. Večer můžete mít pět stupňů a ráno je minus deset a všechno pokrývá sníh. Tyhle velmi náhlé a dramatické změny počasí se ve Finsku v posledních několika letech staly dost běžnými. Chvíli je to skvělé, ale po šesti měsících sněžné mizérie se to už docela vleče. Škoda, že se nemůžeme ukládat k zimnímu spánku jako zvířata, to by mi vůbec nevadilo.

2. Protože DRAUGNIM není v České republice moc známá formace, zajímalo by mě, za jakých okolností jste nastartovali vaši kariéru? Co bylo impulzem před lety a co vás naopak pohání nyní? Jen ne prosím žádnou biografii… :)

Morior: No, dobře, pokud opravdu chceš, abych to vzal úplně od začátku, prosím. Heavy metal jsem začal poslouchat, když mi bylo devět nebo deset; kapely jako Metallica, Iron Maiden, Sepultura a tak. Když mi bylo jedenáct, dostali jsme ve škole možnost vyzkoušet si různé hudební nástroje a hrát na ně. Mezi hodinami jsme šudlali na takové ty běžné nástroje a snažili se co nejlépe imitovat naše oblíbené kapely. To byl tak nějak začátek pro mě a kruh mých tehdejších přátel. Dost dobře nedokážu říct, proč tomu tak bylo, ale nějak na mne padlo bubnování. Tak jsem prostě jako nešťastník bubnoval; vesměs bez větších úspěchů, asi proto, že jsem si ani nemohl obstarat vlastní soupravu. Tou dobou se naše hudební choutky staly extrémnějšími, objevili jsme black metal jako Darkthrone, Marduk a Emperor a samozřejmě, že jsme se chtěli těmto kapelám přiblížit. To bylo tak mezi lety 93 a 95. Tehdy se rozrostla skupina přátel, se kterými jsem hrál, což fakticky ukončilo mou bubenickou kariéru, protože jsem byl stále vázán na bicí někoho jiného. Někdy tehdy se na mě usmálo štěstí, což se mi jinak v životě mockrát nestalo; dostal jsem počítač se zvukovou kartou (což tehdy nebylo moc běžné). Byl na něm i nějaký program na vytváření muziky, čemuž jsem se tedy začal věnovat. Neměl jsem ani to nejposranější ponětí o notách nebo čemkoliv, musel jsem začít od nuly. Asi si dokážeš představit, že bez jakýchkoliv skladatelských znalostí to bylo jako snažit se prorazit dvanáctipalcovou betonovou stěnu tupou lžící. Ani nevím, proč jsem vytrval, asi z čiré hlouposti, ale pokračoval jsem a učil se píď za pídí. Tak jsem trávil čas nad počítačem, snažil se psát muziku a pak jsem se díky šťastné shodě náhod poznal s bratrem mého kamaráda, kterým byl Chimedra. To bylo v roce 1999. Dal jsem mu nějaké písně, které jsem složil, a docela brzy jsme se domluvili, že k nim napíše texty a nahraje vokály, což bylo něco, co jsem já nedokázal. První demo jsme nahráli v roce 2000; potom se k nám připojil Turms na pozici baskytaristy. Tak vzniklo jádro kapely, které ve stejném složení vydrželo dodnes. Odměnou za vydání dema byl stoh odmítavých dopisů od labelů, takže jsme dál zkoušeli a během pár let nahráli další dvě dema. Nezdálo se, že se někam vyvíjíme, a aby toho nebylo málo, zkušebnu kompletně zaplavila kanalizační voda. Řekl bych, že to vcelku přerazilo velbloudovi záda, takže jsme se v tichosti dohodli, že si dáme od všech věcí spojených s kapelou přestávku. I přesto jsem doma dál psal materiál a po pár letech jsme se rozhodli dát DRAUGNIM poslední šanci. Řekl bych, že tehdy do sebe střípky zapadly, skladby začaly mít tak nějak více smyslu a texty byly dobré. Tak jsme požádali Repeho z Impaled Nazarene, aby nám na dalším demu nahrál bicí, on souhlasil, a tak jsme nahráli bicí a vokály v garáži Henriho Sorvali. Demo jsme pojmenovali „Sworn To Waves“ a právě ono nám získalo smlouvu na album.

Co mě pohání? To si nejsem tak jistý. Nikdy mi nešlo o slávu, neměl jsem žádné iluze o tom, jak budu hudbou vydělávat těžké peníze, ani nic takového. Jsem také vcelku uzavřený člověk a nemám až tak rád živé hraní. Ale řekl bych, že to, co mě žene kupředu, je potřeba tvořit a vůle stát se v tom lepším. Všechno ostatní je triviální.

3. Když jsem před dvěma lety kolegovi předhazoval na recenzi váš debut „Northwind's Ire“, byl jsem velmi mile překvapen, jakou hudbou se na albu prezentujete. Dalo by se říci, že tohle album bylo odrazem toho, jak jste se od roku 1999 vypracovávali?

Morior: Rozhodně. Už mnohokrát jsem přemýšlel, co by se stalo nebo jak by se naše hudba vyvinula, kdybychom smlouvu dostali dříve, řekněme u třetího dema. Řekl bych, že bychom se nyní bavili o úplně jiné kapele. Myslím si, že ve skutečnosti bylo pro kapelu přínosem, že jsme smlouvu nedostali někdy dříve v naší kariéře. Hodně to pomohlo naší hudbě dospět, stejně i členům, i když jsme občas dost skřípali zuby.

4. Pojďme se ale věnovat přítomnosti, a to „Horizons Low“. Na internetu lze vyčíst (a to se týká i předešlé desky) různé škatulkování jako pagan/black metal, paganized black metal atd. Dle mě je to ale hovadina. Ano, ve vaší hudbě je jistý nádech pagan metalu, ale spíš bych si dovolil hudbu DRAUGNIM označit jako epický metal (popřípadě black metal). Jak bys ty sám popsal vaši hudbu a přiblížil ji čtenářům? Na co kladete komponování hudby největší důraz?

Morior: Nikdy jsem neměl rád jakékoliv škatulkování naší muziky, protože striktní a úzké škatulky s sebou nesou striktní a úzká omezení. Většinou prostě používám jen označení metal a nechávám posluchače, aby se rozhodl, o jaký metal vlastně jde. Máš ale pravdu, že je nutné dokázat označit hudbu určitým definujícím termínem kvůli lidem, kteří ji ještě neslyšeli. Takže, abychom byli trochu podrobnější, naše hudba je epický metal s kořeny ve starším black, viking a heavy metalu.

Když píšu skladby, první věcí, kterou se snažím udržet v hlavě, je atmosféra. Když se podíváš na starší věci Ulver, například „Bergtatt“ a „Nattens Madrigal“, atmosféra je extrémně intenzivní; a to ani nemluvím o melodiích, které jsou také úžasné, ač jsou vcelku jednoduché, ale prostě - je to tam. Je to absolutní dokonalost, a to byl „Nattens“ Madrigal asi natočen na čtyřstopák! Trik nespočívá v extra moderním studiovém vybavení, ale v samotné hudbě a atmosféře; proto musí být nejdůležitější věcí při psaní nového materiálu. Najít správnou atmosféru zabere čas a většinou proto musím vytvořit dost materiálu, než začne přicházet ten pravý. Jakmile se mi konečně povede vytvořit klíčovou melodii nebo riff, pokračuji s psaním navazujících melodií. Ale většina věcí jsou samozřejmě absolutní sračky, takže jsou vyřazeny a většinou už se k nim při hledání nápadů nevracím.


5. „Horizons Low“ je oproti „Northwind's Ire“ o kousek dál, nicméně jste si zachovali váš rukopis a vyznění. Velmi vysoce hodnotím fakt, že zatímco spousta kapel utíká směrem k odpornému, modernímu a anti-dynamickému zvuku, vy jste zvolili cestu lehce zašpiněného vyznění, které perfektně podtrhuje atmosféru. Mám pravdu, když takhle mluvím o zvuku DRAUGNIM?

Morior: Ano, to je pravda. Rozhodně jsme si chtěli udržet přirozený zvuk, ne všechno natriggerovat a nasamplovat až do píče. Také jsme měli dobrý důvod, aby na nás po masteringu nekoukalo psí hovno (to si můžeš vygooglovat) s prakticky nulovou dynamikou, jak je to dneska běžné. Přemýšlel jsem o tom, že bychom na příští nahrávce (pokud někdy nějaké příště bude) použili ještě špinavější zvuk, ale, na druhou stranu, to se bude hodně odvíjet od povahy skladeb, které napíšu. Chápeš, nemusí být nutně nejlepší nápad kombinovat produkci Mütiilation a trumpety a tak...ale kdo ví, třeba je? Rozhodně přijdeme s něčím zajímavým...

6. Víš, myslím to hlavně tak, že se nesnažíte za každou cenu přizpůsobit stádu, a to je jedině dobře. I hudebně si totiž stále tvoříte to svoje. Jak probíhalo zrození nového alba; od kompozičního procesu až k vydání?

Morior: No, se psaním nového materiálu jsem začal po „Northwind's Ire“ a nejdříve to vypadalo, že se mi nepovede přijít s ničím kromě hory sraček. Řekl bych, že to prostě chvíli trvalo, než jsem začal znovu psát muziku. Pak následovalo několik nešťastných událostí v mém soukromém životě, které mne uvrhly do deprese, což bylo pro kapelu štěstí, poněvadž právě ona deprese rozpoutala také novou vlnu kreativity. Nejdříve jsem si tedy myslel, že to zabere roky, než se mi povede dát dohromady dost materiálu na plnohodnotnou desku, ale jakmile začala inspirace plynout, vše bylo hotovo v jednom celku asi za rok a půl. Ve skutečnosti jsme měli tolik materiálu, že jsme některý museli z nové desky vypustit. Možná ho uslyšíte na některém z pozdějších alb, možná ne. Jak jsem již řekl, obvykle se ke staršímu materiálu nevracím.

Poté jsme kontaktovali label a oznámili, že můžeme začít nové album nahrávat v nejbližším možném termínu. Chtěli nejprve slyšet demo verze skladeb, takže jsme ve zkušebně nahráli vokály a vše dali dohromady u mě doma. Potom jsme dostali zelenou. Domluvili jsme se tedy, že se k nám jako producent připojí Ville Sorvali, což bylo skvělé, protože s sebou přinesl několik svěžích nápadů, které jsme potom při nahrávání zapracovali. Album jako takové se nahrávalo na různých místech, u mě doma, na letní chatě v Lahti, v Seawolf Studios v Helsinkách. Byla to zábava, protože jsme měli spoustu času na všechno možné, než abychom vše jen uspěchali během pár týdnů ve studiu. Během dvou týdnů jsme s Villem album zmixovali v Seawolf, a to bylo tak nějak vše.

7. Velmi se mi na albu líbí melodie, jsou všechny jakoby propojené – ve smyslu, že mají vlastní rukopis. Působí tak uceleně, zatímco ne vůbec nudně. Prakticky v každé skladbě je silný moment, a nezáleží na tom, jestli je skladba pomalejší či rychlejší...

Morior: Snažím se psát skladby tak, aby se v nich nevyskytovaly žádné melodie jen proto, aby vyplnily hluché místo, chápeš. Všechny melodie si musí držet určitou kvalitu, nápad. Neříkám, že všechno, co napíšu, je dobré, naopak. Většina nápadů je dost zlých a na žádnou nahrávku se nedostanou. Snažím se udržovat si určitý standard. Nakonec jsou to vždy tvé vlastní uši, kdo ti řekne, co funguje a co ne, vše je třeba poslouchat kriticky.

8. V jakém směru skládáte? Máte nejdřív kytary a na ty poté napojujete klávesy, pokud vám přijde, že by se do daného momentu hodily? Ptám se záměrně, neboť jsem nenarazil snad na jediný moment, kdy by klávesy přebíjely kytary, tvoří spíš takový podkres, kdy ostatní nástroje ženou kupředu. Perfektní!

Morior: Vlastně ani nemám žádné preference. Někdy začnu s klávesami a někdy s kytarou. Všechno se odvíjí od povahy melodie, kterou mám v hlavě. A, samozřejmě, občas prostě začnu něco hrát na kytaru nebo klávesy bez toho, že bych měl předem jasně promyšlenou nějakou melodii. Jakmile mám jádro melodie, pokračuji s tvorbou melodií, které se na něj nabalují. Možná proto nemáme příliš riffů; vše je většinou tvořeno tak, aby to podpořilo hlavní melodii, kterou můžou hrát buď klávesy anebo kytary.

9. Vokálně mě občas mrzí, že nezapojíte čisté zpěvy, které by z některých epických momentů udělaly majestátní. Nepřemýšleli jste nad tímto někdy?

Morior: Na albu je použito docela dost chorálů, ale žádné přímo zpívané části nebo sloky. O těch jsme sice uvažovali, ale nakonec jsme pro ně nenašli žádné opravdu vhodné místo. Kdybychom bývali věnovali nahrávání více času, asi by se něco takového na albu objevilo. Hodně také záleží na hlavním vokálu, což je něco, na co prakticky nemám vliv. Obstarává ho Chimedra a já mu důvěřuji, že pokaždé odvede slušnou práci. Čisté zpěvy ale pravděpodobně v budoucnu zapojíme.

10. Za absolutní vrchol novinky považuji skladbu „Bastion“, kde se mísí snad všechny prvky DRAUGNIM. Nepřemýšleli jste, že byste se v budoucnu vydali podobnou cestou – tedy delší stopáž, více motivů, střídající se nálady atd.?

Morior: Možné to je. Myslím si, že tahle skladba je odrazem pocitů, které jsem v té době měl, stejně jako „The Weeper's Way“. Skladby většinou bývají odrazy mých emocí; je těžké říct, jakým směrem se bude psaní skladeb ubírat. Zkouším následovat svou intuici, ale záměrně tvořit podobné skladby nutně není to nejlepší. Opakování je sice náhodné, ale pravděpodobné. Tvoření a experimentování s novými nápady je něco, na co se těším. Doufám, že příští album se bude od předchozích zase trochu lišit.


11. Existuje na novince nějaký lyrický koncept? Jsou texty mezi sebou provázány? Co je hlavní myšlenkou „Horizons Low“?

Chimedra: „Horizons Low“ nikdy nebylo plánováno jako koncepční album. Na textech jsem začal pracovat stejně jako u předchozích alb; poslouchal jsem dema skladeb znovu a znovu a čerpal náladu a emoce, které z nich pramenily. Pokud se dobře pamatuji, první dokončenou demo skladbou byla poslední skladba alba, „Bastion“, se svým drtivým nastávajícím koncem. To tak nějak určilo atmosféru textů, v tom smyslu, že tvoří cestu začínající vzdorem. Člověk překračující sebe sama, člověk vymaňující se z pout morálky a těla, známých a příbuzných. Otáčí se zády ke světu a přírodě, ale vždy je jejich součástí, a to skrze svoji nepopiratelnou smrtelnost. Dále upadá skrze zradu, ztrátu, trýznění a rozklad. Až dokud nestojí tváří v tvář nevyhnutelnému konci mezi hroutícími se stěnami všeho, co za svůj život nashromáždil a vystavěl, všemi opuštěn...jako my všichni v naši poslední chvíli.

12. Cítíte se hodně inspirováni finskou přírodou? Dokázali byste vyzdvihnout její hlavní klady a přednosti?

Morior: Samozřejmě, že je naše příroda inspirující, zvláště pak, když každý den trávíme tak blízko ní. Miluji přírodu, její čistotu, ale i zuřivou sílu. Lesy, jezera, moře, léto - je to úžasné! Ani nedokážu pomyslet na to, že bych měl žít v betonovém labyrintu, jakým jsou velká města. Je to docela štěstí, že ve Finsku máme tolik místa na tak málo lidí. To znamená, že hned na hranici města lze najít nádherná místa. Pokud hledáte klid, mír a ticho, je to k nim jen pár tuctů kilometrů. To nelze neocenit.

13. Nevím, jak přesně na tom jste s živými vystoupeními, ale hrajete hodně nebo spíš příležitostně? Není to problém ve tříčlenné sestavě? Bojím se, aby tak vynikly všechny aspekty vaší hudby...

Morior: Spíše příležitostně. Doufáme, že tohle se v budoucnu změní. Fungovat jako trio je občas tak trochu problém. Sezónní členové mívají tendence přicházet do kapely a odcházet z ní dost nevyzpytatelně, takže člověk pořád musí hledat nové. Zatím se nám v pohodě daří držet sestavu a nemyslím si, že v budoucnu přijmeme nějaké další stálé členy. Jsme jako trio spokojeni, ač to občas má i své stinné stránky.

14. Na závěr bych se tě rád zeptal, jestli něco víš o České republice, případně, jestli jsi tu již někdy byl?

Morior: Nikdy jsem v České republice nebyl, ale docela dost se zajímám o slovanskou mytologii, ostatně jako o všechny. Je fascinující sledovat propojení mezi slovanskými, nordickými, baltickými, finskými a dalšími mytologickými bohy. Veles a Perun, Loki a Odin, Turisas a Ukko a tak dále. Myslím si, že to jasně mluví o tom, jak obrovské kulturní propojení existovalo v dávných dobách mezi národy Evropy. Nebylo to jen o obchodování s kůžemi, ale i obchodování s nápady. Vaši zemi ale navštívím, jakmile se naskytne příležitost!

Chimedra: Ano, už jsem u vás párkrát byl, většinou v Praze a Kutné Hoře (užil jsem si půvabnou atmosféru kostnice) a v několika menších městech, na jejichž jména si ale nevzpomenu. Praha rozhodně patří mezi jedno z mých nejoblíbenějších evropských hlavních měst. Má opravdu unikátního ducha a zajímavou historii... A to ani nemluvím o vašem levném a skvělém pivu i jídlu.

15. To je vše… Snažil jsem se tento rozhovor pojmout tak, aby čtenáři věděli co nejvíc o vaší hudbě a o vás samotných. Snad se líbil. Mějte se fajn a budu držet palce!

Díky a zdravíme!

- Morior & Chimedra