Řekl bych, že i nejzkušenější posluchač temného žánru na pomezí blacku, doomu a temného ambientu by jenom složitě hledal větší množství spolků, jejichž textová náplň, pokud je vůbec přítomna, se pohybuje v silně politických vodách boje za sebeurčení a národní autonomie. Nejsem, přiznám se, velkým odborníkem na doomovou scénu Východního Timoru či okultní blackové hordy ze severního Konga, takže pokud v těchto neklidných končinách zmíněné tendence existují, prosím, omluvte mou neznalost. Každopádně skutečnost, že se takové nálady objevují v daleké Kanadě, není pro cestovatele zas až tak velkým překvapením. Ovšem ve spojení s právě výše uvedenými žánry zůstávám nevěřícně kroutit hlavou. Buď jak buď, Quebečané FORTERESSE mají o své politické a národnostní příslušnosti zdá se úplně jasno. Texty jsou pouze v jazyce francouzském a nezdráhají se upozorňovat na zvláštnosti a svébytnost města Quebec s přilehlou provincií. Škoda jen, že se totéž nedá říci o jejich hudbě. Co se na mě totiž vyřítilo po vložení CD do přehrávače, byla na první poslech těžká nejistota, až jsem si říkal, že je to snad úplně první nahrávka kapely poté, co vylezla ze sklepa v domě u tety. Jaké bylo ovšem překvapení, když jsem zjistil, že se jedná už o třetí počin, a navíc, že kapela již má recenzovanou nahrávku na našem webu!
Po přečtení starší recenze z pera Fastreda jsem si začal klást otázku, jestli nemám špatné CD a neposlouchám nějaký „revival“. Po zralé úvaze a důkazech na internetu jsem byl ujištěn, že vše je, jak má být. Tedy alespoň co se správnosti CD týče. Nahrávka totiž po své hudební stránce působí neuvěřitelně sevřeně až ustrašeně. Čert vem podivný, zvláštně špinavý zvuk; jsme přece v hudebních říších temnot, kde se na nějakou vyšperkovanou produkci nehledí! Bohužel ale, jak říká staré přísloví, „kde nic není ani smrt nebere“. Ne tedy, že by to v tomto případě platilo beze zbytku.
FORTRESSE hrají na poslední desce sice atmosférický, ale jinak příliš nezajímavý black/doom podpořený hradbou kláves zpoza kterých občas vykoukne ochraptělý skřet, aby se pokusil o zpěvnou recitaci opěvující krásu kanadských hvozdů. Představte si jejich hudbu někde na pomezí starých Summoning, Moonsorrow či Siebenbürgen, ovšem v neskonale nudnější a bezpohlavnější formě.
Ač celé album nemá příliš dlouhou stopáž (něco přes půl hodinky), tak po skončení poslední skladby máte pocit, že jste zestárli o několik let. Celý materiál totiž působí hrozně utahaně a po několika minutách si ani nejste schopni vzpomenout, co že jste to právě slyšeli. Skladatelský minimalismus rozhodně není věc hodná odsouzení, ale pokud se v jednom taktu i tónině pohybuje celá nahrávka, je to k zbláznění. Jestli byla někdy vytýkána takovým Vinterriket repetitivnost a různá kvalita neuvěřitelného kvanta jejich releasů, tak tady to platí dvojnásob a po poslechu na jeden zátah vám i tito depresivní Němci přijdou zábavní a pestří.
Abych zase jenom nekritizoval, neb to přeci umí každý, tak je potřeba zdůraznit, že „Par Hauts et Vastes Plaines“ má docela dobrou atmosféru starých nahrávek epického black/doomu. Ona vyjít tahle deska tak před 15 lety, určitě by se zapsala mezi základní kameny žánru. Navíc s velkým pozitivem kvituji šestou, bezejmennou skladbu, která je jakýmsi ambientním midtrem podkresleným zvukem sněhové bouře (a zase, neznat Paysage D' Hiver, hned by to byl skvělý nápad).
Nostalgie vyvolaná tímto albem je nepochybně příjemná a skutečně objevit se kolem roku 97, určitě by deska dopadla v hodnocení jinak. FORTERESSE určitě mají veliký potenciál a nepochybně i skladatelské schopnosti, ovšem při nahrávání této desky asi nechali obojí doma. Je to škoda, protože tím jenom utvrzují v sestupné tendenci svých nahrávek. Ale dejme jim ještě šanci. Za snahu, koncepci i vzpomínání na první fošny Summoning dávám celkem šest bodů. Fanatičtí obdivovatelé raného období rakouské legendy mohou jeden bod přidat. Tak snad příště!
