V poslední době se zdá, že se Quebečtí nacionalisté derou kupředu měrou vrchovatou, a tak současně s nepříliš úspěšnou fošnou kapely Forteresse přistálo v naší redakci i poslední CD jednočlenného projektu NEIGE ET NOIRCEUR, zvoucí se „ La Seigneurie Des Loups“. A protože ideové i hudební kořeny těchto dvou hord jsou více než podobné, logicky se nabízí srovnání toho, jak si oba spolky poradily s náročným úkolem potěšit svého posluchače ratolestí nových skladeb. Vezmu to poněkud hopem a prozradím, že alespoň z mého pohledu se jasnými vítězi stali právě NEIGE ET NOIRCEUR. Jejich poslední deska působí o poznání živěji než mdlé a bezpohlavní „Par Hauts Bois et Vastes Plaines“. „La Seigneurie Des Loups„ je o mnoho pestřejší a vyváženější album, řekl bych dokonce více sebevědomé a vyzrálé. Všechny skladby příjemně oscilují mezi tím, co by se dalo označit za „patriotic black metal“ (škatulka, kterou se představují všechny tyto francouzsky orientovaní Kanaďané) tj. sypavější black metal podpořený havraním skřehotem a hradbou kláves, renesančně znějícím folkem, až po klasický severský černý kov.
Vzhledem ke skutečnosti, že jsou NEIGE ET NOIRCEUR vlastně jednočlenný projekt, došlo k pochopitelné redukci bicích na automat a přikořenění některých skladeb počítačovými samply a syntetizátory. Na výsledném zvuku a náladě se to však podepisuje poměrně pozitivně. Chvilku Bathory, chvilku Immortal a následně zase Mysticum. Vše prodchnuto láskou k severské přírodě, folklóru a historii, k čemuž nemohu nic říci. Atmosféra funguje a deska šlape velmi slušně.
Nakonec ani nevadí, že vlastně ani N. et N. nic nového, krom zmíněné kombinace, nepřinášejí. Na celé stopáži se nekoná žádný zvrat, výlet ani jiné překvapení. Celkové sdělení je tak nějak podobné tomu, co již naznačili Forteresse, ovšem tentokrát je vše více dotaženo, promyšleno a rozvrženo. Obligátní outro tentokrát neobstarala vichřice, ale dark ambientní ruchy a výkřiky, což nezní o nic veseleji, než běsnění ledového živlu.
Musím říci na závěr jen jedno; slušně odvedené řemeslo. Kdyby se N. Et N. nenechali svázat tradiční podobou folk-metalových poloh a nebáli se třeba o úplně vlastní „kanadský“ přístup, můžeme časem mluvit o vzniku naprosto emancipovaného a autonomního žánru. Prozatím se zůstává u náznaků a přešlapování, takže opět ono obligátní – uvidíme, ale když uvážím, že se pagan BM dá hrát i skutečně tvrdě bez „píšťalek“ (viz. např Helheim), tak pro inspiraci je určitě kam sáhnout.
U hodnocení jsem opět trochu na vážkách, protože nevím, jestli a jak často se budu k N. Et N. vracet, každopádně nám společný čas při poslechu dobře a rychle utekl, takže se možná v mém přehrávači ještě ohřejí. Zatím jednoznačně nejzajímavější akvizice Sepulchral Productions.
