Poslední deskou Summoning, atmosférického a epického black metalu, je Oath Bound, která se nese v podobném duchu jako album minulé: Let Mortal Heroes Sing Your Fame, což předznamenává že atmosféra je převážně tvořena klávesami a všelijakými samply. Rozhodně zde nenarazíte na rychlé pasáže, nebo alespoň výrazně rychlejší, ale atmosféra na albu je výborná. Už při prvním poslechu jako bych se odpoutal od reálného světa a dýchla na mně atmosféra Středozemě, a já se ponořil do krásného fantasy světa plného elfů, skřetů a lidí.První skladba začíná fletnou a bicíma, pak příjde na řadu lesní roh, pro Summoning tolik typická záležitost. Skladba vůbec neobsahuje kytaru, což jí ovšem neubírá na kvalitě. Na závěr zazní válečný pochod, který zní jako by byl vzatý z Pána Prstenů. Druhá věc Across The Streaming Tide je dlouhá 10:20 min, rozhodně se ale nepyšní jednotvárností, nebo dokonce nudou. Zde se dokonale vyjímá vokál Protectora, který podle mě svou úlohu zvládá perfektně, a emotivně tak dokresluje nálady, které v sobě skladba skrývá, stejně jako v písni čtvrté a osmé, vokály na zbytku skladby si vzal na starost Silenius. Třetí věc Mirdautas Vras je zajímavá již jen tím, že název je v tzv. černé řeči Mordoru (volně přeloženo to znamená něco jako: „Dobrý den na zabití“)... Mezi nástroje které v ní lze slyšet opět nepatří kytara, zaznamenáme bicí, roh a opět samply, v neposlední řadě vokál Sileniuse. Čtvrtá skladba Might and Glory začíná velice zvláštním druhem klávesového riffu. Nejvíce mne v ní zaujala pasáž obsahující čistý zpěv doprovázený líbivou klarinetovou melodií, která je téměř na konci skladby. Z páté Beleriand jako bych slyšel nějakou z pomalejších věcí ze starého Minas Morgul, pak následuje Northward, začínající piánem za kterým se přidávají ostatní nástroje a precizní vokál Sileniuse. Sedmá věc na tomto počinu - Menegroth je písní velice atmosférickou, dozajista tomu přidává i pomalá stavba písně. Poslední věc Land of Dead mně velice zaujala nejen po hudební stránce, ale i textové. Jako první v ní zazní příjemná melodie piána, flétna ani kytara zde však nezůstává pozadu.
Pár slov na závěr:
Dle mého by možná album oživila jedna či dvě rychlejší a dynamičtější skladby, ale i přesto musím hodnotit velice kladně. Oath Bound je dle mého kvalitně odvedená práce. Vyzdvihl bych vokály obou aktérů, klávesy a flétnu, která dává hudbě Summoning charakteristickou tvář. Musím podotknout, že u většiny kapel, které používají automat mi to více či méně vadí, ale tady je to naopak (automat přidává Summoning a epičnosti a dotváří nálady písní). Rozhodně si tuhle desku nedokážu představit s živým bubeníkem. Textová stránka je taky velice silná. Pokud jste čekali od Summoning něco rychlejšího a údernějšího, pravděpodobně budete zklamaní… Pokud se vám ale nynější tvář Summoning líbí, určitě s nimi v budoucnu kontakt neztratíte.
