Jsou zprávy, které se nesdělují příjemně. Namísto toho, abych s radostí přivítal návrat anglické formace VOID zpět k životu po osmi letech nečinnosti, musím začít u daleko smutnější skutečnosti, o které v nedávné době informoval OCD na MySpace stránkách kapely. Ben Lowe, který je zodpovědný za vokály na aktuální nahrávce, se rozhodl odejít z tohoto světa. Vzdávám hold jemu a jeho naprosto excelentnímu vokálnímu výkonu, který na „Void“ odvedl. Ať místo, na které se rozhodl odejít, je lepší, nežli svět, z kterého odešel…Tato nepříjemná zpráva naprosto rozhodila vše, co jsem měl k návratu VOID připraveno. O comebacku kapely jsem se dozvěděl prostřednictvím nabídky na zrecenzovaní aktuálního díla. Bylo to jako blesk čistého nebe. Do té chvíle mě ani nenapadlo, že bych se ještě někdy dočkal návratu této industriální legendy, která má na svém kontě krom několika demo nahrávek debutovou desku „Posthuman“, která v rámci daného žánru patří ke klenotům. Pravdou je, že jako každý správný klenot je i tato deska hodně opomíjena a přehlížena. Aby se to stejné nestalo i novince, věnuji tedy několik odstavců tomuto naprosto úchvatnému dílu.
VOID se v roce 2011 vrací po rozsáhlé transformaci, která zasáhla nejen samotnou sestavu kapely, ale samozřejmě i styl, kterým se nyní prezentuje. Nový zvuk, nová cesta a styl, kterým se pánové vydávají, se moc neohlíží zpět. Kouřící velkoměsto protkané rezavějícími industriálními monumenty nechávají za svými zády a kráčí cestou, která se těmto zákoutím vyhýbá. Vždyť potemnělé, močí páchnoucí uličky městské periferie, plné individuí, která nemají, kam jít, jsou téměř nevyčerpatelnou studnicí, z které se dají vytahovat ty nerozporuplnější příběhy plné zoufalství, agónie a šílenství. Současní VOID jsou potrhlí, udrogovaní a alkoholem čpějící blázni, kteří ani na vteřinu nehodlají podlehnout normálnímu smýšlení.
Tento z počátku nesourodý pazneht tahá za uši a drásá sluch. Útočí na racionalitu a zanechává posluchače zdecimovaného a vyčerpaného. Během pětatřiceti minut ho rozžvýká ve své nevymáchané hubě plné hnijících zubů a vyplivne společně s hlenem nataženým ze zčernalých plic. Zadupne vás do země jako dohořívající nedopalek ručně ubalené cigarety. Zažloutlé prsty vás píchnou do oka a na konci tohoto utrpení vás pochčije toulavý pes této asociální bandy. Prostě nic pěkného ani všedního. I tak však zjišťujete, že vás tato úchylná věc baví víc a víc a časem se tyto roztodivné radovánky stávají hlavním zdrojem euforie a sebeukájení.
„Void“ je deskou, která se těžko zařazuje či k něčemu přirovnává. Hudební běsnění a sebevyjádření na „Void“ by se částečně dalo přirovnat k některým spolkům bývalých členů, kteří aktuální sestavu velmi ovlivnili. Temná a zvrácená zákoutí lidské mysli opravdu nabízejí tu nejširší škálu inspirace. Přidejte k tomu i notnou dávku umu, nejen, co se ovládání jednotlivých nástrojů týče, ale i produkce, která dodává unikátní vyznění. Celek působí lépe než součet jednotlivých částí. Osobnostní rozepře se potkávají na jednom místě a bojují nejen o vaši pozornost, ale hlavně o svou existenci. Tak pečlivě a silně, že se nestačíte divit. Těžko uchopitelné motivy, tvořené zcela odlišnými a naprosto rozpolcenými osobnostmi, vyčnívají jeden přes druhého v jakýsi nestále se měnící celek. Působení všech prvků vyvolává neočekávané reakce. Nikdy nevíte, co se stane a jakým směrem se bude ubírat. Tento zásadní krok kupředu uzavřel první kapitolu VOID z roku 2003 a otevírá novou, zcela odlišnou. Chcete-li si udělat řádný obrázek, skladba „Cypher“ vám bude nápomocná, neboť se objevuje na obou nahrávkách.
Třešničkou na tomto záludně zpatlaném dortu jsou pak vokální party zesnulého Bena, který se s hudbou naprosto ztotožnil a dodal ji nový rozměr a prakticky i nesilnější část. Ben si nekladl žádné meze, nezdráhal se zapojit všemožné polohy svého hlasu a stvořil vokální běsnění, které chvílemi připomíná um mistra Aldrahna, za což mu patří řádná poklona. Je opravdu smutné, že Ben opustil nejen kapelu VOID, ale i tento svět.
Šílená, avšak do poslední sekundy propracovaná nahrávka, disponující velice kvalitním zvukem, si u mne vysloužila řádný respekt a oblibu. Jestli bude rok 2011 ve znamení takto našlapaných počinů, máme se rozhodně na co těšit! Mohu tedy jen doporučit návrat této zapomenuté legendy. Rozhodně má co nabídnout. Neváhejte tedy…
K recenzi poskytl: Duplicate Records
