Málokterá kapela mě dokázala svým názvem zmást, jako tomu bylo u WINTERHORDE. Když jsem dostal příležitost vzít si na recenzi jejich poslední album „Underwatermoon“, netušil jsem, že místo severské smečky na mě bude z této placky promlouvat kapela z oblasti jihozápadní Asie. Ano, je tomu opravdu tak – WINTERHORDE pochází z Izraele, a již předem mohu říci, že kdo z vás má v oblibě progresivní black metal, nebo například orientální Orphaned Land, nechť nastraží uši!
Pokud je pro vás jméno WINTERHORDE neznámým pojmem, pak vězte, že nejde o žádné nováčky na extrémní metalové scéně. Skupina byla založena již v roce 2001 a má za sebou dvě dema i stejný počet dlouhohrajících desek. WINTERHORDE svůj hudební styl popisují jako black metal/metal/progressive a s tímhle popisem se dá ve většině souhlasit, a to jak lyricky, tak hudebně. Kapela si nechává mezi jednotlivými deskami dostatek času a tento fakt by se měl v jejich hudbě také odrazit. Troufám si tvrdit, že tomu tak prozatím bylo vždy. Pojďme se tedy podívat i na nejnovější zářez této hordy.
Poslední počin „Underwatermoon“ vychází čtyři roky po desce „Nebula“ a oproti ní má v rukávu (kromě jiného) i jednu zvláštnost - jedná se o album koncepční. Texty jednotlivých skladeb vypráví příběh o osudu skupiny španělských Romů a má ho na svědomí basista Celestial.
Již předchozí album naznačilo, že pánové nemíní hudebně stagnovat a usínat na vavřínech. Nejinak je tomu i na „Underwatermoon“, kde nám kapela dokazuje svoje hudební kvality, sehranost a neokoukané nápady. Jistě mi dáte za pravdu, že na koncepčních albech bývá povětšinou problém sladění textů příběhu a hudební složky. Na „Underwatermoon“ je však znát, že si byla skupina tohoto faktu vědoma a neponechává nás na pochybách, že „takhle to prostě má být a znít“. Celková čistá hrací doba je něco přes hodinu a troufám si tvrdit, že vás ani na chvíli nebude nudit opakujícími se pasážemi. Pestrost použitých nástrojů se zde prolíná s čistým a chraplavým vokálem zpěváka Horepha, nechybějí ani sbory a hostující ženské hlasy. Nálada střídá náladu a pokud se na texty soustředíte, pak nelze jinak, než ocenit snahu WINTERHORDE o co nejvěrnější hudební vyjádření celého příběhu.
Jak je na tom ale pod drobnohledem celkový zvuk a atmosféra? Nemohu než opět chválit. Jednotlivé nástroje a podbarvení celé desky jsou velmi dobře čitelné, a tak je tomu i u zpěvu. V celku nechybí rozjímavé a jemné pasáže, které střídají skvostná kytarová sóla a vyhrávky nebo útočící výpady kytar i zbytku nástrojů. V každé skladbě se také vyskytují symfonické party, které temnému příběhu výborně dokreslují atmosféru, ať už se jedná o klávesy, smyčcové nástroje či další orchestrální prvky. Nepřehlédnutelnou stranou nahrávky by ale měly být vokály. Jak už jsem jednou zmínil, o hlavní hlas celé kapely se stará člověk s přezdívkou Horeph, jehož blackový projev je na velmi dobré úrovni – nejen, že je mu poměrně dobře rozumět, má také velmi solidní rozsah. Protože se ale na „Underwatermoon“ hodně často střídají „tvrdé“ pasáže s „jemnými“, tak nelze opomenout ani čisté zpěvy. Přiznám se, že čistý zpěv hlavního vokalisty WINTERHORDE mi je po chuti, takže ani zde nenacházím příliš výrazných nedostatků a dojem nekazí ani sborové výlevy a již zmiňované ženské hlasy.
Obecně si myslím, že hodnotit progresivní hudbu, ať už v jakémkoliv stylu, je věc poněkud ošemetná a složitá. Nejen, že jsou tyto nahrávky poměrně náročné na poslech, ale často také nebývá nouze o spoustu rozporuplných pocitů. Takovýmto albem je pro mě i „Underwatermoon“. Co bych nahrávce vytknul, je trochu větší nesourodost a „rozervanost“ jednotlivých písní. Žel bohům, i po několika desítkách poslechů jsem se nedokázal vyhnout pocitům, že by mohly být jednotlivé skladby po hudební stránce mezi sebou lépe provázané. Také mě trochu zamrzela absolutní absence mateřštiny. U krajanů Orphaned Land je občasné využití arabštiny pouze k dobru věci. Ale to jsou, z mého pohledu, jen jedny z mála nedostatků celku.
Jak tedy vše shrnout a zakončit? Osobně si myslím, že se jedná o vyzrálý počin s množstvím velmi kvalitních nápadů a postupů. WINTERHORDE dokázali, že umí svoji hudbu posunout opět dále – za hranice všednosti, šedosti a průměrnosti. Kapele nelze odepřít muzikantskou sehranost, rozvážnost a v neposlední řadě musím ocenit, že se nebojí používat neotřelé postupy a koncepčního provázání celého alba, ačkoli na sebe skladby po hudební stránce vyloženě nenavazují.
Jak už napovídá samotný obal desky; zavřete oči a nechte se ponořit až na dno oceánu, kde se vás ujmou přízraky dávno zemřelých a provedou temným příběhem, při kterém mrazí…
