Nějak se mi s těmi EP k mání roztrhl pytel, ale proč vše neposbírat, v podstatě s tím žádný problém nemám. Pokud je na místě libová kvalita, tak s podobnými věcmi jako jsou Ensorcelor nebo dnešní páni na holení ALTAR OF PLAGUES, není nějaká hořká lamentace na místě. K EPkám všeobecně jsem si ale žádný vztah nevypěstoval, to zase ne, vlastně mě nezajímají. Co mě ale zajímá hodně, je tahle lehce tajemná irská sebranka ALTAR OF PLAGUES. Jejich jediné velké album ''White Tomb'' má snad v paměti nejeden živý pamětník, protože byť disponovalo docela obnošenými motivy, tak dohromady vytvořilo jedinečný zážitek. Jak k tomu vlastně došlo, dodnes trochu nechápu, ale o to víc si jeho poslech užívám. A to opakovaně a několik měsíců.''Tides'' je předěl. Malý most, mezidobí spojující právě ''White Tomb'' a nově chystanou desku, mediálně nasměrovanou na letošní duben. A co je podstatné, tak především fakt, že se ALTAR OF PLAGUES nebojí dalších výzev a jsou ochotní se posunout dál. O tom konečně ''Tides'' je. Onen známý 'eko-post-black' rozhozený do velmi dlouhých kompozic je dál zpracováván, a to tak, že ho postupně ubývá a prostor dostává stále vic post-rocková vize s velice vábnou atmosférou. S tou souvisí zejména první song ''Atlantic Light''. Post metalová, dle zvyklosti, velmi dlouhá chmura, zabalená do rozostřeného soundu, prohnaná šumem Atlantiku a ve výsledku atmosféricky rozvrzaná hypnóza, jejíž síla má zatraceně dlouhodobě trvající účinky. Zde jako by se opakovala závislost na ''White Tomb'', jen s odlišnými ingrediencemi. ALTAR OF PLAGUES zkrátka umí nastřádat ty správné motivy, nekonečně je prostřídávat, rozpínat i topit v těch svých znečištěných vodách tak, aby to vždy zajímavě a se vší uhrančivostí sedělo.
Vážně bych nechtěl, aby ''Tides'' vyznělo jen jako jakési prázdné experimentování s vlastní atmosférou, ALTAR OF PLAGUES umí stále kousat, kroutit to své zlo po rozvláčných polích znepokojivě a těžce, čehož nejlepším možným důkazem je druhá věc ''The Weight of All''. Tady by se dalo s mnohem ryzejší přesvědčivostí hovořit o větším než malém množství black metalu na jeden eko-song. Zprvu podobně rozvláčný track jako ten předchozí se nakonec rozhoupe k agresivnějším výpadům a vyloupne se z něj daleko zuřivější soused. Kdybych ale přece jen měl zůstat u toho, co mě při po poslechu ''Tides'' nejvíc baví a drží při soustředěnosti, pak je to ona celková rozteklá a špinavá nálada, zoufale otupená a magicky závadná. Podivnější přirovnání už mě zřejmě nenapadne, ale je to právě ta nečistota, co mě na celém tomto EP nejvíce zajímá a baví.
Kam se ALTAR OF PLAGUES, přísní ekologové a dobráci od kosti, skutečně na chystaném novém albu vydají, je otázkou pár příštích týdnů. Velmi rád si na tento okamžik počkám, protože má zkušenost s těmito Iry je i po ''Tides'' pouze kouzelná a pozitivní. Jak jsem již zmínil, epko je jen předělem mezi skutečnou tváří kapely, fází formování a testování nových vjemů a postupů. Přesto včechno poslech ''Tides'' funguje víc než slušně, a pokud bych měl hodnotit, sáhnu po těch vyšších známkách. Těšme se tedy společně na duben a na to, kam se s ALTAR OF PLAGUES tentokrát podíváme.
