Protože jsem si ALGHAZANTH velmi oblíbil, ani minutu jsem neváhal možnost rozhovoru využít. Fini patří k jedněm z mála black metalových kapel, které dokážou svou atmosférickou hudbu podávat takovým způsobem, že nepůsobí vůbec lacině – právě naopak. Dokonce se nebojím říci, že albem „Wreath of Thevetat“ se skupina zařadila mezi to vůbec nejkvalitnější na severské black metalové scéně. Ačkoli „Vinum Intus“ není v mých očích tak silné jako „Wreath...“, stále se jedná o nadstandard. Doufám tedy, že vám tento rozhovor pomůže kapelu více poznat a zjistit informace, které jste dříve nevěděli.

1. Zdravím do Finska. Prakticky od začátku vaší existence si držíte vysoký standard. Nečetl jsem totiž snad žádnou výrazně špatnou recenzi ani na jedno album ALGHAZANTH. Jaký je váš „recept“ na produkování takové hudby, kterou black metal je (tolik diskutovaná, často vykrádající sama sebe atd.)?

Nikde není do kamene vytesán univerzální recept na dobrý black metal, protože všechny ty malé detaily, které dodávají skladbě nebo celému albu život, se mohou podle kontextu, situace a samotné sestavy kapely velmi lišit. Například, mít v rukávu pár skvělých riffů prostě nestačí, musíš také vědět, jak je správně použít, aby konečný výsledek byl zajímavý, návykový a něco evokoval; aby to nebyla jen neuspořádaná sbírka neprovázaných dobrých kousků a kousíčků. Musíš být schopen vše hladce sladit a odpovídající formou prezentovat.

Už na první poslech je vcelku zřejmé, že to, co po hudební stránce vytváříme, má dost daleko do něčeho zcela nového a inovativního, co by vše obracelo vzhůru nohama. Trik je ale v tom, že to, co děláme, děláme dobře a vkládáme do naší tvorby srdce. Když píšeme nové skladby, je naším cílem udržet si velmi vysoký standard. Pokud nějaký part nepasuje, zní hluše nebo průměrně, změníme ho, nebo ho úplně vynecháme. Musí nám připadat, že celá skladba zní skvěle, „OK“ zkrátka nestačí. V tomto smyslu bych řekl, že naše svědomitá kontrola kvality je jedním z největších tajemství stojících za vcelku úspěšnou formulí na vytváření black metalu rezonujícího i s lidmi mimo kapelu, kterou v ALGHAZANTH máme.

2. Nebudu ale určitě daleko od pravdy, když budu tvrdit, že doposud nejvyzrálejší a nejlepší nahrávkou ALGHAZANTH bylo „Wreath of Thevetat“, které sklidilo ve světě výborné ohlasy. Osobně, když si na album kdykoli vzpomenu, mi na mysl přijde slovo „melodie“. Album je jimi doslova protkáno. Tvoříte hudbu právě s ohledem na melodie? Jsou pro vás velmi důležité? Je zde nějaká hranice, kam byste již nezašli (například do příliš symfonických poloh atd.)?

Naše hudba byla plná těchto melodií prakticky od úplného začátku. Je to něco, co je hluboce zakořeněno v srdci kapely, vždy šlo o velice přirozenou součást našeho materiálu. Takže - ano, tyto chladné melodie vnímáme jako důležitou část skládanky tvořící charakteristický zvuk ALGHAZANTH. Melodičtější a atmosféričtější přístup je něco, co se nám jako posluchačům asi líbí nejvíce, což se přirozeně promítá i do skladatelské tvorby.

Pokud jde o tvoření black metalu, jsme spíše konzervativnější, a proto pro nás ve skutečnosti není mnoho potenciálních hranic, které bychom mohli překročit. Na druhou stranu, ani se vůči žádným prvkům nijak neuzavíráme, takže pokud narazíme na nějaký neobvyklejší, který bude dobře znít a bude pasovat do celkové atmosféry dané skladby, využijeme ho. Snažíme se nesvazovat si ruce nějakými danými pravidly, co můžeme a nemůžeme udělat, ale samozřejmě, existují prvky, které do naší hudby zkrátka nesedí. Takovým by třeba bylo nějaké absolutní veselí. Bohužel, na našich prvních nahrávkách se pár takových veselých partů vyskytuje, ale mohu slíbit, že něco takového už se u nás nikdy neobjeví...

3. Velmi důležitou částí „Wreath of Thevetat“ byly bezesporu o rozsáhlé Goat Tormentorovy texty. O čem pojednávají a podílel se na nich jen on, nebo celá kapela?

Přemýšlím, odkud jsi vzal, že na toto album napsal texty Goat Tormentor? Nic by nemohlo být dále od pravdy, protože veškeré texty ALGHAZANTH jsem vždy psal pouze a jen já a s nejvyšší pravděpodobností to tak zůstane i v budoucnu.

Z převážné části se texty na „Wreath of Thevetat“ zabývají konceptem vzestupu z perspektivy zasvěcence Cesty Levé ruky, ale jedna skladba pojednává i o konci veškeré existence, jedna o konečném triumfu člověka nad všemi organizovanými náboženstvími atd. Témata se liší, ale úhel pohledu, ze kterého jsem na ně nahlížel, je pevně svazuje v jeden celek. Texty jsou plné vášně a oddanosti a všechny souvisejí s kroky, které jsem na své cestě sám v minulosti podstoupil.

4. Pojďme ale pryč od minulosti dříve, než začne nudit. Tím nejaktuálnějším tématem je bezesporu „Vinum Intus“. Budu mít pravdu, když řeknu, že se album natáčelo ve stejné sestavě jako „Wreath…“? Jak pro vás tento fakt byl důležitý?

Ano, máš pravdu. Když se podívám na minulost plnou neustálých změn sestavy, tento fakt je pro nás svým způsobem historický, ač sám o sobě není až tak extrémně důležitý. Velmi se tak ovšem ulehčilo mnoho věcí, protože jsme se nyní mohli soustředit pouze na nový materiál a nemuseli jsme věnovat čas a energii začleňování nových hráčů. Také se tím o trochu uvolnila atmosféra při skládání, což přirozeně pozitivně ovlivnilo konečný výsledek.


5. Věnoval jsem albu již pár desítek poslechů a musím s jistotou říci, že mi přijde ještě majestátnější než „Wreath…“. Máte na to stejný názor? Přijde mi, že jste věnovali více prostoru klávesám, nemyslím co do četnosti, ale do právě zmíněné majestátnosti atd. Jaký v tom byl úmysl? Nebo se jednalo o přirozenou věc?

Jak jsem již zmiňoval, naším cílem bylo udělat tak skvělé album, jak jen to bude možné. Nikdy předem neurčujeme role jednotlivých nástrojů, vše prostě přichází přirozeně, jakmile začneme pracovat na počátečních strukturách skladeb a začneme zkoušet různé nápady. Pokud vím, oproti „Wreath of Thevetat“ počet klávesových partů nijak nevzrostl. Upřímně, na novém albu může být dokonce méně kláves. To, co se změnilo, je kvalita symfonických prvků; jsou ještě promyšlenější a při povznášení hudby do jejího maxima jsou použity mnohem strategičtěji. Takže, klávesy nebyly použity, aby „protože klávesy“, ale spíše k posunu některých pasáží na mnohem vyšší úroveň, než na které by byly pouze s kytarami.

6. Jak má člověk pochopit název alba „Vinum Intus“? Má nějaký koncept? Jaká je jeho hlavní myšlenka?

Název alba je odkazem na akt sexuální magie mezi zasvěcencem mužského a ženského pohlaví, při kterém se dvě polarity spojí v jednu a tak vytvoří velmi mocnou oběť Bohu Temnot. „Vnitřní víno“ je výsledkem tohoto aktu oddanosti, posvátná směs vytékající z číše ženy, která je poté nabídnuta Odpůrci. Na jiné úrovni titul odkazuje na krev samotného praktikujícího zasvěcence jako na víno Bohů Noci.

„Vinum Intus“ shrnuje celkový aktivní přístup k okultismu, který je silně přítomen v textech. Pokud si někdo přeje nahlížet na texty jako na filozofické úvahy o věcech spojených s Cestou Levé ruky, myslím si, že celkem snadno může. Ale pod závojem metafor pulzuje jádro, které je silně zakořeněno v konkrétních zkušenostech a praxi. Někteří je vidí, někteří ne. Témata textů na „Vinum Intus“ se vcelku dobře dají shrnout jako pragmatičtější přístup k esoterickým záležitostem, což se dá vnímat jako silné rudé vlákno táhnoucí se všemi devíti skladbami.

7. Kdybys měl nějak ty sám „Vinum Intus“ definovat a popsat jeho atmosféru, poselství a vůbec samotný důvod vzniku, co bys o něm pověděl?

„Vinum Intus“ je monolit černého umění kombinující majestátní krásu a nemilosrdnou krutost zimní noční oblohy prosvětlené hvězdami. Je úlitbou poskytující stravu duši i víno Ďáblu, která vychází přímo ze srdce.

8. Již na minulém albu se mi líbila produkce, ani nové album v tomhle směru nezklame. Sáhli jste po osvědčeném studiu s vyzkoušeným producentem, nebo se mýlím a nahrávali jste úplně jinde a zcela jiným způsobem?

Když jsme nahrávali „Wreath of Thevetat“, bicí jsme nahráli ve víceméně legendárním studiu Tico Tico a veškeré ostatní nahrávání probíhalo ve zkušebně nebo v našich domovech za asistence osobního zvukaře. Tentokrát jsme nechodili do studia společně a i bicí jsem nahrál sám s tím samým zvukařem. Důvodem bylo, že jsme chtěli, aby finální zvuk měl určité ostří. Když nahrávání probíhá v profesionálním studiu, celkem snadno se stane, že po jeho opuštění držíte v rukou přeleštěné, přeprodukované album. Tomu jsme se chtěli za každou cenu vyhnout, protože takové profesionální produkce snadno zabijí atmosféru skladeb. Dalším důvodem bylo, že jsme nechtěli pracovat pod tlakem v těsném časovém úseku, takže pro nás toto řešení bylo ideální. Umožňovalo nám věnovat nahrávce potřebný čas a také nám mezi nahráváním poskytlo prostor pro delší tvůrčí přestávky. Jsme velmi spokojeni s tím, jak vše vyšlo, a u budoucích nahrávek budeme pravděpodobně postupovat stejně.

9. Velmi se mi líbí zapojení houslí, viz skladba „With a Thorn In Our Hearts“, kde po jejich doznění na povrch vyvstanou skvělé chorály. Čí byl nápad housle zapojit a kdo se o ně postaral? Lze takovýchto obohacujících elementů čekat v budoucnu ještě více?

Pro přesnost, nejedná se o housle, ale o violu. Ale víš co, na to kašli, protože ani já nedokážu pořádně říct rozdíl, i když vím, že bych ho najít měl, hehe. Pokud si dobře pamatuji, s nápadem použít do skladby violu přišel první náš zvukař. Připadalo nám to jako dobrý nápad, tak jsme to vyzkoušeli. Violový part nahrál poloprofesionál, kterého Risto, zvukař, znal z předchozích projektů. Nevím, jestli se na budoucích nahrávkách ALGHAZANTH takové party objeví. Možná ano, možná ne. Vše se bude odvíjet od toho, jestli by tyto party do nových skladeb pasovaly nebo nikoli. Rozhodně nebudeme takové nástroje používat jen proto, že jsme je použili na tomto albu. To by bylo prostě absurdní. Vše musí přirozeně plynout a zkrátka nevíme, co bude u jednotlivých skladeb fungovat předtím, než je napíšeme.


10. Možná trochu propojená otázka s tou první, ale celkově tak koluje světem, že tvořit black metal, obzvláště pak ten melodický, je celkem těžká věc, neboť se může stát, že kapela sama sebe na albu vykrade hned několikrát. Patříte mezi kapely, které pečlivě a pomalu střádají nápady, nebo jich máte stovky a použijete jen pár? Jak tomu bylo v případě nového alba?

Nikdy jsme nebyli až tak produktivní, co se týkalo kvantity. Většinou napíšeme jen „potřebný“ počet skladeb a soustředíme se na práci na nich. Takže - ne, nemáme stovky riffů nebo desítky skladeb různě po šuplících našich stolů. Pokud některé party znějí podobně, mírně je upravíme, či je zcela změníme. Nechceme recyklovat naši hudbu, ať už záměrně nebo ne. Tomu věnujeme celkem dost pozornosti, protože takový druh opakování podkopává skladby a nakonec ústí v nudné album.

11. Plánují ALGHAZANTH na rok 2011 nějaká vystoupení? Jak jdou vůbec koncerty skloubit časově s harmonogramem, který váš zpěvák má se Swallow the Sun?

Zatím jsou v plánu pouze tři koncerty, ale jsem si jistý, že nebudou pro letošní rok jediné. Ano, je pravda, že Goat Tormentor je vcelku zaměstnán svými ostatními kapelami, ale to pro nás nepředstavuje takový problém. Pokud není k dispozici a blíží se důležitý koncert, prostě ho odehrajeme bez něj a vokálů se ujme Thasmorg. Ale tyhle problémy s překrývajícím se bookováním jsou spíše vzácné, protože ALGHAZANTH nekoncertují tak často.

12. To je z mé strany vše… Velký dík za tvůj čas! Recenze na nové album se na našich stránkách objeví brzy, a nejinak tomu bude i u tohoto rozhovoru – pevně tomu věřím! Ať se daří.

Díky za podporu!