Konečně jsem se dočkal! Nová deska rakouského sado kultu je venku a mně nezbývá nic jiného, než se ve večerním župánku s pohodlnými papučemi na nohách usadit do hodobóžo křesla a odstartovat hudební jatka.Než začnou lítat třesky plesky, rád bych podotkl, že jsem velký fanda BELPHEGOR (jako jediný z redakce) a starší desky pro mě znamenají to samé, jako havajská košile pro nezkrotného Nicka Slaughtera. Za jednoznačný TOP celého působení této kapely považuji album „Bondage Goat Zombie“, kde je poměr mezi agresí a epickým vyzněním naprosto dokonale vyvážen, o skvělých nápadech nemluvě. Jenže následující „Walpurgis Rites- Hexenwahn“ osobně řadím mezi hodně slabé počiny, a tak jsem byl zvědavý, jak v tomto směru dopadne „Blood Magick Necromance“. Světe div se, zázrak se nekoná.
Celý materiál na mě působí poněkud rozpačitě. Skladby jsou často nedomyšlené, přechody z velké části dosti násilné a riffy rozhodně nepřetékají kdejakou invencí, jak jsem na to byl ze starých alb zvyklý. Ani nevím, jestli se na albu nachází nějaká ta „hitovka“, která by alespoň pozvedla výsledný dojem, nicméně vím jedno - skladba „Impaled Upon the Tongue of Sathan“, na kterou byl natočen klip, to rozhodně není. Pokud si pustíte celou diskografii BELPHEGOR, garantuji vám, že jste slyšeli 90% všeho, co můžete na „Blood Magick Necromance“ zaslechnout, a to je jednoduše špatně. Těch 10% tvoří klávesové podklady + flanger na vokálu v jedné skladbě. Kapela se pokouší o jakousi progresi a koketování s epickými prvky, nicméně to všechno bohužel často na úkor kompozice a přirozeného toku jednotlivých skladeb (viz některé akustické pasáže, které jsou doslova narvané do míst, kde jim to zkrátka ani trošku nesluší).
Abych přece jen nebyl takový pes, vyzdvihnu jednooké momenty mezi slepými. První světlejší bod je skladba „Blood Magick Necromance“, která mě zaujala povedeným refrénem s velmi silnou atmosférou. Další povedenější částí je skladba „Sado Messiah“. Jednoduchá, úderná a chytlavá. Škoda, že takových skladeb není více. V poslední řadě si ještě zaslouží pochvalu studio Abyss, protože zvuk je ve všech směrech naprosto brilantní!
BELPHEGOR chrlí jedno album za druhým, což jistě funguje z hlediska koncertní činnosti, ale z hlediska kvality vydávaných nahrávek je to bída. Doufám, že si Helmuth se Serpenthem před další deskou pročistí hlavu a přijdou s něčím opravdu povedeným. V této chvíli však už nic od této dvojky nečekám.
K recenzi poskytl: Nuclear Blast Records
