Některé kapely obdivujeme pro originalitu, objevování nových směrů, pro skvělou melodiku a riffy, některé kvůli dobrému řemeslu. HIEROPHANT patří mezi ty druhé. Sami o sobě nepředstavují nic fantazijního, ale skvěle se pohybují v určitém hudebním světě, který dělají přitažlivý přesto, že je v jádru postaven na rutině. Nemalou měrou pomáhá samotná žánrová, respektive mezižánrová volba – black metalem jemně podbarvená kombinace sludge a hardcore, v níž se díky zručné muzikantské ruce vše doplňuje, ne přebíjí. Každý vyjmenovaný styl pokrývá přesně tolik místa, aby zaujal cílové publikum a zároveň neodradil posluchače s jiným vkusem, přičemž z všech je použita agresivnější stránka. Výsledku tak nechybí koule - v prvé řadě stojí na hardcorovém randálu a řevu, čímž pádem i sem tam použité samply nezaplácají tou malinkatou trochou atmosféry skutečnost, že pánové jedou hezky od podlahy.

Šikovným propojováním vícera prvků se HIEROPHANT přibližují francouzským CELESTE. Sice je zdaleka nedohání v nápaditosti, a díky většímu prostoru, který dostal hardcore, jsou podstatně lidovější, ale umí vystavět skladby tak, aby působily dostatečně dramaticky a zároveň je obdařit špetkou stylu.

Pravda, možná je právě onen styl víc výsledkem dobrého knihovnického rozhodnutí, co tam přidat, aby to vypadalo, než skutečného talentu. Nejen v tomto případě se takovéto věc tváří jako cosi věčně novátorského, co bude navždy moderní, co je automaticky sexy, přitom ale album stojí a padá s hlasitostí reproduktorů. I když jsou na něm použity prvky black metalu, stojí z velké části na stylech spoléhajících buď na dunivou sílu kytar nebo na prostý moshpitový šrumec, z něhož pár odjinud vypůjčených sypaček a dvě, tři elektronické vychytávky nic extra neudělají.


HIEROPHANT od prvních vteřin vyvolávají chutě, které jsou v následujících desítkách minut rovnoměrně uspokojovány, ale zároveň trochu trpí problémem mnoha současných kapel snažících se o neotřelost – dělají dojem, že mají trochu post nátury, ale rychle vyjde najevo, že jde zkrátka jen o jemně ozvláštněnou rubárnu, která, i přesto, že je na výtečné úrovni, ubližuje sama sobě tím, jak vyvolává očekávání něčeho víc.

I tak lze ale doporučit, bez váhání, pokud vyhledáváte podobné zaměřené kapely.