Má dobrá zkušenost se zvyšuje kus od kusu. Počet kapel z USA, které se mi za poslední dobu nahromadily, ukazuje jen na jedno - na silnou, přinejmenším zajímavou a hlavně stále se rozšiřující škálu samorostů a pochybných UG zbloudilců věnujících se ve větším případě zvláštní a originální produkci. Je fakt, že ve spolupráci se štěstím a místy složitou zařaditelností, které se mě v tomto aspektu drží jako klíště, jsem v zemi burgerů a tlustých vymítačů ledniček už dlouho nenarazil na vyložený průser. Zjevně tomu nebude ani v případě WOLVSERPENT, pod novým názvem debutující dvojice, vyvážené složením baba-chlap, jejichž hudba je cokoliv, jen ne standardní doom metal. Sice bývají s tímto směrem ponejvíce spojováni, ale věc se má tak, že díky mnoha dalším prvkům je nebude jen tak jednoduché definovat pouze nejpomalejším stylem. Jen pro úplnost - jméno WOLVSERPENT se vylíhlo z neklidného tělesa Pussygutt, jejichž dronující ruchovost jednoskladbového alba ''She Hid Behind Her Veil'' jsem měl tu čest si vyslechnout a nic veselého ani poslechově příjemného (v dobrém slova smyslu) to zrovna nebylo. ''Blood Seed'' tvoří dvě rozmáchlé skladby, počítám, že záměrně pojmenované dle názvu kapely jako představení se širšímu spektru jedinců schopných vnímat tuto obskurnost. Rozdělení na 'hadí a 'vlčí' část nabízí hned několik srovnání. Jednak mezi sebou samotnými a potom samozřejmě s vlastní minulostí Pussygutt. Další vyhodnocování přicházejí postupně, a to jak se jmény dronujících souborů, tak těch vychutnávajících si návrat v čase spolu s folklórními kořeny. Jisté paralely by se daly vystopovat i ve spojení s kanadskými blázny Menace Ruine a nepůjde jen o rozložení sil kapely do obou pohlaví. Je tu aktivní dotek okultní atmosféry, stejně jako folklóru, udusané agrese ukryté pod zemský povrch a nazbyt nepřijde ani rušící plejáda zvukových potíží, i když WOLVSERPENT se v tomto posledním ohledu zdají být umírněnější. Tohle vše je pak potáhnuto neprostupným obalem hudebního minimalismu. A o ten jde především.
Hypnoticky rozteklá a tklivými houslemi prošpikovaná balada ''Wolv'' zní jazykem primitivního kmene jako přátelské setkání Sunn o))) a Lumsk, což je určitě odvážné tvrzení, ale já to takto zkrátka slyším a vnímám. Je to totiž taková zadumaná verze symfo rituálu, jehož zaříkávání je zdlouhavé a zneklidňující přesně tak, kolik si tohle nezvyklé propojení žádá. Jedná se o velmi temnou a dramatickou kompozici, do které je postupně přidána kytara a na jejímž samém konci se objeví i zoufalý vokál, jež napínání posluchače na zarezlý skřipec neukončí ani náhodou. Oproti tomu je druhý song opatřený kytarou mnohem odvážněji, byť její sound zní jako by byl několikrát přiškrcen a až potom znovu vykopán ze sklepního archívu studia hledání ztraceného času. Zajímavý ve vší té skromné nenormálnosti je fakt, že volání hladových vlků slyším až v songu ''Serpent'' a ne v tom úvodním vlčím. Nějaký důvod to zřejmě mít bude, ale dál už po tom nepátrám. Jakmile ustane kvílení divoké zvěře, dostaneme se do vod minimalistického sludge metalu a zastřených chórů a hudba WOLVSERPENT se přeci jen rozhoupe alespoň do těchto obskurních rytmů. Celkově má album dramatickou, i když poměrně plochou tvář, doplněnou drobnými a neustále se opakujícími rozmanitostmi, které jsou zakomponovány v rámci podobné muziky velmi vkusně a nemají čím urazit.
WOLVSERPENT se ve výsledku od své minulé ulity Pussygutt neliší nijak drasticky, spíš pokračují tam, kde příběh skončil a volně jej rozvíjí do širších tvarů. Nejedná se o nic, co by šokovalo jiným přístupem, ale ruku na srdce, zjevná kvalita tu je a tahle zvrácená odlišnost od ostatních doom metalů zkrátka musí bavit. Poslední záležitost Menace Ruine je určitě vyšinutější a nakonec šla také vstřebat. Poslech ''Blood Seed'' není náročným experimentem, ale přínosným zamyšlením se v náruči hluboké noci.
