Zamyslete se... Jak byste si představovali pořádné “re-unionové” album své oblíbené kapely? Přišlo by vám vhod, kdybyste se dočkali regulérního následovníka poslední studiové nahrávky, který by posouval hranice zase o fous dál? Nebo byste naopak ocenili, kdyby se kapela vrátila ke svým kořenům a vystřihla novinku v duchu své nejlepší éry? Každý z nás má zřejmě svoji prioritu, ale pro všechny je zřejmě společná jedna nejdůležitější věc. Ať už se interpret s re-unionovou nahrávkou vrací v jakémkoli stylovém rozpoložení, ochuzená o kvalitu a nápaditost by být určitě neměla. A co vy na to, když Vratyas Vakyas vypustí album téměř totožné jako před 13 lety?

To, že si německá folk metalová kapela/projekt FALKENBACH s hudebním posunem a evolucí vlastní hudební tvorby příliš nerozumí, je obecně známou věcí. V obecném srovnání se vždy jedná o velice podobný materiál, který se liší pouze v jednotlivých střípcích. Nelze tvrdit, že by s každou další studiovou prací přicházela ruku v ruce i ochuzená polévka o jeden další vývar, to zase nikoliv. Jiného vánku se posluchač jistě dočká, i když spíše v rovině emocionální a atmosférické. Ne jinak je tomu i v případě horké novinky “Tiurida”. Vratyas si po osmi letech mlčení připravil pro posluchače velice známý recept, na kterém je evidentní jeden fakt. Že naprosto vše, co v něm stojí, dělá hlavně pro sebe samého a názory okolí jej příliš nezajímají.

“Tiurida” by se tak vlastně dala shrnout jedním krátkým odstavcem. Opět se setkáváme především s pochodovými tempy lemujícími jednotlivé kompozice a tvořícími hlavní poznávací prvek této německé kapely. Chorálové vokální linky jsou pak notoricky známým doplněním, stejně jako líbivě zamyšlené kytarové melodie. Pochopitelně, tohle všechno působí na jednu stranu jako sázka na jistotu, která málokoho překvapí. A je to do velké míry pravda. Avšak nutno poznamenat, že minimálně stejnou měrou se zase jedná o kvalitní nahrávku, která letité fanoušky FALKENBACH určitě nezklame a ty, kteří Vratyasovu hudební tvorbu teprve poznávají, určitě potěší. Pro náročnějšího posluchače ale musí být “Tiurida” po letech mlčení jen malou náplastí. Kromě dvou údernějších, agresivnější a více black metalových skladeb “Time Between Dog and Wolf” a “In Flames” se nedočkáváme ničeho nového, neznámého a léty neoposlouchaného. A to je poněkud málo.


Co naplat. Z hudebního hlediska obecně lze vytýkat jen velice málo. Přeci jen je “Tiurida” svoji hudební náplní přesně v těch kolejích, které hudební kritici a fanoušci před dekádou kvitovali a zbožňovali a díky kterým se ze slova FALKENBACH stal pojem pagan metalové scény. A je v nich sakramentsky kvalitně a pevně. Z tohoto důvodu nelze novinku v žádném případě zatratit. Avšak má smysl po takovou dobu skládat neustále téměř totožnou hudbu? Podle mě ne. A proto z mého pohledu nelze “Tiurida” vyzdvihovat ani do nebeských výšin.