I přesto, že jsem nikdy neskrýval svou oblibu v srbo-chorvatské black metalové scéně, vždy jsem tak nějak více přihlížel k fenomenálním The Stone a KRV se krčili někde v polovině pomyslného žebříčku oblíbených favoritů. Vše bylo dáno originalitou a jakýmsi větším charisma prvně jmenovaných. Samozřejmě ani dnes si nedovolím, byť jen mírně pochybovat o tom, kdo je korunovaným králem balkánského podzemí. Nicméně KRV vydali novou desku a já si ji tak nemohl nechat ujít, vždyť z této oblasti nahrávky nedosahují takové dostupnosti jako třeba ty, pocházející ze Skandinávie nebo střední Evropy.
U téhle smečky jsem ani nedoufal, že by konvertovali k jinému žánru, vždyť tam, odkud chlapi pocházejí, se black metal bere poněkud jinak, než je tomu u nás. A tak, nebudeme-li počítat první a závěrečnou skladbu, které tvoří intro a outro, jsme na osmi krvavých zářezech, které tvoří nahrávku s tajemným názvem „Ograma“.
KRV vždy produkovali black metal toho nejhrubšího zrna s absolutně skvělým feelingem. Věřím tomu, že dokud tato kapela neukončí svou existenci, ani o píď neustoupí od tohohle smrdutého ďáblova kopyta. Velice střízlivý „staropoctivec“, tímto jménem bych mohl kapelu charakterizovat a tuto recenzi uzavřít. Nicméně, KRV dnes přišli s natolik sympatickou nahrávkou, že si jistě zaslouží dalekosáhlejší reakci.
I přesto, že se stále pohybujeme v podzemním oldschoolu, je „Ograma“ od předchozích nahrávek něčím odlišná. Tentokrát se totiž o hudbu podělili poněkud rovnoměrně dva členové kapely, což nebylo právě zvykem.
Po čase, kdy jsem se s deskou prakticky sžil (vstávala se mnou, relaxovala, usínala), jsem začal poněkud rozeznávat oba rukopisy, a to velmi přesně. Každý je logicky charakteristický něčím jiným, avšak jedno mají společné. Jakoby reagovaly na staré časy zašlé slávy black metalu, který je dnes již úplně jinde, než byl kdysi. Občas si říkám, že slyším melodičtější začátky The Stone, jindy zase naše Inferno v dobách „Duch slovanské síly“. Právě patriotismem je „Ograma“ nabitá od začátku až do konce. Texty a celý booklet kompletně v národním jazyce kapely, samozřejmě v cyrilici. Docela se divím, že si chlapi dovolí kritizovat politické poměry své země, vždyť nesváry podobného charakteru v této zemi mnohdy neznamenají pouze vězení…
Ale zpět k hudbě, KRV se za své kořeny a vyznání rozhodně nestydí. To, že se jejich muzika dnes příliš nenosí, zcela jistě vědí, i přesto jdou však po kolena v hluboké podzemní stoce. Jejich hudba tomu také odpovídá; zašpiněné kytary drhnoucí své povinnostní TRVE rify, jakoby vyrvané z učebnice pravověrného black metalu, jsou absolutním základem. Basa, jenž občas pouze kopíruje kytaru, fádně nazvučená bicí sestava a vokalista, který ve zpěvu příliš nevyniká. I tohle je tvář KRV. Avšak nápad, atmosféra a především nasazení všechny tyhle negativa sráží k zemi.
Pokud patříte mezi ty šťastnější a jste majiteli kopie, která obsahuje také EP „U kamenom grobu“ z roku 2004, tleskám. Ono EP je skvělým pohledem do nitra této kapely. Opět se ukazuje, že v jednoduchosti je síla a „Ograma“ vítězí. Můžete si stokrát říkat, že jde o absolutně obyčejný black metal, ale o to tady přeci jde. Mě tahle nahrávka donutila zavzpomínat na oné časy a uvědomit si, že tohle je přeci základ všeho. Rezavý black metal, šlapavé bicí a jednoduché kytary. V hlavě mi běží myšlenka, zažít tohle živě…zase jednou black metal hezky od podlahy a zcela bez zábran. Kdoví, třeba se jednou potkáme na každoročním „Slavonic swords“, který má pod palcem Milan z The Stone. Ale to je ještě daleko…
K recenzi poskytl: NHR Records
