Kdo podrobně sleduje Mortem, jistě v minulosti zachytil několik novinek o sólovém projektu vokalisty < code > a DHG Mata „Kvohsta“ McNerneye s tajemným názvem HEXVESSEL. Jistě vám v této souvislosti neuniklo, že tentokrát půjde o zcela něco jiného, než jsme u Kvohsta zvyklí. Sám Mat své dítko nazývá okultním psychedelickým folkem, který má své zkažené kořeny zapuštěné do folku šedesátých/sedmdesátých let. Ten si poupravil do své vlastní podoby. Máte-li zájem o temnou meditační hudbu, jste tu nyní správně. Debutový počin „Dawnbearer“ před nedávnem přišel na svět a dostal se k mým rukám. Kapitán Kvohst si k práci přizval několik hostů, kteří si říkají The Death Magicians. Společně se jim povedlo přivést na svět patnáct různorodých skladeb, na kterých Kvohst zanechal velmi výrazný otisk. Na mysli teď mám hlavně jeho vokální a textový projev, ale vše pěkně popořadě.
Částečně mě však musíte omluvit, protože s podobnými styly nemám takové zkušenosti, takže nemohu objektivně srovnávat či hodnotit s jinými uskupeními, která se zabývají podobnou tématikou. Pravdou však zůstává, že mi „Dawnbearer“ otevírá dveře k dalším neprozkoumaným cestám. Vrhněme se tedy k samotné muzice.
Najít ta správná slova a vyjádření je však nelehký úkol. Jde o jakousi již profesionální deformaci po všech těch recenzích na šílené, zlem prostoupené desky plné blastbeatů a riffování. HEXVESSEL je naprostým opakem. Uklidňující, příjemný a okouzlující. Je to jeden velký spirituální obřad plný kouzel a magie. Vlahé melodie akustické kytary, štěbetajících ptáků a různých dechových nástrojů unášejí posluchače do svých spárů a jen tak nepustí. Alespoň na mne takto „Dawnbearer“ působí od samotného začátku. Popisovat jednotlivé skladby není na místě. Jednak jich je opravdu hodně a hlavně to nepokládám za důležité. Každá z nich dýchá svým životem, má svůj příběh, ale i přesto je deska jako celek natolik plynulá, že jednotlivé stopy ani nezaznamenáte. To však není vůbec třeba. Nač zatěžovat mysl zbytečnými úvahami. Zde jde čistě o prožitek z poslechu, který má posluchače přemístit na jeho „šťastné místo“ a tam hýčkat jeho duši. Naplnit mysl pozitivní energií a zahřát na srdci. Říkáte-li si, jestli mi nešiblo, vždyť čtete recenzi na Mortemu, ale je to tak. Pokud jste od přívlastku okultní a psychedelický čekali něco negativistického, zklamu vás. „Dawnbearer“ u mne stimuluje sluch a s jeho pomocí spouští opioidní systém mozku, který v okamžiku začne produkovat velké množství endorfinů. Skutečně se dostaví jakýsi útlum a příjemné pocity. A je jedno, zda si „Dawnbearer“ pustíte v uspěchané civilizaci, na samotě u lesa nebo v posteli před spaním. Účinek je vždy stejně opojný a blažený.
Samotnou kapitolou je však Kvohstův andělský hlas. Zapomeňte na všechny ty skřeky, kterými nás zásobí skrze DHG či < code >. Představte si jeho čisté polohy, které se objevily třeba na „Resplendent Grotesque“ či „Supervillain Outcast“. Z toho můžete získat alespoň částečnou představu. Kvohst však svůj hlas namáhá víc než kdy předtím a výsledek je téměř k neuvěření. Jeho čistý vokál předčí onen black metalový na sto honů. Opět nenacházím správných slov. Příkladem budiž kupříkladu skladba „A Stranger´s Grave“ či „Diamonds“.
Kdyby se dalo toto album tak lehce popsat, jako se poslouchá, neměl bych s napsáním recenze tolik problémů. Tak či tak vězte, že je „Dawnbearer“ opravdovou lahůdkou pro všechny, kdo si libují v podobně laděné muzice. Jsem očarován jeho aurou, naprosto pohlcen hloubkou a uzemněn silou. Kvohst je mocný čaroděj a opět mi dokázal, že je neskutečně talentovaným umělcem. Bravo! Opravdu nevím, co bych desce mohl vytknout. Nic záporného jsem na ni za tu dobu nenašel. A víte, čím to je? Zamiloval jsem se do ní. Nebojte se a zkuste to taky…
K recenzi poskytl: Svart Records
