Hurá! Po třech letech tu máme konečně pokračování prvotiny od finských melancholiků TOTALSELFHATRED. Je až komické, jakou radost může mít člověk z vydání další dávky potemněné melancholie a deprese, nicméně pojďme dál. Když v roce 2008 vyšel debut u Osmose Productions, znamenalo to pro mě jakési přiblížení k depresivnímu black metalu. Deska z mého pohledu vnesla na scénu mírně odlišný a muzikálnější pohled na tento sub-žánr, než který nám do té doby servírovaly kapely jako Xasthur či Silencer a jim podobné. Po intenzivním „Tour de Totalselfhatred“ jsem nashromáždil několik poznatků, o které se na následujících řádcích se čtenáři podělím.

Asi první, čeho jsem si při poslechu všiml, byla velmi příjemně špinavá produkce. Rozhodně bych to neřadil mezi zápory, naopak nahrávka díky tomu dostala svůj vlastní život, což je u podobné hudby potřeba. Atmosféra alba je téměř hmatatelná, nicméně oproti prvotině se ledacos změnilo. Už z toho necítím takovou beznaděj, spíše bych to přirovnal k jakési melancholii, která občas balancuje na pomezí deprese a euforie. Jednoduše řečeno - cítím v tom všem vliv post rocku. Asi nejlepším příkladem je pak skladba „A Teardrop Into Eternity“, která začíná až romantickou melodií vyťukanou klávesami. Jako další pozitivum hodnotím některé kompozice, především pak ty, ve kterých se uplatňují až tři akustické kytary. Přijde mi, že skladby na „Apocalypse in Your Heart“ jsou oproti svým předchůdcům mnohem více osobité, a tak jsem velmi brzo dostal představu o tom, která skladba je která a co se v ní vlastně děje. Velmi potěšující.

Těžko albu něco zásadního vytýkat, nicméně nějak ty dva stržené bodíky odůvodnit musím. Nemůžu si pomoct, ale některé pasáže zavání mírnou falší. Navrstvit tři kytary zkrátka není úplně nejjednodušší a občas mám pocit, že do sebe jednotlivé vrstvy v lepším případě nezapadají, v tom horším to zkrátka skřípe. Možná je to záměr, nicméně mně to vadí. Další neduh vidím ve vokálové části. Trocha progrese v této úrovni by určitě neuškodila, zejména pak v melancholičtějších pasážích (viz výše), kde mi hrdelní projev naprosté beznaděje tak úplně nesedí.


„Apocalypse in Your Heart“ rozhodně není nic přelomového, nicméně stále se jedná o velmi kvalitní nahrávku s vlastní duší, kterou jinde najít nelze. To je také důvod, proč jsem se rozhodl jít s hodnocením vysoko. Jsem velmi zvědavý, s čím se TOTALSELFHATRED vytáhnou na dalším albu, protože by nebylo zcela od věci zkusit nějaké nové techniky či vybavení, zejména pak ve využití různých kytarových efektů, jako např. delay či reverb, vidím poměrně velkou rezervu.

K recenzi poskytl: Osmose Productions