ASCENSION se na black metalové scéně zjevili jako blesk z čistého nebe. Neznámá kapela, která poskytuje minimum informací, vydala své první demo „With Burning Tongues“ v září roku 2009. Demo nahrávka spoustu lidí zaskočila, neboť svými kvalitami i hrací dobou překonávala velké množství dlouhohrajících desek zaběhnutých black metalových veličin. O rok později přišlo na svět dvanáctipalcové LP, jenž fanoušky navnadilo na plnohodnotný počin „Consolamentum“, který vyšel symbolicky 24. prosince. „Consolamentum“ dle mého názoru představuje víceméně tu „správnou“ podobu, jak by měl vypadat moderní black metal. Snad všechny skladby obsahují nějaký mocný nosný motiv, ať už to je využití samplů a kláves v „Grey Light Sibling“ či „Rebellion Flesh“, výrazná basová linka v „Amok“ nebo epická atmosféra závěrečné titulní skladby. ASCENSION vhodně a úspěšně recyklují prvky služebně starších kapel a snaží se jim vtisknout svou vlastní podobu, což po většinu hrací doby funguje. Problém nastane, zní-li některé riffy až příliš povědomě. Zde však záleží na samotném posluchači, zda si tohoto jevu všimne a dovolí mu ovlivnit svůj výsledný dojem z desky. Asi nejoriginálnějším prvkem hudby ASCENSION je zahrnutí klidných „rockových“ pasáží, o kterých si myslím, že by mohly jít i do rádia. Kdyby to bylo vše, řekl bych že „Consolamentum“ je umně zkonstruovaná black metalová deska, nic víc, nic míň.
Je tu však jiná věc, která činí tuto desku výjimečnou. Je spousta kapel, které se svými texty zabývají náboženskou formou uctívání ďábla; ty nejzajímavější a nejlepší právem vycházejí u Norma Evangelium Diaboli. Nyní zde máme kapelu, která stojí mimo toto „hnutí“ a tvoří hudbu neméně zajímavou. Není to jen hudební a textovou složkou, proč mne ASCENSION tolik oslovují. U kapel jako Katharsis, Funeral Mist a Deathspell Omega obdivuji mocnou auru náboženského vytržení, které jsem upřímně u jiných kapel nikdy nenašel, alespoň ne v takové formě, v jaké bych chtěl. Teď však s radostí oznamuji, že mezi tuto elitu mohu zařadit i ASCENSION.
Upřímně řečeno, od této desky jsem si sliboval maličko více. Nemohu tajit, že mě demo uchvátilo, a tak jsem byl doslova překrmen vysokým očekáváním. Těžko ale říci, zda za to může jen nerealistické očekávání anebo desce skutečně něco chybí. I když jsem maličko na vážkách, nedá mi to jinak, než „Consolamentum“ nazvat takřka mistrovským dílem, které za správného rozpoložení na posluchače působí téměř magickým dojmem.
