Pro někoho rozporuplné, pro někoho nepřijatelné a pro někoho naopak absolutně zásadní album v tvorbě Forest. Nebudu se zastírat tím, že patřím k té třetí a nejvíce nakloněné skupině přívrženců, rozhodně tomu tak dřív ale nebylo...O veškerou hudbu se postaral Ulv Gegner Irminsson, texty obstaral Kaldrad. Pokud bych měl novinku srovnávat s předešlým a mnou recenzovaným materiálem, Like a blaze above the ashes, najdeme rozdíly téměř v každém koutečku. In the flame of glory působí jednoznačně agresivnějším dojmem, dozajista je to zapříčiněno řezavým a KONEČNĚ čistým zvukem všech nástrojů, a pak, že to nejde! Vymizely písně, které byly hrané „z nutnosti“ a konečně se můžeme setkat s materiálem, který bez jakéhokoliv studu nastiňuje tu pravou tvář a podstatu Forest, to ještě nutně neznamená, že je ta tvář třeba nějak příjemná...
Velká váha připadá na zpěv, to bez debat. Vokál, který je pro Forest absolutně nezvyklý, vokál z kterého přímo srší nacionalismus a nezavdal by si nic s předními kapelami hudby bílé rasy. Vše je zpíváno v ruštině, alespoň tak nedochází k nějakému pobuřování se nad slovíčky, kterým by větší či menší znalec angličtiny určitě rozuměl. Pro někoho bude zpěv velkou překážkou, pro někoho velkým překvapením, posléze i kladem In the flame of glory. Vlastně mi přijde, že i hudba je tvořena tak, aby s vokálem šla ruku v ruce a jaká, že ta hudba je? Veskrze lehká, někdy až primitivní, melodicky ale rozhodně chytlavá! Písně se odehrávají v několika stejných tempech, melodiích a pokud se zaposloucháte do začátku, většinou odhadnete i vývoj a konec. Jak jsem naznačil výše, je to zapříčiněno i vokálem - texty čítají velké množství sdělení, i proto se dočkáme mnoha nesmyslně dlouhých a stejných momentů, které ze začátku baví, ke konci vyloženě přivádí k šílenství. Při prvním, druhém, třeba i pátém poslechu se to ještě dá oželet a přejít s letmými pohyby hlavou do rytmu, víckrát to už ale opravdu nejde bez přetáčení vydržet.
Písně Raven a Einherjers Reich jsou zpívány čistým (dvoj) hlasem, který není nijak světoborný, mně upřímně vadí, někoho nejspíš neurazí. Jako poslední píseň je ještě jedna s čistým vokálem, je jí cover od Absurd - Deep dark forest. Zahraný je dle mého špatně a i zvukově pokulhává, což mě ve zvukovém nadstandartu alba mrzí.
Album má ale samo o sobě hodně zvláštní atmosféru... i díky jemným klávesám, které se místy v pozadí objevují. Za klad bych viděl poměrně zdařilé frázování, díky ruštině více zajímavé, a dobrou produkci alba, které dostává nezaměnitelného nádechu a konečně se podařilo najít to, co jsem toužil slyšet.
In the flame of Glory je zároveň poslední věcí, poslední věcí, co kdy Ulv Gegner Irminsson vymyslel a vyprodukoval. V roce 2005 byl zabit, prý dalším členem NSBM scény, a jeho místo nyní zaujal člověk nový, ideologicky totožný, hudebně však ve mně vzbouzející obavy. Odcházet se má v nejlepším, toto byl poněkud smutný odchod, ale pomyslně Ulv stanul na nejvyšším stupínku, kde kdy Forest stáli.
P.S.: Nemohu opomenout ani booklet alba, do kterého jsem měl možnost nahlédnout, je poměrně rozsáhlý, nachází se v něm například i překlady textů do angličtiny a celkově je zpracován po grafické stránce výborně.
