Myslím si, že nemá cenu představovat umělce, který toho, hlavně v řadách legendárních Emperor, pro black metal a pro celou avandgardní scénu udělal opravdu hodně! A ten, kdož se zajímá o underground, ale prospal posledních asi 15 let a stále ještě neví, tak prozradím že se jedná o Vegarda Sverreho Tveitana, v metalových kruzích známějšího spíše pod jménem Ihsahn, což a arabštině znamená něco jako perfektní a na něj tak přezdívka sedí jako zadek na hrnec!

Abych se přiznal, nejdříve jsem o shánění The Adversary nechtěl ani slyšet a byl k tomu velice nedůvěřivý! Jsem nedůvěřivý ke všem sólovým projektům slavných lidí, protože jsem se často setkal s hudebním odpadem, který se prodával jen právě kvůli známému jménu a ne pro hudební kvality. A proto jsem také velice rád, že tato nahrávka je pravým opakem výše uvedeného. Tady jde opravdu v první řadě o skvělou hudbu!

Celá deska nezačíná k mému milému překvapení žádným přiblblým intrem, ale jde se rovnou ostře k věci! První skladba Invocation, ve které slyšíme tvrdé kytarové kompozice a dusavé bicí mi nejvíce připomíná právě, již zmíněný, Emperor. Invocation je vzhledem k celku možná nejtvrdší a asi nejlépe by seděla do repertoáru legendy Emperor, kdyby chtěla pokračovat. Ovšem Invocation je přístupnější posluchačům než celý Prometheus.
Další věc na albu začíná velmi heavy riffem a trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil co mi to připomíná. Tenhle riff, ale v celku celá skladba, mi hodně připomíná leckteré písně ok Kinga Diamonda. Hlavně ten první je pro Kinga typický. Zde je taktéž k mému překvapení použit čistý hlas, který jde i do výšek zase podobným způsobem, kterým jsem slyšel i u Diamonda. Tato skladba má spíše klidnou atmosféru a pěkně se poslouchá!
Třetí Citizen už rozhodně tak mírná není. Začíná zneklidňujícím kytarovým motivem, ke kterému se pak přidají velmi rychlé bicí a typický Ishanův nakřáplý vokál! Celé je to jemně a hlavně umně podtrženo klávesovým partem. V polovině se píseň uklidní, aby se vše mohlo ke konci zase na plno rozjet!
Homecoming, toť název následující písně, patří spíše do těch jemnějších zaznamenaných na CD.
Však ani pátá věc s latinským názvem Astera Ton Proino se nikam nerozuteče a zůstane klidná jako beránek. Nádherná kytarová hra, k poslechu jak dělaná...!
Panem Et Circenses má opravdu tah na bránu. Typická Ishanova hra, která je zde posunuta zase o malý kousek dál. Pořádný chřaplák, podpořený vysokým vokálem, výrazná změna tempa. Skladba, která nebude určitě nudit!
Sedmý flák začíná velice razantně, ale celá kompozice taková není. Dojde opět na uklidňující pasáže, které jsem v mžiku vystřídány temnou kytarovou hrou. V předposlední věci se autor v názvu ptá jestli ho budeme milovat. Nevím jestli milovat, ale za to co na předvádí na The Adversary ho budeme mít jistojistě rádi. Tahle skladba je velmi výrazná a je v ní přítomný další velmi heavy motiv...
Poslední věcí je přes deset minut dlouhý opus, který začíná klidnou klávesovou symfonickou předehrou, ale něco mi říká, že to ještě nebude určitě konec. A nespletl jsem se! Ihsahn ještě nakonec vystrkuje růžky, ale vše končí zase velmi poklidně.

Možná bych se měl na tomto místě omluvit, že jsem se nesnažil popsat skladbu, notu po notě, ale ono to moc dobře nejde! Je tam toho tolik, co třeba žádná kapela nevymyslí za celou svou existenci! Snažil jsem se tedy soustředit na pocity co z této hudby vychází a spíše je jen naznačit, abych všechno hned nevyzradil.

The Adversary je zase po nějaké době metalová deska, která má opravdu hodně co říct. Všem, kterým se líbilo poslední album od Emperor budou tímto určitě nadšeni, i když to není taková palba. A určitě se dostanete k jádru pudla dříve než na Prometheovi, jelikož The Adversary není tak složité a cesta ke konci je snadnější! Samozřejmě doporučuji i těm, kterým se Prometheus nelíbil, protože možná skrze Ishahnovu sólovku se k němu můžete zpětně dostat!

P.S. Divíte se že jsem nic nevytknul? No nedivte se! Není totiž co!