Kdo by se v těch všech nově vznikajících kapelách ještě orientoval? Člověk by musel sedět 24/7 doma, na internetu poslouchat od každé nějakou tu ukázku a dle toho soudit, co je a není zajímavé. Leckdy mě mrzí, že nadějné kapely zůstanou nepovšimnuty, zatímco průměrné či podprůměrné rýžují na dobré propagaci a tom, že servírují posluchači to, co se mu líbí, bez ohledu na kvalitu a originalitu. Vypadá to však, že dnes recenzovaná sebranka má našlápnuto více než dobře. Vznikla v roce 2008 jako projekt, nicméně se velmi rychle přetransformovala do plnohodnotné kapely. Stylově bychom mohli SAILLE popsat jako melodický black metal (výraz „symfonický“ nevidím jako ten nejšťastnější, i když… jak se to vezme). Slovem melodický však nemyslím vtíravý, jednoduchý, povrchní, líbivý, nenáročný. Belgičani si totiž dali na „Irreversible Decay“ setsakra záležet… Album oficiálně ve světě vychází právě dnes, a když se tak dívám na recenze, které již obdrželo, tiše tleskám, neboť žádná není negativní. Většina je nadprůměrných, některé dokonce bombasticky nadšené. U tak mladé kapely, která funguje teprve třetím rokem, to je něco, co se dnes moc často nepodaří. Nic ale není jen tak, neboť najít s debutovým albem ihned dobrý label, který zajistí větší propagaci, je známka toho, že SAILLE jsou světlem v šedi dnes se rodících black metalových kapel.
„Irreversible Decay“ v první řadě zaujme nevtíravou melodikou, která působí sice výrazně a je přítomna v každé skladbě, ale nemá potřebu působit nějak líbivě či nuceně. Ačkoli se album pohybuje velmi často v rychlejších rovinách, momenty, kde se zpomalí, jsou právě těmi, které pozvedají desku ještě výš, než by byla bez nich. Ať už je to akustická kytara, cello nebo housle – to vše parádně dokresluje finální produkt. Album je velmi různorodé, nevydrží stát na místě a často mění svůj výraz, nicméně se netváří jako celek rozbitý na malé střípky. Působí velmi komplexně. Všechny skladby k sobě mají náladou docela blízko – a nezáleží, že jedna je agresivnější a kytarovější, další více o klávesách a atmosféričtějších plochách.
Je docela příjemné vidět, že jsou stále kapely, které nad svou hudbou dumají a dokážou se zamyslet nad tím, jestli není lepší méně než více. Přesně si totiž dokážu představit, jak by to dopadlo, kdyby SAILLE chtěli experimentovat a udělat (jak dnes kapely rády uvádějí) famózní a pompézní album plné neopakovatelných zážitků. Tragicky, samozřejmě. Byla by to jedna velká neřízená střela, která by ve finále trefila sama sebe. Takhle je ale „Irreversible Decay“ velmi vyspělým počinem, u kterého mě vůbec nenapadá přemýšlet nad tím, že by kapely byla tak mladá, i když v ní samozřejmě působí i nějací zkušenější hudebníci (ve skladbě „Tephra“ si zařval i F. Dupont z Gorath).
Jak to shrnout? Dries Gaerdelen udělal dobře, že dovolil, aby se z kapely stalo něco více, než jen projekt. Dokázal k sobě dostat velmi nadějné hudebníky, s kterými celá kapela šlape jak hodinky. Moc mě ani nenapadá, co bych albu vytknul, protože je natolik komplexní a zajímavé, že mě jakékoli miniaturní nedostatky absolutně nedojímají. Velmi zároveň oceňuji, že si je kapela vědoma toho, že je třeba ve skladbách zvratů. Vše trvá přesně tak dlouho, jak má, motivy se neopakují do úmoru, a to je opět jen a jen dobře. Věřím, že spousta čtenářů a posluchačů bude mít na album stejný názor, na druhou stranu ale vím, že se najdou i tací, kterým nepřijde absolutně k chuti (ale to je samozřejmě na každém, jaké pojetí black metalu preferuje). Nečekejte bezhlavý náser, který z vašich kostí udělá jogurt, ale inteligentní hudbu, která na sebe neklade přehnané nároky, nicméně od první do poslední sekundy výborně baví.
K recenzi poskytl: Code666
