Nevím, jak pečlivě jste sledovali novinky okolo INFERNAL WAR, ale možná vám neunikl polský rozhovor s vokalistou Warcrimerem, na který jsme kdysi dávno na Mortemu upozorňovali. V něm byla zmíněna určitá budoucí změna ve stylu kapely. Samozřejmě tato nahrávka nepředstavuje pouze skladby INFERNAL WAR. KRIEGSMASCHINE po bezmála čtyřleté odmlce přicházejí taktéž s novým materiálem. Nám tedy nezbývá nic jiného, než se na společné album obou kapel detailně podívat.

INFERNAL WAR skutečně ohledně slíbené změny nelhali. Kapela neopustila svůj klasicky vražedný a ultra-rychlý výraz, ale místo dostaly i dříve neslyšené pomalé pasáže. Do vyznění IW proniknul určitý závan ortodoxního black metalu kapel jako Malign, Ondskapt apod. Připadá vám to jako poněkud nesourodé spojení? Mně ano, ale jak vám hned popíši, tento nápad se ukázal jako docela zajímavý. Porce IW začíná s poněkud klidnější skladbou „Primal Degradation“. Stormblast dokazuje, že je skvělým bubeníkem nejen v rychlých polohách, pomalé části mají příjemný groove a basa skvěle doplňuje atmosférické výrazivo kytar. Ale abych řekl pravdu, nebyl jsem příliš nadšen během zlomu, kdy skladba zrychlí do klasického IW nátěru; změna mi přišla násilně nepřirozená. Velké nadšení nezavládlo ani u druhé skladby „Into the Vortex of Naught“, a to i přesto, že jak staré tak nové prvky muziky IW do sebe zapadají mnohem přirozeněji. Avšak čím více se skladba blížila ke konci, tím se stávala chytlavější, až do eskalace v podobě skladby třetí a finální: „Incipit Chaos“. V ní nové prvky lehce ustoupí klasickému receptu INFERNAL WAR a výsledek je jako kladivem do hlavy, dámy a pánové, jako kladivem do hlavy… 7/10

KRIEGSMASCHINE představují o jednu skladbu méně, tedy dvě: „Onward to Destrudo“ a „Fear and Loathing in Gethsemane“. Přiznám se, že jsem se na tomto splitu s jejich hudbou setkal poprvé, ale o to více jsem teď spokojenější! U označení „orthodox black metal“ zde klidně můžeme zůstat. Zatímco INFERNAL WAR jsou intenzivní ve smyslu rychlosti a brutality, intenzita KRIEGSMASCHINE leží na jiné, podvědomější úrovni, i když na rychlé a úderné momenty taky dojde. Obě skladby si potrpí na drobné detaily. Jen opravdu nepozorný posluchač může „Onward…“ a „Fear and Loathing…“ odsoudit jako monotónní nudu. Rozhodně vám ale neunikne moment v přibližně půlce druhé skladby, který lze trochu nešťastně označit za taneční. Na poměry black metalu rozhodně neobvyklé. Připojím už jen dva postřehy: KRIEGSMASCHINE mi občas připomenou své krajany Behemoth a že obě skladby by klidně bylo možné sloučit v jednu. 8/10


Poslech tohoto splitka je povinností pro všechny příznivce INFERNAL WAR a KRIEGSMASCHINE. Jsem zvědavý, jakým směrem se vydají IW na další dlouhohrající desce - zda se jim podaří vybrousit svůj nový styl do dokonalosti nebo ne. A také jsem rád, že jsem byl konečně upozorněn na tak skvělou kapelu jako KRIEGSMASCHINE. Co vy na to, čtenáři? Líbí se vám nové vyznění IW? A který dřívější materiál druhé zmíněné kapely byste mi doporučili?

K recenzi poskytl: Agonia Records