Další novou neznámou akvizicí ve spojení s Mortem zinem je chilský projekt LETHARGY OF DEATH. Ten má na svědomí týpek slyšící na jméno Emiaj, porůznu se ukrývající před veřejností, aby hodil na celé své snažení několik nezodpovězených otázek spolu s jistým závojem tajemnosti. Důležitá je ovšem tvorba - a u té zůstaneme. LETHARGY OF DEATH bývají označování jako symfonický či atmosférický funeral doom metal, u čehož bych také zůstal, protože nic jiného ve spojení s poslechem debutu ''Necrology'' si ani představit neumím. Ano, tohle je první oficiální plnohodnotné album, se kterým na svět chilskému hledači vesmírných zákoutí pomohla firmička Endless Winter. A to přesto, že projekt funguje už něco málo přes jedno desetiletí. Zmíněné vydavatelství pro změnu pochází z Ruska, tedy ze země poslední dobou doom metalu zaslíbené a vyvrhující jeden zajímavý soubor za druhým. Jak moc zajímaví jsou v tomto ohledu LETHARGY OF DEATH se dozvíme za okamžik. To, co se na ''Necrology'' odehrává, by se dalo pojmenovat jako snový, vesmírný či symfonický doom metal, pohybující se v tom nejpomalejším, tedy pohřebním tempu. Otázky existence na tomto světě, universa, neustále se opakujících dotazů kolem věčnosti a síly umírání. Atmo stránka je mnohokrát tak důrazná, že celé to zoufale vleklé metalové tepání zalehne v uších a ani o něm pořádně nevíte. Někdy to až leze na nervy, ale v podstatě jde jen o to si zvyknout a neprudit. Nakonec člověk zjistí, že se to dá snést a z úvodně myšleného nedostatku se při vkusném zacházení se symfoničnem může stát i přednost. Poslech LETHARGY OF DEATH vyžaduje jak zvláštní rozpoložení, které je pro funeral doom zkrátka třeba, tak i potřebné porozumění při stále kolem se nabalujících tunách keyboardů. Tento projekt není o syrovosti a kytarách, je o snech, smutku a představivosti.
Musím říct, že první setkání s ''Necrology'' mě trochu vylekalo. Připadalo mi jako umělé snažení o funerální obřad, který díky těm kolikrát naivním atmosférám vyzníval spíš komicky, než jakkoli pohnutě. Přičemž u prvního songu alba - ''Damnation'' ve mně tento pocit zůstal nadále. Úvod této desky skutečně proklínám, a pokud to jen jde (což jde vždycky), milerád ho přeskočím. Prostě nevím, co si o něm mám myslet... To u druhé věci v pořadí ''Death'' si už umím spravit chuť. Atmosféra se prohlubuje, je uvěřitelnější a i přes to dotěrné množství světelných klávesových bodů dokáže pěkně pohltit a v závěru i pohřbít, což je při poslechu posledních tónů myslím patrné. Ukradené, ale mile nepovzbudivé, víc neprozradím... ''Remains of a Remembrance'' je naopak ambientně funerálním zrozením nového jedince, celou dobu k tomu děj skladby spěje a závěrečný dětský pláč to pak jen potvrdí. Jednoduché, ale funkční. Nejvíce mě uspokojuje předposlední pohřební válec ''Adrift'', který umírá společně s námi za doprovodu saxofonu (či alespoň jeho docela vkusné náhražky). Nevypátral jsem, jak je tomu doopravdy, ale zní opravdu působivě. Řekl bych, že debutové album LETHARGY OF DEATH nemá nějakou určitou atmosféru, chce to trochu silnější nervy a leccos skousnout. Někdy se to v jeho nitru hádá, ale výsledek, byť není zrovna výhrou v loterii, stojí minimálně za pozornost.
Prvotní nedůvěra nakonec přerostla v solidní přátelství a ''Necrology'' si pouštím docela rád. Ne, abych v něm hledal, co jinde nenacházím, ale spíš jen jako tichou kulisu po těžkém únavném dni, kdy člověk vypne a nechá se unášet do říše snů. Svobodně a bezmyšlenkovitě.
