Je trochu zarážející, že se jedna z nejuznávanějších a nejzajímavějších rakouských kapel točících se kolem black metalových vod objevuje na našich řádcích až nyní; 15 let po svém vzniku. Je to zároveň tak trochu paradox, jelikož se o ní pořádně zmíníme právě ve chvíli, kdy ohlásila svůj metalový epitaf. Aktuální studiová nahrávka „Flammentriebe“ je totiž dle slov kapely posledním materiálem, ve kterém se lze doposlouchat elektrických kytar, čistě metalových riffů a zřejmě i skřehotajícího vokálu. Jak se s tímto krokem DORNENREICH ve skutečnosti poperou, je hudbou budoucnosti, pro kterou zde není místa. Na marnotratné naříkání typu „už to není takové jako kdysi“ bude mnoho času v příštích letech, nyní je čas ponořit se do oceánu black metalové hudby made by DORNENREICH, je čas ponořit se do „Flammentriebe“. Po prvním regulérním výletu do budoucnosti v podobě akustického alba „In Luft Geritz“ se nyní tato rakouská trojice opět obrací k metalové agresivitě. Bez servítků vás totálně pohltí ihned od prvních vteřin úvodní „Flammenmensch“, na DORNENREICH až nečekaně přímočaré skladby. V tomto případě to ale i tak znamená zádumčivé změny temp a nálad, nekonvenční kytarovou práci okořeněnou sekanými riffy a především pak jednu z největších devíz této kapely – výborného vokálu. A to jak intonačně, tak také skladatelsky. U mnoha jiných kapel by tak nemohla být o přímočarosti ani řeč, avšak zde jsme ochuzeni o výraznou práci houslí, pomalé a zamyšlené převalování zvuků připomínající plápolající oheň uprostřed noci. Tedy přesně to, v čem se DORNENREICH v posledních letech zhlédli. Tyto aspekty se v případě „Flammentriebe“ projevují až postupem času. Pak teprve začnete pronikat do pravé podstaty této éterické hudby a dojde vám, že novinka není výkřikem do prázdna, že je tomu přesně naopak. Léty vybroušený skladatelský um pánů Eviga a Inve zde propuká naplno.
Pokud „Flammentriebe“ věnujete požadovanou pozornost, nejednou se doslechnete jasné inspirace ve zmiňované nahrávce „In Luft Geritz“, která bude pro budoucnost kapely zřejmě velice důležitá. Neunikne vám pak jistě ani lehké nahlédnutí do minulosti, které chlapci občas do té či oné skladby zakomponují. Neopomenutelnou roli pak hrají jednoznačné protiklady, které z textové složky zdařile pronikají i do hudby jako takové. Přechody mezi větrnou smrští elektrických kytar, skřehotajícího vokálu a pomalými zamyšlenými pasážemi, jež vedou především housle, jsou na novinkové desce DORNENREICH zřejmě tím nejzajímavějším. „Flammentriebe“ je jednoduše nápadité od první do poslední minuty; a bez zjevně slabších nebo přímo vycpávkových momentů. Pravdou je, že oproti minulosti se již nedočkáme oněch pohnutě šílených momentů a nemocných zvratů, kterých byla plná kupříkladu „Her Von Welken Nachten“, u kterých jste museli nutně bádat nad tím, co všechno si kluci před skládáním vzali na posilněnou.
Těžko v současné době přemýšlet nad tím, kterým směrem se bude hudba DORNENREICH v dalších letech ubírat. Je však vidno, že oproti aktuálnímu „Flammentriebe“ bychom se nemuseli dočkat až tak zásadních změn, jak by se mohlo na první pohled zdát. Rakušané se drží jasně zaběhnutých a těžce vybojovaných kolejí; ať již s akustickými nebo elektrickými kytarami. A i kdyby se vyplnily ty nejčernější vize, jasné je to, že poslední metalová nahrávka, která se mi právě otáčí v přehrávači, je skutečnou perlou nejen v rámci diskografie DORNENREICH, ale i v rámci rakouské metalové scény. „Flammentriebe“ splňuje ty nejnáročnější kritéria posluchače-gurmána i doby, ve které vnikla.
Mimochodem, od absolutního hodnocení mě odrazuje pouze jistota toho, že Eviga, Inve a Dragomir dokážou vyprodukovat nahrávku ještě silnější, ve které by dali ještě větší prostor své black metalové historii v kombinaci s progresivní současností. Jenže toho se už zřejmě nedočkám. Bohužel.
K recenzi poskytl: Prophecy Productions
