... and as I touch the sky, I feel the space I've left behind ... (Carry Me Home)Pat Walker, anglický matador doom metalu, se rozhodl, že dá vale své předchozí kapele Warning a své vypravěčské schopnosti bude ventilovat skrze nový band. Tak vznikli 40 WATT SUN, pokračovatelé cesty nastolené předchozí kapelou Warning a jejich opravdu výborným albem ''Watching from a Distance'', jehož recenzi na Mortemu rovněž najdete. Sám musím přiznat, že patřím mezi ty, kteří k oběma souborům přišli tak trochu s křížkem po funuse, respektive že mě jejich existence obloukem míjela. Abych se mohl naplno věnovat 40 WATT SUN, bylo nutné vykopat staré Warning a nechat se jimi vést až právě sem, do roku 2011.
Bude Pat a 40 WATT SUN pokračovat v tom, co započali v předchozí kapele, nebo se odváží jít jiným směrem? Existence této otázky byla jasná už do začátku. Sám Patrick se vidí hlavně v této nové podobě, tvrdí, že jde o zcela jinou hudbu a otázkám o srovnávání obou by se rád vyhnul. Já sám to ovšem vidím poněkud jinak. ''The Inside Room'' je albem, které v práci Warning vyloženě pokračuje, navazuje na ni a jen jemně ji rozvíjí do míst, které se odlišnými při prvních ohledáních ani nezdály. Přece jen od posledního nádechu Warning neuplynula až taková doba a Pat má natolik svojský přístup k věci, že bylo těžké si představit něco diametrálně jiného.
Doom metal 40 WATT SUN je nadále tím vypravěčským, jakého je schopen snad jen právě Walker. Jeho nezaměnitelný hlas se znovu mění v hlavní nástroj a odkrývá tajemství svých nových příběhů. Je až neuvěřitelné sledovat, jakým způsobem a se vší lehkostí určuje svým vokálem chod a tvář celé kapely. Jako by ostatní hudebníci byli jen křovím, Patrick tomu celému dodá definitivní tvář a až spolu s ním se ocitneme kdesi na cestě v polích skrápěni pravým anglickým deštěm. ''The Inside Room'' v sobě má docela mírnou, komorní náladu, ale je v ní plno emocí, nadějí i zoufalých prožitků. Kdybych znovu zavzpomínal na Warning, tak ti byli přece jen doomověji hlubší a 40 WATT SUN znějí více uvolněně. Nikoliv však ve smyslu nějakého uhnutí ze stylu, ''The Inside Room'' je doom metal jak poleno, jen je o něco otevřenější a i výsledný zvuk kytar tomu odpovídá. Je rozostřenější a při zavření obou očí snad i psychedelištější.
''The Inside Room'' je albem, do kterého se nahlíží trochu pomaleji, svou pravou krásu odkryje až po čase, ale rozhodně to stojí za to. Není to pochod pustým údolím zruinovanou krajinou, jako spíš dojemná vize smutných dní, které plynou, jejichž minuty i hodiny je schopen odvyprávět pouze a právě Patrick. Díky němu vidím uplakanou anglickou krajinu pohledem z jedné místnosti a noviny poletující v ulicích města z té druhé. Není vůle ani chuť vyjít ven, jen to vše sledovat a nechat se vést stěnou nostalgie ''The Inside Room''.
40 WATT SUN jsou dalším doom metalových skvostem z pera Patricka Walkera, oddaného a svojského muzikanta. Ve výsledku mě sice tolik nevzali za srdce jako dřívější Warning, ale stále je to záležitost, kterou mohu všem posmutnělým duším jen doporučit.
K recenzi poskytl: Cyclone Empire
