Tundra, uskupení ze země, kde se black metal zrovna hojně nepěstuje, má s naší vlastí společného více než by se na první pohled či poslech mohlo pozdávat... Jedním z prvních aspektů je spojenectví s Long Ago records, druhým, ještě významnějším, je osoba na postu vokalisty. Kdo by to mohl být? Osoba českého black metalu nejpovolanější, Barbarud Hrom.
Já se budu věnovat kazetové verzi o níž se postaral Ravenheart a která mimo jiné nabízí dvě bonusové živé skladby. Rád bych se ale ještě pozastavil nad coverem, který se nachází na albu - Co dobré pro mne, dobrým jest... je velmi zajímavé zjistit, že Barbarud si zpívá vlastně i na tributu své bývalé kapely. Předeslal bych ale, že cover není zrovna dvakrát vydařenou záležitostí a kvalitativně se originálu nepřibližuje ani na kilometr. Ansia se nepyšní nijak průzračným zvukem, dokonce bych řekl, že skoro až prasáckým, v takovémto stylu to ale není nic, co by člověka zaskočilo. Zvuk na coveru je však ještě dvakrát tak špatný, kytarové melodie prakticky nevynikají a nerozeznat Barbarudův vokál či jednotlivá slova, přijde mi to jako běhaní okovaných mravenců v hrnci. Texty jsou ve formě anglické, tuším až na dvě výjimky... Vše podporováno agresivním vokálem, který mi místy přijde přehulený a zbytečně přeřvávající hudbu... Co se ale týče zabarvení, tak je vokál kvalitní, ale to se dalo asi čekat :). Většina písní se odehrává v rychlejším tempu, za střídání vesměs ne moc technických riffů, to vše jde ale na úkor zdravé agresivity, která v Ansii ukazuje svou sílu. Žádné melodické běsnění nepřipadá v úvahu a někdy je těžké přijít na to, kdy se změnila melodika v písni (tím samozřejmě nechci upírat skupině některé povedené momenty).
Když se nad tím tak zamýšlím, tak on to není vůbec špatně zahraný black metal, ovšem ne pro náročné posluchače. Podařilo se docílit zvuku, který blízce připomíná garážový black metal typu Dethroned, Conquered and Forgotten od Judas Iscariot, písně mají spád - žádné zbytečné vyhrávky nebo vsuvky, čisté kytarové zlo, poněkud málo nabasované, he. Velkou práci rovněž odvádí bicí, které sestrojují mnohdy zajímavější momenty než samotné kytary, ke konci alba si ale pokaždé uvědomuji, že působí celkem jednotvárně.
Z výše uvedených řádků může vypadat, že Ansii hodnotím veskrze negativně, možná bych to krapet poupravil. Nehodnotím jí úplně špatně, již několikrát jsem si ji sám od sebe, bez nucení, pustil a to je rozhodně dobrý úkaz. Za nejlepší píseň bych považoval Sfogo, mající opravdový spád a tah na bránu... Zde se označení antitechnical raw black metal hodí perfektně. Po prvních několika posleších bych hodnotil hodně špatně, nyní dávám něco kousek okolo slabého průměru, škoda toho zvuku.
K recenzi poskytl Ravenheart productions.
